Alkoholik

Renato,já chápu,že jste si prožla peklo na zemi,odhadla jsem,že někdo z rodičů byl ve Vaší rodině alkoholik,ale já nechci,aby se matky zatracovaly,že pijí,ale v tomto případě se ta žena odmítá léčit,odmítá jakoukoliv pomoc,tak ať se rodina snaží jakkoliv,nepadá to naúrodnou půdu,proto je třeba zkusit něco s tím udělat byť i dle Vás hororového.Nějaké rady tady už dávno nefungují,je třeba na ní více zatlačit. Já nejsem žádná necitelná zrůda,vždyť kdyby jí hrozba rozvodu pomohla se jít léčit,tako bude mít takovýto dopad.Ale v té rodině vládne zatím sobecká alkoholička,která všechno kolem sebe ničí.Ta rodina je nešťastná,musí tu mámu předat odborníkům,ale bohužel ona musí chtít a to se nekoná.

Co když ta paní už nezvládá sama přestat pít, požádat o pomoc?Myslím si, že je moc nešťastná.Alkoholici jsou svým způsobem sobci, ničí rodiny, jenže to je ta nemoc.Šílenství.Je průšvih, když v té rodině jsou malé děti, bezbranné.

Mámu máme všichni v rodině moc rádi, když je OK tak je opravdu super. Všichni jí chceme pomoct i širší rodina, jako strejda a babička, ale problém je v tom, že ona je zabedněná a nechce a my nevíme jak dál, aby tu pomoc a podporu teda sama přijala a začla se nějak léčit. Teď už je asi 6. dní v pořádku a je strašně úžasná, ale určitě to zase příjde zpátky jako už asi stokrát.
Má teď snad už jít k nějakému psychologovi, říkal táta, tak snad se to obrátí trochu k lepšímu, jinak se z toho strachu asi zblázním.

Kiro až teď jsem si četla tvůj příspěvek.

Velice hezky vysvětleny a myslím,že pindruš tomu stejně nechce rozumět a vidí jen tu druhou stranu. S tím hladem to je ukázkový příklad,jak to v podstatě je s alkoholikem.

Někdy si taky říkám,proč ty lidé se brání tomu si pomoci. Pak si vzpomenu na sebe a to rozhodnutí taky nebylo hned,ale po létech a šílená zoufalost. Víš a jak se tu řeší sobeckost v alkoholismu. Já nevím jestli to je sobeckost. Já byla jen soustředěna na svou bolest,kterou jsem jakoby léčila špatným lékem a díky tomu jsem přehlížela,že někoho trápím. Automaticky jsem byla zaujata sama na sebe. Bolest to byla šílená a taky větší jsem nepoznala a to mám po úraze a sešroubovaný kosti v obličeji a spodní čelist a destičky. Taky to byla hrozná bolest po operaci a několik týdnu,ale ta psychická s chlastu byla tisíckrát horší a stále se opakovala. Moc dobře si pamatují jak jsem několikrát seděla na zemi a kývala jsem se a brečela,že už to nedám a s flaškou aby to na chvíli ustoupilo. To se nedá nikomu vysvětlit tato bolest.