Alkoholik

Jo a jeste jedna věc, a myslim ze to řeší většina ženských-ty co ne těm závidím-nejsme soběstačné když mame decka, se kterýma jsme byly xlet na md....neměla jsem cas budovat kariéru a z bohaté rodiny nepochazim(i když naši by me pomohli hned)....v 23 jsem vylezla ze školy, v 25 jsem měla deti a skoro deset let s nimi byla doma, teď dělám to co jsem vystudovala-porodní asistentku na poloviční úvazek-je to fajn prace,pomáhat novýmu životu -ale tohle me soběstačnou finančně neudělá ale neni to o prachach....az uz to nepůjde snést tak tenhle aspekt nerozhoduje

Simona napsal:
....mas se strihnout....jet si svy,byt tak trochu sobec a nepocitat s nim.Na to abych ale byla schizofrenik(byt s nim a vlastně nebýt)...

Schizofrenie s tím nemá nic společného, ale on si teď myslí, že tě "má jistou" a podle toho se chová a to se musí změnit. A změníš to tak, že změníš jediné co můžeš změnit a to sebe svůj přístup, nastavení apod...změnit jiného člověka prostě nelze - jeho nezměníš.
Jediná cesta co máš, je změnit sebe pomocí něčeho....třeba terapie, kineziologie, spirituality....atd.
prostě toho co ti "sedne" nejlíp a "zabere".
Nevím jak jsi na tom finančně, ale většina toho je věcí placených z tvé kapsy - minimálně by jsi měla zavolat na nějakou tu bezplatnou linku pomoci a anonymně se poradit a probrat svojí situaci, protože to sama nedáš.
Je možné, že v případě tvého manžela se může jednat i o nějakou psychopatologickou osobnost, kdy za střízliva se ještě "drží" ale když "je pod vlivem" tak to všechno co proti tobě má vyhřezne ven...a to se "pouhou" abstinencí neodstraní ty pocity v něm budou pořád.
Minimálně je potřebné to vědět a počítat s tím...třeba v tom smyslu "nehádat s v kuchyni", kde jsou nože na dosah

Simona napsal:
...Rada bych to vyřešila,jediný,co me v tom brani(teda kromě toho rozhodnutí to udělat)je pocit,abych z něho neudělala něco co neni...
-----
Tak tohto pocitu sa kľudene môžeš vzdať - je to dospelý chlap, ty niesi za neho zodpovedná, tým "niečim" on už dávno je a spôsobil si to sám. Keď si za niečo zodpovedná, tak za svoj život a životy vašich detí. Topíš sa v spoluzávislosti aj preto, že už túto neľahkú situáciu znášaš veľmi dlho a strácaš pojem o tom, čo je správne, múdre a normálne...

Simona napsal:
...z bohaté rodiny nepochazim(i když naši by me pomohli hned)....
-----
Tak na čo čakáš?...mnohé ženy v podobnej situácii nemajú ani túto možnosť..

Medovko,dik za reakci....i ostatním..vis ze me to napadlo ze jsem spoluzavisla?je možný byt i když s nim nepiju????

napísala som to i Sonje i angelike...

Zdravím...ani neviete jak vám rozumiem.. presne toto som prežívala dennodenně.. už som nemala ani kusok energie... už som bola v takej apatii, že ked som prišla domov, len som si sadla ev. ľahla na gauč a sledovala telku, aby som zabudla... domacnost hore nohami, deti behali okolo...ale ja som sa nemohla pohnut... nic už nedavalo zmysel a moj manzel nemal problém... bola som zufala... na liecbu nenastupil 4dny pred termínom a cakali sme 3mesiace /mesiac si chodil pre doporucenie k dr a 2mesiace čakačka...nešiel... pretože som ho k tomu donutila... medzitym nerobil...9mesiacov, pretože som ho donutila ist na liecbu a on už neprijimal nove zakazky, potom sa z toho spamaetaval dalsie mesiace, jak som ho mohla takto donutit...a ja som len robila a robila...bola som hnusna protivna... tzv...provokatérka... z Brožurky alkoholizmus.kolotoc popírání... a jedneho krásného dna som si uvědomila, že ja nechcem takto žit... ja nechcem byt na svojho manžela nasštvana a na celý svet, že nechcem aby deti videli, ako mal tatík dovod , aby pil...jak som bola ja hrozna...uz mi bolo zo seba zle... nemoc alkoholizmu totiz postihne celu rodinu- nielen alkoholika... a ja som si uvědomila, že som spoluzavisla ... že reagujem na jeho akcie... a je to stále dokola... a dozvedela som sa o al-anon--- zdruzenie pre príbuzných alkoholikov... a to mi zmenilo život...bola som na ,,velkom,, mítinku v Brne... a pocuvala som tych príbuzných a hovorila som si.. ved to som ja... presne toto prezivam... presne toto mi robil... a zrazu som začala rozpravat a oni mi rozumeli... nikto mi nevysvetloval, že to nie je také hrozne, že zvelicujem, ze to musim vydrzat... zrazu tu boli okolo mna ludia, ktori ma chapali a ten pocit bol velmi oslobodzujuci.. nikto mi neradil, len som pocuvala a vnimala a postupne som sa zacala menit... nasla som si cestu k samej sebe... a zrazu som si uvědomila, co od života chcem ja a nie moj muz, ktorý je pod vlyvom alkoholu... ja som bola v tom tak zamotana, že uz som nedokazala byt dalej s nim v jednom byte, cokolvek urobil... hned som reagovala a ničilo ma to... prosila som aby odisiel on, ale nakoniec som odisla ja s dětmi... do bytu kde nemal pristup... takze to bolo moje utociste... Al-Anonu vdacim za moj novy život, že som sa znovu nadýchla a idem krok po kroku dalej... svojho manžela stále milujem, ale viem, že dokial si On neuvedomi, že je alkoholik a nezačne s tým nieco robit...nemozem s ním žit... myslela som si, že som silna a že to dokazem,ale nedokazem... odisla som kvoli sebe ... lebo som uz nevladala ja a chcela som zachranit aspoň seba a deti ... neodisla som kvoli nemu, aby si nieco uvedomil...Odisla som kvoli sebe.. sme od seba 9mesiacov a stále je moja vina, že nie sme spolu, ja som rozbila rodinu... a On to ma vsetko pod kontrolou... Jeho nezmenim, odovzdavam to Bohu -jeho dno dufam jedneho dna pride a dokaze povstat...ja sa medzitym uzdravujem a tesim sa zo života:))

Super, ze se ti podarilo odejit a zacit znovu zit.