Alkoholik

Ahoj, máme doma matku alkoholičku, která pije již několik let. Teď měla 2 měsíční pauzu, protože byla kvůli záchvatu v nemocnici a dostala proti alkoholu nějaké prášky. V nemocnici byla již 4x a z toho byla 2x zachráněna před SMRTÍ (4 promile v krvi)! Ano já vím, zní to hrozně, ale ona si z toho asi nic nedělá a pokračuje dál. Když nepije, je to úplně jiný člověk. Je ji 40 let, ale kvůli alkoholu vypadá na víc.. Pokaždé když jsem přišel ze školy domů (je mi 19 let a mám o 4 roky mladšího bratra) a zahlédl její obličej, tak jsem hned poznal, že má něco vypité a že to zase tak rychle neskončí, jak to bývalo kdysi. Vždy se to odehrávalo tak, že se napila (všichni jsme to ovšem poznali), ale dalo se s ní normálně mluvit, uměla navařit, pouklízet apod. Ovšem hned na druhý den, když přijdu že školy, tak už jen leží v posteli s litrem vína u postele a vypadá to jakoby v té posteli ležel cizí člověk. Takhle to šlo celý týden a v neděli z toho vystřízlivěla a byl zase týden nebo dva pokoj. Ale poslední půl rok? Poslední půlrok je to s ní opravdu špatné a už nevíme co máme dál dělat. Dokáže pít i 3-4 týdny v kuse, počurává se (je mi strašne když tohle píšu ), nevaří, nemyje se.. Když ji řeknu ať se jde převléct, protože má počůrané kalhoty, tak mě odignoruje a řekne, že si chce jít zakouřit a poté si znovu lehne s těmi mokrými kalhotami do postele. Mamka nechodí do práce, již po druhé ji vypsali z MěÚ, protože se nebyla nahlásit. Chodí si kupovat víno na dluh do obchodu, dále žebrá po ostatních lidech peníze na alkohol, cigarety. Bůh ví jestli nedělá ještě něco jiného. Náš otec je naopak moc super. Nepije, jen když je nějaká rodinná akce (narozeniny rodičů atd. však to znáte), ale absolutně vůbec nedělá to, co dělá naše matka. Dále chodí do práce, kterou má rád, vydělává docela dobré peníze, ale sám rodinu neuživí. Dokonce teď zavřeli školu, kde jsem měl dojít poslední 4tý rok. Byla to soukromá škola bez školného, takže jsme mohli něco ušetřit. Ovšem teď si musím najít jinou školu, kde bude alespoň minimální částka školného, protože pokud se matka nedá do pořádku a nezačne pracovat, tak si myslím, že to s jednou výplatou neutáhneme. Také si asi říkáte, abych šel někde na brigádu a vydělal si peníze na školu.. Ano ovšem, já bych opravdu rád šel někam na brigádu a nějak pomohl s penězi v domácnosti, ale tady žádná, opravdu žádná práce nebo brigáda není a jediné peníze co si vydělám jsou z nějakých grafický prací (loga, webstránky...), ale to je opravdu minimální částka. Dále má matka na sobě všude samé modřiny jak stále padá z opilosti na zem, nebo se někde o něco bouchne (a znáte to, když vůbec nejíte a jen pijete alkohol, tak ty modřiny naskáčou opravdu rychle), potom když jde do obchodu mezi lidi, tak to vypadá strašně . Nechce se jít léčit, protože říká že je v pohodě a léčit se nepotřebuje, ale já opravdu nevím jak ji mám už pomoct. Je mi strašně, že to tady musím psát, ale opravdu potřebuji nějakou pomoc. Děkuji moc, s pozdravem Jakub.

Ahoj Jakube, je smutné číst Tvůj příběh. Vypadá to, že mamka se propila na dno. Jsou jen dvě cesty. Cesta do hrobu, nebo cesta střízlivosti. Vybrat si musí sama. To Vy za ní neuděláte. Dokážu si představit co ona prožívá. Je zřejmě na dně. Byl jsem také na tom dně. Totální apatie. To zřejmě má i Tvá mamka. Pokud se Vám podaří jí dostat jakýmkoli způsobem do střízlivého stavu, tak je třeba pracovat na tom, aby si sama uvědomila, že s chlastem to nejde a nepůjde. Každopádně si myslím, že netřeba jednat v rukavičkách. Na nás alkoholiky je třeba nekompromisní ráznost přísnost a neústupnost.
Za sebe si vůbec netroufnu víc radit, jen jsem Ti napsal pár věcí,které stejně můžeš vyčíst v knížkách. Přeju hodně štěstí. Zasloužíte si abyste žili v klidu.

Zdravím,
Jakube neváhej a vyhledej pro sebe Al Anon-združení příbuzných a přátel alkoholiků, tam Ti poradí více.
Je strašné co musíte doma zažívat. Tvoje máma je už někde jinde, v jiném světě, už to svoje pití nevnímá jako problém, jenom pije. K doktorovi ji asi ani nedostaneš, že by ji nasměroval na léčení, takže zkus se poradit v Al-Anonu.

