Alkoholik

Jak jste začali chlastat? Například u mě to bylo naprosto nevinné. Nemohl jsem spát a trpěl jsem velkými úzkostmi, které jak víme alkohol tlumý.

Myslím, že se nechceš úplně uchlastat. Akorát ta představa – žít bez chlastu je otřesná, ale ono to bez něj nějak jde. Vysaď chlast, udělej si na pár měsíců dovolenou na nějakém oddělení, střízlivý budeš mít čas o sobě popřemýšlet, co dál, co chceš, jak s tím žít, poznáš tam nové lidi, novou léčbu, ...sbalíš tam nějakou spolupacientku, zbouchneš ji a pak se budete těšit na potomka... trochu optimismu hochu, nic není tak šíleně hrozné jak to vypadá, máš před sebou hodně dobrých let života, věř tomu.

Pert: nejsem si jisty, zda jsi poslal prispevek do toho spravneho vlakna?

Zacal chlastat .. Tak alkohol uz nekdy na stredni - ve stejnem veku jako ostatni ve skole. Jeste na stredni jsme chodili na ruzne vesnice zabavy a tam se pilo. Na brigadach, na chmelu - pilo se.
Po nejake dobe se stalo rutinou,ze jsme chodili kazdy patek, jeste nezletili, na pivo do hospody. 3, 4,5, pripadne pak voda v parku. Strasny. Lekl jsem se toho, protoze jsem nechtel dopadnout jako otec alkoholik. A tak jsem prestal chodit. Koureni mi zustalo. Po stredni jsem v podstate nepil. Kouril jsem cigara a pila kafe. Pak jsem se prestehoval do Prahy. S partou lidi jsems e dostal k marihuane. Tu jsem nejdriv kouril jen s nima. NAsledne jsem si ji zacal sam kupovat. Pak jsem kouril travu kazdy den nekolik let. Nejdrive to neslo dohromady s alkoholem. Pak si telo zvyklo na oboji. Jezdil jsem na festivaly el.hudby - extaze, lsd, alkohol, tabak, marihuana. Co ctrnact dni nekolik let (2-3). Pestoval jsem si travu sam, takze pak uz financni stranka veci netrapila a pivo stoji par korun. Tvrdy a vino mi nikdy nejelo. Postupne jsem navysoval davky alkoholu. Nejdrive jen 2x do mesice patky, pak kazdy patky, pak i kazde soboty. Pak i nektere dny v tydnu. Pak kazdy den alespon pivo, pak nekolik piv, pak pivo vytlacilo marihuanu a uz jsem chlastal. To mohlo trvat cca od 24let do 35(vrchol alkokariery - ten smutny vrchol)let.

Ja som zacal nejakym malym pivkom sem-tam uz v 14tich (vychodne Slovensko, nebol problem). V 15tich som sa prvykrat poriadne opil z vodky a domaceho ribezloveho vina, co doniesol do parku spoluziak. Potom som popijal pocas strednej asi ako vacsina chalanov, v piatok/sobotu na totalku, inak nie, s vynimkou asi polrocneho obdobia ked som skusal presedlat na marihuanu, ale to mi nikdy nejak nesadlo, tak som sa vratil k alkoholu. Bolo to najma chlastanie krabicoveho vina kdesi po parkoch, po lavickach a lesoch - na popijanie v krcme som nemal peniaze, boli sme dost chudobni, takze som od rodicov nedostal bud ziadne vreckove, alebo povedzme 20 korun na tyzden, tak sme to kazdy tyzden nejak lepili so spoluziakmi, aby nam vyslo aspon na nejake cuco a tabak. Od sameho zaciatku sme pili "pre efekt", nie pre chut (ktora bola pri cuce samozrejme...nie velmi oslniva ).

Potom som siel na vysku a na intrak, tam som paradoxne takmer nepil, pretoze som sa dostal do spolocnosti "sprtov", to boli same pocitace, v krcme iba kofola. Po niekolkych semestroch som s tym prastil, zacal som pracovat v IT a zacali sa aj moje problemy s alkoholom (teraz spatne to viem povedat, vtedy som to bral ako zlate casy). Odrazu som mal hromadu penazi (v porovnani s zivotom dovtedy), mohol som ist kludne do krcmy, aj pozvat studujucich kamosov, len aby so mnou niekto pil. Po niekolkych rokoch som si zacal kupovat alkohol aj na doma (vodka s dzusom).

Potom som sa prestahoval za pracou do Ceska, kde som nastastie presedlal z vodky na sudove vino, ale zase som tam nikoho nepoznal, takze mi uplne odpadli krcmy a uz som pil len doma. Najprv litrik, potom 1,5 a na konci 1,5-2,5 na vecer, podla toho, nakolko som nasledujuci den musel fungovat. Mal som 4-7 chlastacich vecerov za tyzden. Stale som kvoli alkoholu nemal ziadne skutocne problemy, pracu som zvladal v pohode, mal som alkotester, takze som nikdy nesoferoval ani so zbytkacom, nebol som agresivny, stratil som len drobnosti (zabudnuta mikina v krcme a podobne blbiny), ale nastastie som si uvedomil, ze toto je cesta do pekla.

Od toho momentu mi trvalo hadam rok, kym sa mi podarilo naozaj prestat pit, v ramci ktoreho som sa este stahoval do blizsie nespecifikovanej lokacie (nechcem tu zase vesat privela osobnych detailov), co mi asi trochu pomohlo (zmena prostredia). Odvtedy som uz vyse 1,5 roka cisty a neviem si celkom predstavit, kde by som bol, keby som stale popijal. Asi uz nie v tejto praci, a urcite by som tu nepisal tento prispevok

"někdo dal dvacet, někdo stovku
a stavěli jsme Eiffelovku
ze snů a z peří
ze sirek"
(Pavel Šrut)