Alkoholik

Zdravím,
jsem s přítelem tři roky. Pochází z Brna a já jsem z Prahy. Žije již přes 2 roky se mnou v Praze. Nepředpokládala jsem, že bude abstinent, když je z Moravy. Můj přítel si da občas po práci jedno, dvě piva, o víkend kolikrát vůbec nic, ale jak začalo být hezky, zašli jsme spolu na zahrádku. Vždy, když jsme zašli posedět spolu, nikdy nebyl problém. Dokázal si dát jen přiměřené množství piv a posezení bylo velice příjemné i popovídání si. Úplně jiná situace je ovšem za předpokladu, že musí řešit nějaký problém a nemusí být ani nikterak zásadní. Vždy to řeší alkoholem. Nedělá mu jediný problém jít sám do jakékoliv hospody a prolít chřáten hektolitry. V Praze, krom pár spolupracovníků, nikoho moc nezná a vlastně zde nemá pořádného kamaráda. Ti všichni jeho kamarádi (též pijani) jsou v Brně, kam se zas tak často nedostane. Byla jsem tomu ráda, že se od nich dostal relativně daleko a myslela jsem si, že to bude k něčemu dobré. Jak jsem zde četla nespočet množství příspěvků, zjistila jsem, že je to tkv. kvartální alkoholik. Vše je v pořádku, nic se neděje, občas si dá to jedno dvě piva, občas si vyrazíme posedět spolu bez následků, ovšem pokud chytne svou kvartální chuť, je to katastrofa. Sepije se a hned druhý den si jde dát toho "vyprošťováka", ovšem neskončí u jednoho, ale vlastně se opije ještě víc, než-li byl den před tím. Vyspí se a stejně tak ještě třetí den, kdy už mu stačí jen velice málo k tomu, aby se dostal do setrvačného opilého stavu. Čtvrtý den tedy již nepije a střízliví. Celý tento cyklus trvá pravidelně 4 dny. Pracuje jako OSVČ elektrikář a již několikrát díky těmto výpadkům přišel o zakázku nebo ji v termínu nedokončil, což byly zase pokuty za nedodržení termínu.
Takovýto stav nastal před 14 dny, kdy měl v pátek volno a odpoledne se vrátil opilý, nijak zvlášť výrazně, ale zkrátka byl. Samozřejmě jsem nebyla nadšená. Začal mi v tomto stavu utírat prach a luxovat, kdy si k tomu "na plný koule" pustil hudbu. Po tomto, velice pečlivém, úklidu mi řekl, že se potřebuje vyvětrat a pujde se projít. Zeptal se, zda-li si může vzít klíče (bohužel disponujeme pouze jedněmi) a že se tak za hodinku, max. za dvě vrátí. Viděla jsem, že je již celkem střízliv a že by opravdu procházka prospěla, jen jsem ho žádala, aby nechodil nikam do hospody a nezapoměl se, když má ty jediné klíče. Odešel tedy v pátek kolem půl desáte. Návrat byl v sobotu v jedenáct hodin dopoledne ve takovém stavu, že si nebyl schopen ani sundat boty. Dala jsem mu tedy ultimátum - toto bylo naposled a již nikdy více.
Tento týden odjel ve středu k sestře do Brna. A od čtvrtka o něm nikdo nic neví. Bohužel se otevřela láhev vína a ta vše opět rozjela. Dnes je neděle a my stále netušíme kde je a zda-li je v pořádku.
Vím, že až se někdy objeví, musí své ultimátum dodržet, ikdyž to bude těžké. Problém je v tom, že bydlí v mém bytě a tak musím vyhodit já jeho. Nikoho ale v Praze nezná, aby mohl jít k němu a já odejít také nemohu. Vše v bytě je mé. V Brně má akorát svou sestru, která je v 8 měsíci těhotenství a nemá nervy na to, se ještě starat o svého alkoholického bratra. Jejich matka je bohužel také alkoholička. Velice miluji toho střízlivého muže, a bojím se, že dopadne ještě hůře, když ho vyhodím a upije se.
Nejspíš jsem svou situaci popsala až moc do podrobna, ale jsem opravdu zoufalá a mám o něj veliký strach. Chci ho opustit, ale bojím se, jak dopadne. Poraďte někdo jak to vyřešit, jestli mám zkusit ho donutit na léčbu nebo opravdu rovnou vyhodit. Již jsme se o tom bavili a uvědomuje si svůj problém a dokonce souhlasil s návštěvou psychologa či psychiatra. Bohužel do toho vstoupila důležitá zakázka a během toho času byl v klidu. Nevím, jestli mám dát ještě šanci s podmínkou léčení nebo rovnou vše ukončit. Poté se totiž obávám, že skončí na ulici.

Ahoj Sylvie, jen ho s klidem vyhoď, je to to nejlepší, co můžeš udělat... myslím, že ještě není tak na dně, aby zůstal na ulici... kdysi, zaplaťpánbůh, už je to let, jsem se ocitla v podobné situaci, jen na opačné straně, než jsi ty, sice mě nikdo od nikud nevyhodil, ale ocitla jsem se rozpitá v Praze, bez prostředků, bez možnosti někde slušně přespat, vykoupat se a nakonec jsem jako záchranu přijala Bohnice... neříkám, že mě úplně zachránily, k tomu byla ještě dlouhá cesta, ale byl to takovej impulz, že nikdy víc tohle...
tak mu pěkně zbal věci a ven s ním

Souhlas s Hankou.Ten ti bude až se vrátí slibovat hory doly a že už nikdy více.Za nějakou dobu se to opět zvrtne k dalšímu extempore.A tak to budeš mít celý život.Konej dokud nemáte děti.
Buď se rozhodneš žít vlastní život,nebo ho budeš litovat a ocitneš se v roli zachránce a spasitele.Bohužel marně.
Ať dokáže žít bez alkoholu.Alespoň půl roku,rok.Pak uvidíš.

