Alkoholik

Dobry den. Skrz na skrz jsem si procetla vas web a snazila jsem se najit odpoved na svou otazku. Moje maminka (49) je zavisla na alkoholu, myslim, ze je ve velmi pokrocile fazi. Je to (nebo byvala) inteligentni pohledna fajn zenska. Jeji piti zacalo priblizne pred 10 lety, duvodem bylo pravdepodobne castecne neuspeni v podnikani a financni problemy. Ikdyz, kdyz se nad tim zamyslim, spise to bylo naopak, upadek firmy a financni problemy prisly az potom, co zacala mit problemy s alkoholem... ale vice asi nejaky komplex z detstvi (jeji matka byla velmi tvrda a vtloukala dceram do hlavy, ze zena patri za plotnu a nemuze delat stejne veci, jako muzi, uz od detstvi s ni mela rozpory, ktere vzdy uhlazoval jeji tatinek). Maminka byvala velmi aktivni zenou, pracovala
jako redaktorka novin, sportovala, zvladala uzasne vychovu svych 2 malych deti (dnes je mi 28 a setre 29 let), na detstvi mame absolutne nadherne vzpominky, myslim, ze by nam ho kdekdo mohl
zavidet. Bravala nas do prirody, jezdit na koni, chovali jsme vsechny mozne druhy zvirat, malovala obrazy
, navrhovala a sila nam i znamym saty, vyrabela veci z kuze, vsechny kamaradky a sestrenice nam mamcu zavidely, byla proste skvela....Co se potom stalo???Proste je to vsechno pryc... kdy se to stalo a proc? Jedinou jeji laskou doposud zustali kone a psi, ti jedini nejdou proti ni jak rika a tou novou se stal alkohol a primitivni telenovely. Jak se z tak aktivniho cloveka muze tohle stat? Zpocatku sve piti zuvodnovala tak, ze kdyz si muze dat pivo nebo panaka jeji manzel (muj otec), proc by ona nemohla... Ja ziju posledni 4 roky v zahranici a domu prijizdim 1x-2x rocne. Presvedcit ji, aby se sla lecit jsem zkousela asi milionkrat, vsemi zpusoby, po dobrem, po zlem...ma sestra s ni dokonce mela soudni stani, kde ji chtela zbavit svepravnosti, bohuzel prohrala...Zkousela jsem vse, citove vydirani, ze pokud nepujde do lecebny,uz me neuvidi-rok jsem s ni nebyla v kontaktu, nepomohlo to, drzet ji za ruku a v slzach ji prosit taky ne.... Tatinek se asi uz 100x odstehoval a pristehoval, nechape, ze nejde jen o to, jestli ona dodrzi nebo nedodrzi slovo a nenapije se, je ve stavu, kdy uz vule nema zadnou moc a telo je schatrale...Asi 2x se zkousela pod natlakem lecit ambulantne, ale po mesici to vzdy vzdala. Rozvod nezabira, vse v ni jen vzbuzuje vice a vice vzdoru - jak ji vsichni ublizujou a jsou horozni s prominutim "hajzli". Vim, ze pokud se neco nestane, brzy jeji zivot zkonci. Pokazde, kdyz mi zazvoni telefon a je to otec nebo sestra, roztrepou se mi prsty, cekam spatne zpravy, je to jako nocni mura, proste vim, ze to jednou prijde, ikdybych si vic nez cokoli prala, aby tomu tak nebylo. Prece si nezakazu pocity, ktere mam - miluji svou matku, chci ji pomoct, ale nejde to.... Vsechny odpovedi na podobne otazky, ktere jsem na ruznych webech nasla byly, ze cloveka k lecbe prinutit nemuzeme, zavisi to na nem. Opravdu neexistuje nejaka cesta, jak takovemu cloveku pomoct? Moc dekuji za odpoved, ikdyz tusim, jaka bude.

Bohužel není opravdu jednoduché zbavit člověka svéprávnosti. A do léčebny nikoho proti jeho vůli zavřít taky nemůžou. Nevím, jak je na tom vaše maminka teď. Možná pokud to ještě zvládne zkuste ji darovat knihu Moniky Plocové : Na špičce ledovce. Mě samotné pomohlo ultimatum,že se se mnou manžel rozvede. Ale asi na každého zabere něco jiného.
Pravdou je, že pokud člověk nějak ohrožuje sebe nebo okolí, může být do léčebny umístěn, ale to by spíš chtělo poradu s lékařem. Nevím odkud jste.

Diky za reakci. Maminka uz bohuzel nezvladne vubec nic.Zemrela na selhani jater. Cely pribeh si muzete docist v sekci ALKOHOLISMUS/Skutecny pribeh alkoholika/Lenka.
Necht je vystrahou, pomoci, varovanim pro vsechny, kteri "to" jeste zvladnout muzou.....

Diky za reakci. Maminka uz bohuzel nezvladne vubec nic.Zemrela na selhani jater. Cely pribeh si muzete docist v sekci ALKOHOLISMUS/Skutecny pribeh alkoholika/Lenka.
Necht je vystrahou, pomoci, varovanim pro vsechny, kteri "to" jeste zvladnout muzou.....

