Alkoholik

Děkuji za podporu. Samozřejmě se budeme snažit najít řešení i pro manželku. Naděje umírá poslední, i když já jsem v tu naději věřil už velmi dlouho a pomalu, ale jistě, pohasíná

Mirku,
nejsem psycholog a nechci si hrát na chytrou.A nejsem ani ta,která se někde opilá válela-málokdo to o mě věděl.Měla jsem prestižní zaměstnání, i jsem chodila tlumočit na policii-když jste se o ní zmiňoval a dneska už jako abstinující alkoholička pořád i k důchodu pracuji ve svém jazykovém oboru.
Ale všechno chce čas-než jsme se propracovali k závislosti, trvalo hodně dlouhou dobu, tak nemůžete čekat, že ta cesta ke střízlivosti bude krátká.Mluvím za sebe, neznám Vaše rodinné problémy, ale všechno se dá řešit! Já jsem dneska s manželem 43 let a žijeme v naprosté pohodě, i díky jemu a té dceři-kdyby mě tehdy nepodpořili, dopadlo by to možná jinak.
Helena

Heleno,
naše soužití jsem popisoval o několik stran zpět. Manželka se taky neválí na ulici, ale už se stalo podvakrát během krátké chvíle, že se svalila doma a synek to viděl. Nedokážu si představit, co se tomu prckovi asi honilo hlavou. On to nechápe ani teď, když se stále častěji, kvůli jejímu domácímu a tajnému pití, hádáme. Chudák malý strašně pláče. Těch slibů, kdy mi řekla, že už pít nebude bylo nepočítaně a vydržela max. pět dní. A došlo to do stádia, kdy jsou flašky poschovávány na takových místech, že to normálního smrtelníka ani nenapadne. Dokonce vodku přelila do petky, abych nepoznal, že to není minerálka. To jsou neskutečné věci. Mimoto má chronickou hepatitidu, takže se sama ničí. Jinak problémy žádné nemáme. Když se jí člověk zeptá, proč to dělá, tak nedokáže odpovědět. Jednou mi akorát řekla, že asi je to pro ní droga. Což je!

Mirku,
na toto fórum chodím už dlouho, ale Váš příspěvek mě zvlášť zaujal.I já jsem přelívala vodku do petky a i já jsem si placky vodky, nebo rumu schovála kamkoliv-to dělá každý alkoholik.Je pravda, že když byla dcerka malá, tak jsem to nedělala(je ročník 1983), ale trplěla tím potom jako puberťačka.
Mě nejvíce pomohla obvodní lékařka, které už taky ze zoufalství zavolal můj muž-řekla mi jednu větu, na kterou nikdy nezapoemenu a která mě dovedla ke střízlivosti:
Řekla mi, každá další sklenička je, jako když pijete jed-a ptala se mě, ten byste si taky dobrovolně dala? A od té doby jsem se nenapila.
Zkuste to i tak!
Helena

Helo, vím,že to myslíte dobře.Je tam malé dítě,které se o sebe neumí postarat.Hrozí nebezpečí,že se cokoliv může stát hlavně jemu.Mirek musí do práce a je soustavně vystavený strachu co bude doma,co je doma.Jestli se něco nestalo.Toto je veliký tlak který už nese hodně dlouho.Může se stát,že jí dojde něco,když uvidí,že nevyhrožuje ale jedná.Může ale i nemusí ji to donutit chtít dobrovolně něco začít dělat se svým pitím.Jestli to v ní probudí motivaci,která se tím nabízí.Jinak se upije tak nebo tak a nebude první a bohužel ani poslední.

Před chvilkou říkala, že I.Bartošová skočila pod vlak, také jedna z nás, co nedokázala přestat, nechtěla.Když jsem jí viděla naposledy v Tv, byla už šílená, možná je jí lépe!

Chudinečka malá, už neměla sílu, budu bojovat celý život proti alkoholismu !

Taky jsem se zhrozila,když jsem ji naposled viděla.Závislost je opravdu šínenství nejen samotného nemocného,ale celé rodiny.Bohužel Iveta není jediná,kdo to tak skončil.Nenašla v sobě sílu na změnu,která je nutností.

Každý z nás má, měl nakročeno k takovým koncům.

Jana Mertosová napsal:
Helo, vím,že to myslíte dobře.Je tam malé dítě,které se o sebe neumí postarat.Hrozí nebezpečí,že se cokoliv může stát hlavně jemu.Mirek musí do práce a je soustavně vystavený strachu co bude doma,co je doma.Jestli se něco nestalo.Toto je veliký tlak který už nese hodně dlouho.Může se stát,že jí dojde něco,když uvidí,že nevyhrožuje ale jedná.Může ale i nemusí ji to donutit chtít dobrovolně něco začít dělat se svým pitím.Jestli to v ní probudí motivaci,která se tím nabízí.Jinak se upije tak nebo tak a nebude první a bohužel ani poslední.
Ano, to je hlavní problém. Kdybych neměl Kubíčka, už jsem dávno nekompromisně jednal. a co se za těch deset dní změnilo? Další dlouhý pohovor s manželkou. Druhý den smrt I. Bartošové. Velké díky od manželky, že jsem ji tím pohovorem z toho dostal a taktéž si uvědomila právě smrtí Bartošové, co je nekontrolované pití alkoholu. Tak opět naděje z mé strany, že bude už vše tak jako má být. I tak jsem ale před tím kontaktoval známého psychoterapeuta s domluvou schůzky. Opravdu bylo vše perfektní. Manželka byla najednou milá a ještě přišla s nápadem, že si denně bude dýchat do testeru. (To už slibovala nejednou, ale když přišlo na věc, tak odmítala a mě obvinila z teroru...)Tak se opravdu dělo. Až...do včerejška. Manželka šla ke známé do solária, které trvá 8 min. Je to dvě minuty od nás. Kubíček spal a já se chystal na noční. No, manželka se vrátila za třičtvrtě hodiny. Prý se zakecaly, vyprávěly si o problémech, které má známá. Při odchodu do práce jsem manželce dal pusu na rozloučení a ejhle, zacítil jsem alkohol. Tak říkám, ať si dýchne....odmítla a opět jsem byl terorista. Takže jsme tam kde jsme byli. A to prosím provedla v den 23. výročí svatby, kdy jsem jí včera napsal básničku a předevčírem samozřejmě přinesl kytici a ještě poukaz na večeři v jednom hotelu. Opět mě podrazila a dokázala, že je opravdu závislačka a ALKOHOL je na prvním místě. Cítím se hrozně beznadějně a poslední záchrana může být jedině známý psychoterapeut. K rozvodu jsem, s ohledem na Kubíčka, ještě nenašel sílu... Proč je ten osud tak krutý????