Alkoholik

Ahoj Sonjo,
mám to doma podobné. Manžel bere antidepresiva a k tomu pije. Vždy měl kladný vztah k alkoholu. Nevadilo mi, když si dal doma odpoledne jedno pivo nebo sem tam panáka (většinou při nějakém stresu v práci). Nyní se to ale zvrtlo. Začal mi lhát, že se alkoholu ani nedotkl a přitom já už to na něm poznám. Nevím, proč si je tak jist, že to z něho není cítit. Už jsem zvažovala i odchod, ale to mi prý přeje. Prý jsem úžasná ženská a zasloužím si lepší život. Ale odchodem bych jen ublížila synovi, a to nechci. Je to pořád jako na houpačce. Chvíli je v pohodě a pak zase přijde a vím , že pil. Snažila jsem si s ním promluvit, když byl střízlivý. Sypal si popal na hlavu. Ale za měsíc to tu bylo zase. Ono to není moc, ale prostě se chová jinak a já už to poznám. Už nevím, jak dál. Vadí mi jeho pití, ale zároveň ho miluji. Hrozně ráda bych mu pomohla, ale nevím jak a taky abych to ještě nezhoršila.

Ahoj Angeliko,

je to těžké. Přesně jak píšeš, chvíli je klid a pak zase znova. Tváří se jak je to v pohodě, ale nevydrží to. Teď jsem se fakt hodně ovládala, abych mu nedala záminku, resp. aby nemohl říct, že pije kvůli mě a opět jsem našla flašku, zatím je tam půlka - jestli to zase vypije, zavolám jeho psychiatrovi a myslím, že manžela pošlu pryč - buď na léčení (ale pochybuji že to klapne nebo se odstěhuje)... Chci mu pomoc, ale jen marním čas. Hrozně mě to psychicky vysává. Asi jsem sobecká, ale jsem mladá a nechci zbytek života strávit s takovým člověkem. Jeho reakce jsou nevyzpytatelné a čím dál prudší, stačí záminka a vylítne, je vulgární, řve na mě před synem. Mám strach až odejde z reakce syna a pak finance - máme hypotéku na barák

Sonjo, nejsi sobec.... Naopak, sobec je on....

Sonjo. To co popisuješ je peklo, které zažíváš. Nepřísluší nikomu z nás říkat co máš udělat. To se musíš rozhodnout sama. Ale poradím Ti co zapůsobilo na mě. Když jsem byl v bodě zlomu mé alkoholové kariéry nenakoplo mě žádné nadávání všemi směřované na mě, žádné hledání, kde mám chlast. Nakopl mě až absolutní nezájem okolí. Hlavně nezájem ženy. Nezajímala se, že jsem ráno nešel do práce, nezajímala se, že když přišla ona, že jsem vožralej, nezajímala se vůbec o nic. Jen se na mě vždycky podívala tím svým pohledem a neříkala vůbec nic. Už jsem to tu psal. Alkoholik vypadá jako troska, je troska, ale pokud mu jenom drobet hlava funguje, tak furt dumá. I já dumal. Dumal jsem dlouho až jsem přišel na to, že když to nejde s chlastem, že to vyzkouším bez něj...
Tím chci říct, že nějaký dohlížení na manžela, výčitky, řvaní, prohledávání - to nic nepomáhá. Pomáhá až když na všechno zbyde sám.

Ze začátku jsem to hodně řešila, ale pak jsem nejak otupela, rezignovala... Chtěla jsem věřit, když mi přísahal, ze nepije tvrdý alkohol, ale po předchozích zkušenostech se prostě musím přesvědčit, ze to myslí vážně a zjistím opak. Nikdy jsem kvůli tomu na něj neřvala, rekla jsem mu, že mě hodně zklamal a ze mu nevěřím. Jenomže já to vnímám jako velký problém a on si myslí, ze to má pod kontrolou. Chapu Tvou ženu, mně uz taky začíná byt lhostejný, vidím ten opilecky výraz a mám po náladě - to bych ještě vydržela, ale ty výbuchy vzteku, výkyvy nálad, to se prostě nedá. Úplně ze mě vysava energii, radost ze života, samozřejmě to vnímá i syn Jsem ráda za názor co Ti pomohlo.

Sonjo, jak pise Vcelar. Dokud ma zavisly podporu, vetsina toho vetsinou nenecha. Jen nici vse a vsechny v okoli. Z cehoz tak nejak vyplyva reseni problemu s alkoholiky. Tkto vyresili me - tahni k certu i s tim tvym chlastem a bud si na to sam. Nasi pomoci sis nevazil.