Dobrý den, mám obdobný problém jako vy, přítel je také kvartální alkoholik.Když je střízlivý, tak je moc hodný, pozorný, s ním si poprvé v životě přijdu být sama sebou, chovám se naprosto přirozeně a on mě bere takovou, jaká jsem. O to je to vždycky pro mne těžší mu neodpustit to jeho víkendové opíjení se, chození ,,natajňáka´´ o mý noční do hospody na různé oslavy..Pak samozřejmě zapírá, tvrdí, že nikde nebyl..Krom jeho pití do našeho vztahu vstoupily také nějaké jeho pokusy o nevěru, zjistila jsem, že se za mými zády má potřebu scházet s bejvalkou, zvát jiný ženský krátce po tom, co jsem se s ním poprvé rozešla a on sliboval nápravu a že skončí s pitím na panáky. Všechno to jsou jen kecy. Před ním jsem žila pět let s alkoholikem, který měl těžkou formu alkoholismu, ale doteď to popírá, i když je ve svém rodném městě profláknutý a všichni o něm mluví jako o trosce. Myslím si, že čím má ženská měkčí srdce, tím se jí rozhoduje mnohem hůř a táhne ji to ke dnu, protože s tím člověkem soucítí, má k němu přece city.Dalším důvodem může být i to, že alkoholici jsou v jádru vesměs hrozně hodní a citlivý lidé, proto také neunášejí tíhu životních problémů a hledají si berličku v alkoholu. Je to hrozně těžký. Já skoro každý den brečim, protože je mi ho neskutečně líto.jsem na něj naštvaná, střídavě s ním rozumně o tom komunikuji, pak zase vyčítám, pak s ním týden nemluvím, občas ho pošlu do hajzlu, drží se mě jak klíště. Je taky hrozně těžký si alkoholika vážit. Hrozně padá v očích člověka, myslím si, že teď je mi ho už jen líto, nemám ten pocit, že bych si ho vážila nebo k němu mohla vzhlížet, pokaždý to nečekaně posere. Nedokážu se smířit s tím , žít v permanentní nejistotě - kdy se zase nečekaně opije nebo kdy mu zase na něco přijdu - tancování na ploužáky po nocích s bejvalkou - zvaní jinejch ženskejch na panáky resp. na rande, proflámování celé noci s dvacetiletou ,,kamarádkou,, - to všechno už máme za sebou - pořád jedeme dál. Vlastně nic nekurví, jen se opíjí a kvůli tomu chodím k psycholožce, protože sama sobě nerozumim, nechápu, jak mi může být víc líto někoho jiného než sama sebe. Obětovávám se, protože nemám dostatek úcty a lásky k sobě. Jak jinak si vysvětlit, že máme tendence s těmito muži trávit svůj čas a věnovat jim svůj život, nemá to logiku, když se někdo pro druhého ,,obětovává,,. Každýmu se dobře radí, ale neni to vůbec snadný. Je lehký nás odsoudit, nejlépe odsuzují ti, kteří neznají soucit a mají velmi dobře nastavenou sebeúctu a sebelásku. Už jen ten fakt, že se člověk setká ve svém životě s alkoholikem není samo sebou, má to někde svý kořeny, proč právě on. Doporučila bych vám také návštěvu psychologa, pomůže vám to, stejně jako mě. Když od mé paní psycholožky odjíždím, cítím se plná síly a optimismu. Drží mě nad vodou. Vím, že i tenhle můj dnes již roční vztah- nevztah jednou skončí. Začínám být víc a víc uzavřená, přestávám mít zájem o okolí, každý den brečím a to už je moc, s bývalým přítelem alkoholikem to bylo obdobné, skončila jsem na antidepresivech, tenkrát jsem ještě nechápala, co mi je a proč, dnes už vím. Držím vám moc palce, aby jste se netrápila a byla silná. A i když nebudete, nevyčítejte si to jako já. Jste jen člověk, možná až moc soucitný, málo lidí tohle může pochopit. Každopádně být vámi - zkusila bych si popovídat s psycholožkou. Mě rozhodně pomáhá. Držim vám palce. P.S. Držte se...:-*

ano,připojuji se k Jane,ta to vystihla,sice jadrně,ale je to tak,okmažite ho vyhod,jinak tě stáhne s sebou,opilci jsou sebeztřední tupci a sobci,s nimi žádné slitování,jakmile pozná,že jsi měkká,tak tě hnedka sejme.

Nejsem žádná kráva a už vůbec ne bez sebevědomí. Evidentně jsi vůbec nepochopila o co mi jde. Pokud chceš někomu nadávat, jdi někam jinam, na takové "krávy" tady nikdo není zvědavý.

jane se zřejmě rozhodla, že z téhle diskuze udělá "ring volný", kde je sprostota a arogance největší zbraní.

Yes:-).
Proč ne, když admin někde vaří:-))).

Lidé smějte se, dokud můžete. S kurtama v Bohnicích to už asi půjde blbě.

opravdu již nemá smysl na jakékoli komentáře od Jane reagovat ... vůbec nechápu, proč se takový člověk pohybuje na takových webovkách ...
Mimochodem téma bylo založeno před skoro 2 lety - od té doby se lecos změnilo, tudíž útoky stylu Jane opravdu nemám vůbec zapotřebí a se svým sebevědomím rozhodně problémy nemám.

My víme, nemusíš nás o tom vehementně přesvědčovat;-)