Dobrý den,
Váš příběh mě moc dojal, protože sama mám podobné zkušenosti. Moje maminka ja taky alkoholička, nevím, jestli těžká nebo ne, nedokážu to posoudit, protože ji vlastně ani jinak neznám. Je mi 20 let a ona pije už od mé nepaměti. Když jsem byla malá, pamatuju si, jak jsem vůbec nechápala, co se děje, a ptala se taťky proč to dělá a on říkal, že neví...Až když jsem trochu povyrostla, tak jsem to sama pochopila...Často jsme trávily se sestrou (díky bohu mám starší sestru, se kterou jsme si velkou oporou, jinak bych to asi nezvládla) naše dětství tím, že jsme čekaly na mamku, až se vrátí opilá domů, a doufaly, že se jí nic nestalo nebo nic neprovedla, což se občas stávalo. Myslím, že jako děti, jsme musely řešit problémy, které jsou hodně složité i pro dospělé.
Nejhorší na tom je, že moja mamka je taky velice vzdělaná a pohledná žena. Má vysokou školu, na svůj věk vypadá dobře a když nepije, je hrozně hodná. Ale když je opilá, úplně se změní, není to naše mamka, je to nějaká cizí osoba, která se k nám chová strašně. Je jí naprosto jedno, že nám strašně ubližuje, že nám zničila celé dětsví, že zničila život celé rodině, hlavně svým vlastním rodičům a našemu tátovi...Všechno, co udělá, odneseme my...Jí je všechno jedno, nepřipouští si, že má problém, nic nechce řešit...a my se trápíme...Nejvíce mě mrzí, že jí nemůžeme pomoct, často si to i sama vyčítám, že je to třeba i naše vina. Nevím, co mám dělat. Sestra už doma nebydlí a já se budu za pár měsíců taky stěhovat. Vím, že to není řešení. Před strachem o ni neutečeme.
Jsem ráda, že jsem narazila na tento web a velice za něj děkuji, alespoň mám pocit, že v tom naše rodina není sama.

Klarko........
Nemyyslim si, ze by tva maminka byla zla nebo vas nemela rada. Bohuzel se propadla nekam, kde privlastky typu: zodpovedny, racionalni, spolehlivy, uvedomely si svych cinu, v podstate neexistuji. Ba naopak, alkoholici sami maji pocit, ze se jim ublizuje, ze jsou nepochopeni.... Casto jsou nestastni..... Vyvratit jim to a pomoct jim je velice tezke, troufam si rict skoro nemozne. Pokud oni sami neprocitnou a nepodivaji se na svet z jine perspektivy, ze ktere uvidi sami sebe a naskoci jim husi kuze, jsou veskere "pokusy" v podstate jen posouvanim konce, ac to zni krute. Den po smrti me maminky jsem prisla do domu mych rodicu a byla jsem velmi prekvapena, vsude na stenach byly zaramovane fotky me sestry s jeji nekolikamesicni dcerkou. Vyvesila je tam maminka. Se sestrou se nestykaly, nebyly v kontaktu, dalo by se mluvit o stavu rozzlobene nenavisti(sestra byla s mamkou u soudu, chtela ji zbavit svepravnosti, aby se musela jit lecit na prikaz soudu). Maminka nekde uvnitr vedela, ze to je spatne.....Rikam si, co muze prebit pocity materske lasky, ktera tam nekde uvnitr je? Je to prave ta PROKLATA nemoc zvana ALKOHOLISMUS.
Presto..... Nejsem odbornik, nehci nikomu davat spatne rady. Ale myslim si, ze by jsi nemela mit vycitky. Vim, lehko se to rekne....taky neuplyne den, aby mi nejaka neproletla hlavou...
Nezbyva mi, nez ti poprad hodne sily

Děkuji za příspěvky, protože cítím, že můj způsob dětství i nynější život vedle matky alkoholičky není na světě jediný, velmi často tu čtu podobné články a zkušenosti, které nikde s bratry nesdělujeme.
Ještě předem musím opravdu sdělit, že mě Lenko, vše moc mrzí. Ač je to takové "osobní neosobní".
Mé matce je dneska také 49, ale pít začala když se s otcem přestěhovala z malé vesnice do Prahy, když jí bylo sotva 20. bez přátel a možná hyperdirektivní výchovou jejího otce. Souhlasím, že v takovémhle případě prožití dětství je mezi mnou a dvěma bratry pouto, které nikdo moc nepochopí. Zážitky, kdy matka v opilosti provedla a stále provádí hrůznosti, kdy se celý dům, včetně mě osobně i v dnešní době, bojí postavit se jí do cesty, díky hluku se nedá spát. a hlavně jde i o bezpečnost, jelikož má matka sluchové halucinace. Standardně chodí - dupe - po bytě se sekáčkem a s výrazem siláka. A stejně zas - v ostatních dnech je tak milá, laskavá, pracovitá. Ale i v těchhle situacích, to není samostatný zodpovědný člověk, usmívá se a nedá se s ní mluvit jako s normálním dospělým člověkem. Přikyvuje, ale kouká jakoby naskrz, realitu jakoby nevnímá, nemá adekvátní hodnocení věcí.
Proč to sem všechno píšu, jsme ve věku, kdy já se vracím ze zahraničí domů - za ní a bratrem, jeden se ted odstěhoval, ale já i bratr bychom chtěli zakusit také "normální", nezávislý život. jsme závislí na matce, která je závislá na nás - není schopná pracovat, neplatí své dluhy, má spoustu exekucí. Ale vysvětlit jí to, nelze. Nějak nevím, co teď s ní. Tahle zahraniční cesta mne dostala do menšího nadhledu, ale i tak myslim, že se nedá nic změnit. Léčit se nepůjde(problém s alkoholem "prostě nemá", pracovat nebude, když ano, bude o to víc pít). Ale jakmile bychom ji opustili v bytě, do půl roku jí vystěhují, ale na zaplacení jejích i vlastních věcí opravdu nemáme - sotva mám na vlastní bydlení. Téměř uvažuji o nedobrovolné léčbě. ale ...