Holky, uvažovala jsem při čtení příspěvků co poradit, chtěla jsem napsat to, co se nejčastěji doporučuje: metoda "tvrdé lásky" - budu při tobě stát, pomohu ti, co jen bude v mých silách, ale jen pokud se půjdeš léčit. Jinak končím, odcházím, konec. A toto hlavně DODRŽET, jinak se z takového vyhrožování stává fraška. Ale při čtení příspěvku Včelaře mi došlo, že můj názor je asi ukvapený, moc tvrdý, u vás asi zatím nemožný, nemáte na to sílu, čemuž se tedy nedivím, je to hrozně těžké, když manžela milujete, to takhle rázně utnout (protože on by pravděpodobně na to léčení nešel a vy byste musely konat, co jste řekly). Takže já se přikláním k názoru Včelaře - ignorace, nezájem, případně přestat obsluhovat (prát, vařit), dát najevo, jak moc vás zklamal apod. Uvědomuji si, že jednu dlouhodobou abstinenci, rok a čtvrt, u mě vyvolalo, když se na mě vykašlala sestra, se kterou jsem do té doby měla krásný vztah a která mi pomáhala a podporovala mě, co to šlo, myslím až do mé třetí léčby. Pak už toho na ni bylo ale moc, byla rozčilená, jak trápím rodiče, vzala to tak, že jsem už ztracený případ, dozvěděla jsem se dokonce, že se vyjádřila tak, že už chce, aby to skončilo, že už je to k neunesení, že už by byla i radši, kdybych umřela. Takže já bych radila zkusit nejprve ten nezájem. Když nezabere, a to myslím že nezabere, spíš budou ti vaši manželé rádi, že neprudíte, že mohou pít jak chtějí, tak potom přitvrdit. Ono se taky může stát, že jim začne alkoholismus způsobovat problémy v práci, se zdravím, ve vztahu k dětem, s financemi a možná začnou dumat sami, že to asi není všechno ok. Jde o to, jestli to vedle nich vydržíte, protože to může trvat měsíce, roky, taky musíte myslet na děti, které se budou muset dívat, jak jejich táta upadá, budete si muset zvyknout, že jste vlastně najednou samy, že manžel má milenku-flašku. Jinak musím bohužel napsat, že i kdybyste měly to štěstí, a manžela do té léčebny dostaly, že to vůbec není vítězství. Léčebny mají úspěšnost do max.10 procent, manžel může po návratu pár měsíců fungovat a pak to začne nanovo. Zažila jsem to mockrát. Manželky většinou při první léčbě podporují, jezdí na návštěvy, jsou šťastné, při druhé léčbě už jsou odměřenější a pokud manžel začne pít znovu, odcházejí. A zjišťují, že ztratily spoustu času, zažily spoustu trápení, ohrozily své děti atd. Je to strašně smutné, ale alkoholismus je velmi vážná nemoc a většinou rozbíjí vztahy. Začněte uvažovat i o variantě, že váš vztah skončí. Ale samozřejmě to může dopadnout i dobře, nechci vás jen strašit, moje příspěvky jsou dost pesimistické, já si to uvědomuju, ale je to tím, co všechno jsem během let boje s tím děsivým démonem zažila (mám za sebou šest léčeb, z toho dvě pětiměsíční).

Reminiscence. Ano, největší úskalí té tvrdé lásky, je, že partneři vyhrožují a pak stejně nedostojí svým výhružkám. A na těch to stojí a padá. Jakmile jednou jedinkou neudělá co slíbí, je ámen s veškerou autoritou.

Sonjo,
tak u nás je to teď tak, že jsem na víkend odjela, ale volný víkend byl vykoupený náladou manžela. Poznala jsem, že pil. V takovém okamžiku se úplně fixuje na syna. Myslí si, že jen jemu se syn svěřuje a jak se trápí. Naštěstí syn je hodně silný a je si vědom, že manžel to všechno hrozně zveličuje, pokud je ve svém alkoholovém opojení. Samozřejmě byla zase nesmyslná hádka kvůli "kravině". Poslední dva dny je z něj cítit alkohol. Má žvýkačku a myslí si, že to nepoznám. Bohužel to je z něho cítit a má takovou lehce vrávoravou chůzi. Lahev jsem ale doma nikde nenašla. Nemám tedy důkaz a kdybych se ho zeptala, byla by další hádka ... také nemám sílu odejít, ale zároveň ani sílu s ním bojovat.

No, dnes mám schůzku s psychiatrem a řeknu jak to s manželem opravdu je. Jsem psychicky silná, ale tohle už je moc, jedu domů z práce a je mi špatně od žaludku. Bojím se cokoliv říct, vyhýbám se mu. Jsem odhodlaná mu říct ať se odstěhuje, po schůzce s psychiatrem. Poslední 1-2 týden pije dost a popravdě ani nemám jistotu zda neřídí pod vlivem a to pracuje jako řidič. Když hlídá syna je také pod vlivem, takže není "tak ve střehu". Odmítla jsem s ní jet autem kvůli tomu, že nemám jistotu že je střízlivý, jen se dotčeně pousmál. Minulý víkend jsem mu řekla, že mi přijde opilý, následovalo: co furt máš, měl jsem 2 piva, blabla. Zrovna jsem měla vyndaný nový alkoholtester, tak mu říkám aby si schválně dýchnul, souhlasil - opakovaně vyšlo 1,44, nicméně i potom ještě dopil zbytek vodky z placatky a ráno hned jak vstal si dal zase. Vím, kde to schovává, ale neřekla jsem mu to, chtěla jsem vědět kolik toho vypije... Denně alespoň půl flašky vodky, spíš celou. Schovala jsem kasičky, ptž z nich bral prachy, tak alespoň vybral peníze z účtu. Opakovaně mi tvrdí, že nepije. Řekla jsem mu, že jestli najdu ještě flašku je konec...