Alkoholik

Natálie napsal:
Mě pořád někdo říkal, že piju teprve pár měsíců, že mi ještě pracuje ta počáteční motivace, počáteční nadšení a že teprve přijde pokušení, až to opadne...žádné pokušení nikdy nepřišlo, 1 rok a 4 měsíce, to už si myslím, že se nejedná o počáteční nadšení...ale cítím se stejně od počátku abstinence...tenkrát mi jakoby něco v hlavě přepnulo a i když to dřív nešlo, tak najednou to přišlo a už jsem se nenapila, za celých 16 měsíců abstinence jsem ani jednou neměla žádnou slabou chvilku, prostě v tom mám jasno, že mě se alkohol netýká...první rok jsem se bála mít něco doma, teď mi tu vůbec nevadí, že je doma víno, vodka...nic mi to nedělá.
Je to hodně individuální, někdo se s tím pere celý život a drží to abstinovat na sílu, i když chodí na AAčka, někdo prostě přestane sám a nikdy už si nedá a jde to bez problémů.
A dokonce před půl rokem se se mnou rozešel přítel a stejně jsem ani nepomyslela na flašku, brečela jsem, ale neměla jsem to nijak spojené s lahví, že by mi jako mohla přinést úlevu.
Natálie,
tak tvůj příběh mi hodně pomohl, nepiju chvilku, pro někoho chvilku, pár měsíců, pro mně kus cesty. Taky mně napadá že mi pracuje počáteční motivace, počáteční nadšení.
Takže to buduji dále v sobě.
Jestli to zde ještě čteš, tak prosím dej vědet, jak to máš v součastnosti.
Přeji hezký den a budu ráda za tvoji rakci.

Stopko, Natalie nemusí být být alkoholička, jen víc pila, to je velký rozdíl.Pijan-alkoholik.

Natalin pribeh som citala a podla toho co pisala, alkoholicka bola. Liecila sa aj ambulantne. Ale to je jedno, dolezite je, ze su tu aj taketo pribehy. Cloveka silne motivuju. Ja ked som sa rozhodovala, ze uz mam toho dost a s chlastom chcem definitivne skoncit, tak mi pomohli nastartovat sa prave taketo pribehy.

Liba napsal:
Stopko, Natalie nemusí být být alkoholička, jen víc pila, to je velký rozdíl.Pijan-alkoholik.
Líbo,
to máš pravdu, už jenom kdybych doma měla alkohol, tak nevím. Suchou domácnost musím mít. Mít to u nosu v lednici , by bylo pro mně pokušení. Ke konci mně už ani ta dávka vína nic nedělala a měla jsem tendence navyšovat. Když se pilo, tak bez záklopky, teda já a navíc s oknama , jak výkladní skříně.....občas jsem kecla i na prdel. Ranní blití, třesy, hlava...Agresivní jsem nebyla, ale zato pořád jdem zpívat, jdem tancovat a smála jsem se všemu, jak debil.
Doma jsem měla poschovávané víno ve všech možných lahvinkách...Po akcích jsem vyrážela klín klínem, takže u nékoho oslava, u mně 3denní tah s dokrmováním kocoviny. Večer panika, třes. Když jsem myslela, že snad umřu v kocovině, tak jsem třepala instinktivně v posteli nohou, že jako žiju...sama pro sebe. Ale utla jsem to už ze dne na den.
Už nechci.
Znám případ, moje maminka hooodně byla nějakou dobu, dost a pak dostala zánět mozkových blan a utekla hrobníkovi z lopaty. Přestala ze dne na den, Vydžela přes deset let, pak umřela na jinou nemoc.
Fujj a to jsem ještě neřekla na sebe vše.
Tak a už se zase stydím.

Kira napsal:
Natalin pribeh som citala a podla toho co pisala, alkoholicka bola. Liecila sa aj ambulantne. Ale to je jedno, dolezite je, ze su tu aj taketo pribehy. Cloveka silne motivuju. Ja ked som sa rozhodovala, ze uz mam toho dost a s chlastom chcem definitivne skoncit, tak mi pomohli nastartovat sa prave taketo pribehy.
Kiro,
máš pravdu, pomáhá mi to budovat v sobě abstinenci, přesně takové příběhy.
I jak už jsem psala paradoxně i když se sejdu s kámoškama co pijí jak já jsem pila , tak mně pomáhají. Škoda, že nemůžu pomoct já jim, musí chtít.

Ahoj Stopko, to se určitě nemusíš stydět!!vždyť to známe všichni,nebo,většina Já zvracela nejen ráno,ale celý den a cokoli jsem do sebe natlačila.Nešlo mi jíst, ale ani pít.Jelikož jsem při svých 3denních tazích nic nejedla,bylo dost těžké s tím začít.Když jsem v sobě něco konečně udržela,bylo to první znamení,že už asi přežiju.Ale co tomu předcházelo--ty strašné noci,které jsem prochodila po domě,nešlo mi ležet,natož spát,to vůbec.První dny se prostě musely přetrpět.Taky už to nechci prožít.A nemyslím jen absťák,ale i stav opilosti.Vysvobození je najít radost v sobě a v"obyčejném životě.Ale snadné to není a nejde to hned.Jak už tu bylo párkrát napsáno,jen nepít nestačí.To je jen start v nové etapě života,na cestě sebepoznání.Musí se na sobě(v sobě) makat Mě donutily přestat pít až strašné kocoviny a psych.problémy,které po mém tahu trvaly dlouhou dobu,i po menší"oslavě už se vracely.Prostě už jsem začala alkohol celkově špatně snášet.Díky tomu jsem začala dlouhodobě abstinovat,občas ulétla,potvrdila si,že tudy cesta nevede.Díky nepití člověk vidí věci jinak a vše se pomalu mění.

Kolik dnů tak trvají odvykací stavy?Vím, že na detoxu v léčebně si většinou týden, potom ta následná 3-měsíční léčba je už o něčem jiném

Ten týden by měl stačit.Někdo to zvládne dřív, někdo má třesy, bolesti, depky déle.Ale ten týden je tak normál.

Mě bylo tělesně špatně 3dny,nejhorší ten druhý a druhá noc.Bolesti svalů,křeče,rozostřené vidění,pocit na omdlení,závrať,slabost ale nemožnost usnout,zběsilé bušení srdce,prostě všechno Psychicky tak 2týdny.Lítostivost,plačtivost,výčitky,rozhořčenost.I zloba,vztek.Výkyvy nálad nahoru dolů.Našeptávání to raději vše přepít jsem měla jen první dny. Když jsem to přečkala, už se bažení u mě neprojevovalo. Napila jsem se pak až zas hloupě,z blbosti, třeba po dlouhé době, už mi bylo krásně a myslela jsem, že to jedna oslava nezmění.Ale i když to třeba prvně vyšlo,napila jsem se znovu a už to bylo zlé,na víc dnů a zase vše odznova.

Lenko,
a zvládáš to v podstatě sama, nebo si byla někde?