Ahoj, Jakube,
moc Ti držím palce, Tvému tátovi i bráchovi.
Zažíváš opravdu drama, mockrát si připadáš smutnej a bezmocnej, ale to hlavní je, že Ti to pálí, máš sílu a vzájemně si, vy tři chlapi, pomáháte. To je obrovský a z toho jde vyjít.
Jinak ty situace se opravdu opakujou. Úplně mi to vyráží dech. Nebylo mi ale 19, ty už jsi vlastně dospělý, bylo mi 13, 14 a bráchovi o tři roky méně, když to takhle s mámou bylo.
To, jak píšeš, že vejdeš do dveří a podle mámina obličeje Ti to je jasný, že zas pila, to jsem zažil snad tisíckrát. Anebo, když chce dítě spát a podle jednoho, dvou kroků toho dospělého už pozná, že ho zas zradil, zase je opilej a ty to prostě nechápeš, proč tuhle strašlivou věc dělá.
Anebo když tu mámu ukládáš a není kam, jen do počuraný a třeba i krvavý postele, masakr, co se děje pořád dokola.
Potřebuješ podepsat úkol nebo kýho čerta a ona jen blábolí, stydíš se pozvat domů spolužáky, bráníš ji před lidma, co se jí posmívaj, máš ji pořád rád i když se ti oškliví. To je milión detailů každodenního života, nesdělitelný zmatení a hoře vlastně.
U nás to bylo asi i o dost horší, protože táta se rozpil taky, chvíli do alkoholický bezmoci - plačtivosti, chvíli zas do agrese, pak vlastně brzo vypadl.
A my s bráchou jsme už v pubertě zvolili dráhu docela divočáků, bylo v tom alespoň spousta muziky, jo, měli jsem kapely a to nám připadalo z počátku zábavný, ale bylo to taky po hospodách, mejdanech, kalbách.
U Tebe je dobře vidět, že z té situace jsi sice samozřejmě někdy i zoufalej, ale máš v sobě rozvážnost, chráníš mladšího bratra, protože to jinak nejde a můžete se opřít o tátu.
Nerad to píšu, ale s mámou to může dopadnlout špatně i když zázraky se vážně dějí.
Možná ji dojde, že se takhle se sebevraždí, snad procitne a pak by asi byla nejlepší léčebna.
Nejsem žádný terapeut, odborník, jen člověk z alkoholické rodiny, kterého by v životě nenapadlo, že do toho pití taky spadne.
Teď už nepiju a nehodlám pít a mám proto radost, že u Tebe všechno nasvědčuje tomu, že alkoholu také nepodlehneš.
Jedno z prokletí téhle drogy je, že jí často podléhají i děti alkoholiků, které měly to peklo přímo před očima.
Přeju Ti, aby se máma vzpamatovala a začala se brzo léčit.

Ahoj Jakube, chápu v jaké situace se nacházíš ty i tvoje rodina. Moje matka je taky alkoholička už skoro 10 let. Kupuje si potají vodku a rum a poté si to přimíchává do čaje nebo do limonád, my potom akorát nacházíme prázdné lahve. Je pravda, že poslední dobou nepije tolik, ale stále je to dost. Dokáže být bez alkoholu třeba měsíc, ale potom přijdou dva strašné týdny, kdy přijde z práce a jde si rovnou lehnout. Bohužel prakticky není možné, aby se naši rozvedli, protože se ještě staráme o dva malé synovce a jelikož já studuji, tak ji prostě potřebujeme.
Ona sama odmítá léčbu s tím, že stejnak doktorovi nic neřekne, protože není zvyklá se někomu svěřovat. Bohužel si sama sebe neváží a neváží si ani své práce, kterou v domácnosti zastane, pokud je střízlivá. Snažíme se ji přesvědčit alespoň na ambulantní léčbu, ale zatím nás od sebe jenom odhání. Bojím se jak to všechno dopadne i kvůli malým synovcům, kterým kdykoliv a kdokoliv může vmést do tváře, že mají babičku alkoholičku.
Pokud se s mámou začneme o alkoholismu a léčbě bavit, tak je to vždy strašně emotivní a vysilující a pokaždé skončíme u toho, že ona sama by s tím začala něco dělat, ale žádnému doktorovi nic neřekne.
Pokud máte někdo podobnou zkušenost s tím, že si alkoholik uvědomuje svoji nemoc, ale nechce se svěřovat, prosím o radu, jak mamku přimět jít se léčit.

Semarcelo.
zdravím Vás asi Vás zklamu svým příspěvkem, ale...
my alkoholici jsme i dost velcí maipulátoři. Takže to, že si alkoholismus uvědomuje Vám přiznala, jak píšete. Když by proto měla něco dělat, tak má výmluvu, že se nerada svěřuje, ano výmluvu.
Třeba se pletu, ale přijde mi to jako naprostá výmluva z její strany.
Tak ji zkuste aspoň nasměrovat na tyto stránky, tady si do očí nevidíme, je to více anonymní, než přímo jít k mudr. I když ta odborná pomoc zde tady není, ale třeba jako první krůček by to šlo, ne? Pak se třeba "odhodlá" i k dr.
Mmch já mám sama problém, když jsem mezi lidma, natož se jim svěřovat přímo do očí, ale kvůli sobě jsem to nakonec překonala. Nicméně to je individuální.

