Alkoholik

Přeji hezký den,

několik měsíců pročítám fórum a jdu si pro radu. Předem se omlouvám, nedokážu to napsat stručněji. S manželem jsme přes 10 let, máme jedno dítě. Před 7 lety jsme začali stavět barák - tedy firma, on občas vypomáhal a přespával v baráku a tehdy to asi začalo... Když jsme se nastěhovali, všude bylo plno lahví od tvrdého alkoholu, tvrdil, že to bylo aby mu šla práce lépe od ruky - neřešila jsem to, synovi bylo pár měsíců, já dodělávala VŠ, byly jiné starosti. Později mi přišlo divné jeho chování, byl arogantní, výbušný a cítila jsem z něj chlast. Řekla jsem mu, že se mi zdá, že to přehání s alkoholem, naoko to omezil, ale pak jsem začala nacházet schované lahve od tvrdého, měl rád vždycky bylinky, ty vyměnil za vodku, která není údajně cítit. Vloni jsem na něj udeřila jak to tedy je, řekl, že má problém když míjí regál s chlastem si nekoupit flašku, že je to v práci blbý a že jsem protivná (přiznávám, že jsem byla nervózní, už jsem nezvládala stresy v práci, péči o syna a starosti s manželem, práci jsem změnila a snažím se být milá, často si odpustím nějaké poznámky). Začal docházet k psychiatrovi - poprvé ho vyslechnul, předepsal Antabus a pak si tam jen docházel pro Antabus a s Dr. již nemluvil, pivo a víno pil samozřejmě dál, myslím že i tvrdé. Letos změnil Dr., Antabus nebere, ale nasadil mu antidepresiva. Manžel tvrdí, že se cítí lépe (zpočátku mu vadila hlavně práce a já, ptž se hádáme, jsem na něj nervózní, nechci s ním spát, atd.), ale chlastá dál potají vodku, nacházím flašky (našla jsem jich min. 12), jednou si to přelil i do lahve od nealko piva, já na to přišla, tak mi tvrdil, že to byl technický líh na odmaštění čehosi... Tvrdí, že dle Dr. není závislý, ale že mi má dokázat, že vydrží nějaký čas bez alkoholu, tak jsem řekla, fajn, během mé dovolené nebudeš pít žádný alkohol a nedodržel to. Myslím, že Dr. neřekl pravdu. Mám pocit, že žiju s někým jiným - má hrozné výkyvy nálad, už se bojím cokoliv říct, hledá si záminky, vynucuje si sex. Co teď? Promluvit si s jeho psychiatrem, zkusit partnerskou poradnu nebo mu říct ať se odstěhuje... Nebo je to moje vina, dělám z komára velblouda, už fakt nevím

Z komara velblouda rozhodne nedelas a pokud se veci maji tak jak jsi tady napsala tak ma manzel sakra hodne velky problem (jakkoliv si to odmita pripustit). Bohuzel konzultace s psychiatrem nebo partnerska poradna nemaji zadny smysl - pokud si alkoholik sam sobe neprizna ze ma problem a sam se nerozhodne ho resit tak je veskera snaha k nicemu.

Obavam se ze situace se bude dale jen a jen zhorsovat cili nejlepsi by bylo si s manzelem vazne promluvit (az bude strizlivy), dat mu nuz na krk a pokud nezacne situaci okamzite resit (coz bohuzel na 99% nezacne) tak zacni planovat rozchod.

Sonja,závisí v akom je štádiu..manžel.Niekedy alkoholika nezastaví nič!! Nie,že je zlý človek-to je blbosť.On musí piť..ináč má absťáky a šalie.Viem,čo sú to absťáky a ver že je to silná káva.Jedine skúsiť " liečenie" toto je chronická choroba,počítaj s recidívami jeho.bohužial.Je to lotéria,ale každý má právo na šancu.Želám nech sa to podarí ...úprimne,som závislý tiež.

Zkoušela jsem s ním mluvit - musí být střízlivý a dobře naladěn, což je výjimečný stav. Mám pocit, že se změní i po vypití piva, je vztahovačný, cholerický, vše si bere osobně a mám pocit že čeká na sebemenší záminku, má problémy se ovládat... Když jsme to řešili vloni, uznal že má problém a chtěl to řešit, nechtěl přijít o rodinu. Teď tvrdí, že problém nemá, že nemá důvod přestat, ptž jsem na něj hnusná a hádáme se, v podstatě že si není jistý zda mě ještě miluje, má úplně jiný náhled na situaci. Nic se mu nechce. Přiznávám, snažím se být milá, ale stává se že jsem zamlklá, někdy odměřená. Pravda je, že poslední dobou jsem mu odhalila kdejakou skrýš, to ho asi štve nejvíc. Jo a nejčastěji skončí u sexu, že s ním nechci spát - nechci, když když je protivný a táhne z něj chlast + problémy s ejakulací

Ty si to nepochopila.Jemu to je jedno ,však to funguje...v podstate ,rodina

Asi až teď jsem pochopila jak to vnímá on

Dostaň ho na liečenie...tam mu zrevidujú mozog.možno ,ale ináč čo ďalej? hm.to sa bude gradovať..pitie ,alebo sa stane zázrak ..neviem Soni

Sonja napsal:
Teď tvrdí, že problém nemá, že nemá důvod přestat, ptž jsem na něj hnusná a hádáme se, v podstatě že si není jistý zda mě ještě miluje, má úplně jiný náhled na situaci. Nic se mu nechce.

To je uplne klasicka situace. Zadny problem neexistuje, to Ty si jen vymyslis a otravujes ho. Do niceho se mu nechce, nic se nedari, za vsechno spatne muze nekdo/neco jiny/jineho. Kontrolu nad prioritami a potrebami v jeho mozku zacala prebirat zavislost a jeji uspokojeni. Pokud nezmeni svuj pohled na vec tak musis pocitat s tim ze Ty, rodina, prace, zavazky a povinnosti - to vsechno pujde do haje. Postupne ho to prestane zajimat a zustane jen alkohol. Po dobrem nezmuzes nic a po zlem to bohuzel resit nejde. Mas alespon jistotu ze za Tvymi zady nedela nikde dluhy?

Na léčení ho nedostanu když si nepřipouští problém. Teď myslím, že pár dnů tvrdý alkohol neměl nebo ho má dobře ukrytý. Ale už si nedělám naděje že by to vydržel delší dobu
Teď zpětně si uvědomuju jak byl přesvědčivý, ze nepije a musela jsem mu předložit nalezenou flašku jako důkaz aby se přiznal.
Samozřejmě jestli nedělá dluhy na 100% nevím...
No, promluvim si psychiatrem a pokud ještě něco najdu, je to jasný.
A ještě se zeptám, je možný, že by i po pivu byl "mimo", že už stačí trocha alkoholu a tělo na to už takhle reaguje.

Myslím, že i to jedno pivo dokáže bohatě nastartovat na tu alkodálnici. Pak už chceš další a co ti v tom brání je prostě otravování. Aspoň u mě tomu tak nějak bylo. Je to smutný, je to krutý, ale jak píše kolega: "Kontrolu nad prioritami a potrebami v jeho mozku zacala prebirat zavislost a jeji uspokojeni."
Dobrá věta!