Alkoholik

Rachel napsal:
Já taky nechlastam (ale pořád uplně neabstinuju).. ale toho kluka mam ráda bolí mě i to, jak je mimo...

Chápu že pro tebe je to vysvobození! Já s nim naštěstí zatim nežiju a asi ani nebudu..

Rachel,upřímně...když jsem to tu před 2 lety začala řešit,v době,kdy jsem mohla v pohodě utéct jen se lítostí,že jsem přišla o lásku,tak mě tu všichni psali...UTEČ....já neutekla,pořád si říkala,že mě přece miluje,proč by to nedal,vždy´t se snaží....ha,ha...
Vystřizlivěla jsem neskutečně
Pokud pije a už teď není z jeho strany nic co by mu v tom zabránilo...kvůli vám to neudělá.

já ho zatim naštěstí nemam doma..tak uvidim, doufam že se mi podaří se od něj odpoutat a nebudu zas tak pitomá, abych si myslela že ho spasim.....i když k tomu mam teda mega sklony...

To spíš láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí. Než láska nad chlastem, bych řek.

Chlast je velmi silná emoční touha..
Miloval jsem jednu holku, Vendulka se jmenovala...Rozešli jsme se, je to asi 14 dní...Včera mi napsala poslední sms-ku....

"Ani kdyby si měl královnu, nepřestaneš chlastat..A už mi nepiš, nemá to cenu"

Petr napsal:
Chlast je velmi silná emoční touha..
Miloval jsem jednu holku, Vendulka se jmenovala...Rozešli jsme se, je to asi 14 dní...Včera mi napsala poslední sms-ku....

"Ani "kdyby si měl královnu, nepřestaneš chlastat..A už mi nepiš, nemá to cenu"
Zožeň si kráľovnú a prestaň chľastať!... to bude gól!... (do prázdnej bránky.)

Dík za radu

Pro Jasanka:

Dobrý den,
můžu se zeptat - myslíte si, že pokud byste v minulosti Vy něco udělalala jinak - bylo by to lepší pro Vás i pro partnera? Myslíte si, že nesete nějaký podíl na tom, že Váš partner stále setrvává v problémech s alkoholem a Vám tím dost ubližuje?

Dost možná prožívám něco podobného. Vaše slova jsou mi známá, i když jsem se nepřestěhovala a nijak k parnterovi nejsem vázána, tedy kromě citů a touhy trávit společný čas, který je někdy super a jindy velmi náročný točící se kolem piva. Čas s partnerem pak bývá plný vznětlivosti partnera a výčitek (nejen) vůči mé osobě, ale celkově vůči okolí.

Můžu se zeptat, co Vám poradili psychologové, psychiatrové a jiné odbornící?

Ještě kolem 20. roku života jsem pila velmi umírněně a de facto příležitostně. Situace se zlomila, když jsme se s přítelem sestěhovali. Často chodíval domů značně společensky unaven – obvykle se v tomto stavu choval dosti agresivně a zbrkle. Hádky a bitky byly na denním pořádku…doma neustále dusno. Jenže já ho „milovala“ – takže namísto toho abych odešla, začala jsem též holdovat alkoholu (vše se pak zdálo snesitelnější). Zprvu to fungovalo bezvadně…postupně jsem však chlastem začala řešit vše. Nyní se již třetím rokem (více či méně úspěšně) léčím se závislostí na alkoholu. Ohlédnu-li se, vidím, že jsem uplynulých cca 10 let pouze protrápila – ale nevadí, už jsem chytřejší – nikdy víc bych v podobném vztahu nesetrvávala. Jak pravil klasik: „…milujem aj seba…“.

Patřím k těm, kteří se alkoholikům, byť mnohdy zábavným, vtipným, zajímavým... holt narodili. A nejvíc jsem se rozpíjel v mládí, moje holky, partnerky nebo spíš parťačky byly též většinou, jak to kulantně napsat - "bohémského založení", koncerty, mejdany, divočárny-byla to většinou prostě jízda. Z alkoholu mám strach, fakt jsem si to "užil". Jsem nepijící alkoholik a vlastně už mi to vůbec nevadí. Tak to prostě je... nejnebezpečnější doba je léto, ty dovolené, prázdniny, cesty. No, tak jsem raději zas nastoupil antabusovou kůrů a je to fajn. Vztah s dámou, která popíjí bych si už vážně nedovolil. A je mi líto, ale pokud si někdo myslí, že partnera od pití odtrhne láskyplným vztahem, potom dětmi, tak je bohužel zaznamenáno zrovna tady na Fóru nesčetně případů, kdy to nevyšlo. Chlast je utrpení.