Milý Jakube,

ráda bych Ti napsala, že všechno bude v pořádku. Ale bohužel Tvůj příběh mi velmi připomíná můj. Poprvé jsem si uvědomila, že matka je alkoholička, když mi bylo 6 a odjeli jsme na dovolenou bez ní. Bohužel u alkoholiků ne vždy to končí dobře - proto Tě prosím i když to vypadá beznadějně s mámou to nevzdávej /protože asi budeš jediný důvod, proč se mohla pokusit sebrat /- já jsem to vzdala. Myslela jsem, že už horší pocit, než když se máma opije téměř k smrti a ty jí s největším úsilím zachráníš život bude nejhorší v mém životě(v té době mi bylo 13), ale bohužel v 18-ti jsem včas přijít nestihla, a má matka se upila. /a přitom je tom je pravděpodobnost sebevraždy velmi nízká/ Bohužel ačkoliv už je to už 12 let od té události, stále si říkám co jsem mohla udělat jinak (mohla jsem ji donutit se léčit, mohla jsem za ní chodit častěji i když vždy, když byla opilá tak byla příšerná - tedy spíš ty představy a nadávky.)
K dnešní dni je ze mě totální abstinent - alkoholu jsem se ani nedotkla, ale bohužel nějak nedokážu se vyrovnat sama se sebou. (Vlastně teprve po letech chápu, co matku k pití dovedlo - a pouze doufám, že jednoho dne tak neskončím.)
Jinak Ti přeji, aby Tvůj příběh skončil jinak než můj.
JNNN

Děkuji za Váš názor. Také už jsem přemýšlela o tom, že je to jenom výmluva, ale když to vezmu zpětně, tak mamka nikdy nebyla ta, která by se někomu svěřovala a nebo ventilovala svoje pocity. Všechno si vždy řešila sama v sobě a v tom je podle mého názoru právě problém. Není zvyklá řešit svoje problémy s někým jiným, bohužel alkoholismus se jinak než s odbornou pomocí řešit nedá. Problém je i v tom, že táta pokud najde flašku, tak to prostě nevydrží a seřve ji a vyčte jí naprosto všechno, co jenom může. A tím pádem se mamka uzavírá čím dál tím víc do sebe, nebo mě to aspoň tak přijde. Vím, že by svoje chování měl změnit i táta, ale ne vždy je jednoduché se ovládnout. Můžu jenom doufat, že se nám podaří ji přesvědčit, abychom navštívili AT poradnu, kde by nás aspoň trošku nasměrovali. Dalším problémem je, že máma nemá stálou práci, v letní sezoně pracuje na obci. Bohužel najít si stálou práci, je pro ni zatím nemyslitelné, nejenom kvůli jejímu alkoholismu, ale také kvůli péči o dva vnuky. To, že nemá stálý příjem a je půl roku doma, jí také moc na psychice nepřídává.

Dobrý den,
moc bych potřebovala pomoct nebo poradit, ale moje mamka pije. Už několikrát ji za to vyhodili z práce. Ted má práci, chvilku se držela, ale ted zase začala pít a podmínkou, aby tu práci neztratila je ambulantní léčba. Mohl by mi někdo poradit, kam se obrátit, koho se zeptat nebo, kam mám zajít?
Jsem už z toho celkem zoufalá. Moc prosím o pomoc.

Děkuju

Sylvie

Dobrý den, jsem tu poprvé a už jsem psala před chvilkou, ale asi jsem to napsala někam špatně. Kde začít? Asi tím, že moje máma pije. Je jí 52 a nikdy nebyla abstinent, ale několik let nazpět se to začalo horšit. Dvakrát jí vyhodili z práce kvůli podnapilému stavu. Pravda, že za to tak trochu mohl i náš otec, který s mamkou nejednal pěkně, ale pak se to prostě zlepšilo a ona se odstěhovala do Prahy a byl chvíli klid. Jednu domu jsem jí chápala, protože když vás někdo týra, tak je to těžký. Jenže problémy s alkoholem se zase vrátily a to ted nemá žádný důvod pít. ( teda pokud za to nemůžu já, že se mi rozpadl vztah a já zůstala sama z dcerou ). Ale abych se vrátila k tomu, proč sem píši. Několikrát ted měla problém s pitím v práci a dostala podmínku abstinence, ale tu minule týden porušila a ted jí bylo řečeno, aby nastoupila minimálně ambulantní léčbu. JInak jí vyhodí a bude to mít v papírech. Já prostě potřebuju poradit, kam se obrátit, kam zajít a kde se přeptat. Nikdy jsem tohle neřešila a nevim, co mám dělat. Moc prosím...poraďte mi někdo.

Děkuji moc

Sylva