Alkoholik

ahoj,mate urcite pravdu.chapu to jako obdobi nez bude lip.hodne lidi povida,ze prvni rok je tezky.chodim na antabus i na AA.vsude mam podporu,hlavne doma.mam se po vsech strankach lip nez kdyz jsem chlastal.i v praci se dari.zena je stastna.urcite nemam v planu vratit se k chlastu.proc to tedy furt resim?si zivot akorat komplikuju.nedokazu se ted jednoduse tesit ze zivota.jeste ne.a chtel bych.--jinac nejsem doma sam.mam jeste starsi dcerku.to jsem se vcera nezminil.

Honzo,věř že toto období přijde.Možná tlačíš na pilu.Vyžaduje to jediné úspěšně abstinovat a SVATOU TRPĚLIVOST.Výsledek se dostaví-uvidíš.Já měla celé první dva roky stavy se kterými jsem si nevěděla rady.Jak jsem si později s hrůzou přiznala i když mne chast málem zabil,tak jsem po něm tesknila.To loučení se s ním,to vnitřní vyrovnání se s realitou,tím co bylo,tím co je pryč,tím co jsem posrala,tím co jsem zmeškala,tím komu jsem ublížila.Než přišlo vnitřní vyrovnání a smíření.Stálo to za tu trpělivost i za tu námahu.Protože toto byla namáhavá a vyčerpávající abstinence.Potom teprve začínala nastupovat střízlivost.

to je presne ono.trpelivost.je tezky netlacit na pilu.mam za sebou pul rok.a mas pravdu,ze je to abstinovani vycerpavajici.zil jsem nespoutane,bral si bez ptani a ted mam cekat.byt pozorny a trpelivy.vlastne se ucim znovu zit.

Ano,máš pravdu.Všichni se učíme žít.Ovšem jinak,než tomu bylo dříve.Tento život,který se tak těžce a namáhavě učíme žít je ten opravdový život,který za tu počáteční námahu stojí.

vis,potkavam a bavim se s lidmi,kteri abstinuji uz natolik dlouho,ze si zivota uzivaji.doslova to z nich vyzaruje.proto mam rad AA.cerpam z toho.vidim na vlastni oci,ze to jde.uz v lecebne me to doslova nakoplo.priznam se,ze i zavidim.

Tak tam chod´.Poznáš sám na sobě že to funguje :)Ty zatím závidíš.Já byla skeptická a vcelku mne to provokovalo.Obojí se časem změní.Závist vystřídá vděčnost a láska

Honziš, kolik let jsi pil?Jistě jich pár bylo, a tak nemůžeš hned mít to jasno, dobro.Chápu, že to chceš hned, ale takto to nefunguje, určitě ten klid přijde, jen vydrž.Myslím si, že ten první rok abstinence je těžký, učíš se vlastně znovu žít bez alkoholu, začínáš nový život, na který jsi už zapomněl.Zkus jet na větší akci AA, najdeš motivaci, důkaz, že to jde, že lidé žijí hezky i bez alkoholu, Máš zázemí, rodinu, važ si toho, usměj se a netrap se, bude dobře!

honzis napsal:
vis,potkavam a bavim se s lidmi,kteri abstinuji uz natolik dlouho,ze si zivota uzivaji.doslova to z nich vyzaruje.proto mam rad AA.cerpam z toho.vidim na vlastni oci,ze to jde.uz v lecebne me to doslova nakoplo.priznam se,ze i zavidim.

Honziš,

rozleptať a rozpustiť staré alkoholické štruktúry myslenia a naučeného alkoholického správania sa - zlozvyky, ktoré sú aj dynamickým stereotypom, trvá istý čas. Každý (sa) adaptuje inak - jeden skôr, iný pomalšie.
Až keď som zmenil myslenie, tak som postúpil.
Pochopil som, že jediný dúšok odštartuje lavínu!
Jednoduché? Áno - v tom je sila mysle!!!

Ahoj.Neni as důležité,kdo jak dlouho pije,ale jak nakonec dopadne.Taky se mě často ptají,kolik a co jsem chlastal.Je to tak důležité?V léčebně to někdy vypadalo,že se snad trumfujou.Nechápal jsem to a taky mě to házelo do chutí.Nerad o alkoholu mluvím konkrétně.Je to chlast a basta.Vlastně vůbec na to nerad vzpomímám.

Rozdíl tu je, rok nepít a třeba 10 let, asi něco málo o té střízlivosti vím víc, než ty.Nevyvyšuji se,nejsem chytrá, jen ty zkušenosti jsou.