Alkoholik

Lenka Boháčová napsal:
prosím vás a člověk který má vysoký tlak tak může brát antabus?

Asi takto - clovek ktery ma problemy se srdcem a tlakem muze ciste teoreticky antabus brat - samozrejme zalezi na tom jak velke problemy ma ale to posoudi lekar. Veliky prusvih nastane kdyz se na antabus napije a v tele dojde k reakci disulfiramu a acetaldehydu. Normalnimu cloveku je jen strasne moc zle (coz je primarni ucel brani antabusu) ale prave cloveka ktery ma problemy se srdcem a tlakem to muze zabit.

Vratim se k tomu jak zminujes moznou pomoc. Bohuzel realita je takova ze zavisly musi chtit sam. Opravdu a 100% a bezvyhradne sam. Musi nenavidet sam sebe a svoji zavislost. Musi strasne moc chtit se zavislosti zbavit a ziskat zpet svuj zivot. Jakykoliv natlak okoli nema zadny smysl. Pomoc okoli je naopak negativni - uplne nejlepsi je nechat alkoholika padnout co nejrychleji na dno a doufat ze se mu rozviti v hlave . A ze to dno neni tak hluboko aby se z nej jeste dokazal vyhrabat .

A jeste jednu vec bych Ti poradil - pokud se rozhodnes po porodu situaci resit tak je mozne ze partner dostane strach a zacne s Tebou a rodinou spolupracovat. Je mozne ze bude slibovat (tak jak Ti uz sliboval) a rikat Vam jak se chce zmenit a napravit. NEVER MU! Nikdy, nikdy, nikdy never alkoholikovi sliby o tom jak s tim sekne a jak bude vsechno lepsi a jak da vsechno do poradku. Alkoholici jsou mistri obelhavani, klamani a vypraveni pohadek. Musi byt protoze do situace ve ktere jsou se dostali tim ze dokazali brilantne a bezchybne obelhavat roky sami sebe. Lhani rodine, pratelum nebo kolegum uz je pak jen takova rutina. Sam se dneska i po dvou a pul letech abstinence straslive stydim za to jak a komu jsem lhal . Alkoholik nemusi slibovat ze da vsechno do poradku ani prisahat ze uz se nenapije - staci aby proste a jednoduse prestal pit. To je jediny dukaz dobrych umyslu na kterem zalezi...

Pekný deň ,

Rada sa podelím o trochu komplexnejší pohľad súvislostí...

Pohľad do môjho detstva a rozvoj vlastného pitia:

Otec bol alkoholik bez ochoty sa liečiť, najprv pitie do nálady, bez ubližovania, neskor agresivita, sebaľutosť. Moje spomienky na ranné detstvo : otec smrdí, kričí na mamku, mne a súrodencom dáva cukríky , ktoré nám mama tak často kupovať nemohla, kedže otec prepil celú výplatu, ostával mamin mizerný príjem. Otec prichádza domov, mama sa trasie,on občúra celý byt, mama drhne štvornožky podlahu, koberce. Občas sa otec poreže, všade krv, ľutuje sa, plače, hovorí, že mama je zlá, že má milenca a preto on pije. Veľa kriku, cirkusy na dennej báze.Keď mama navarí, otec často rozlieva jedlo.
...Toto trvalo cca 9 rokov, kým sa mama rozviedla. Mama chcela pomáhať, ľutovala ho, chcela rodinu .Dnes veľmi ľutuje, že neodišla skôr, aj keď BY to bolo náročné. V tom čase bol rozvod prijímaný okolím trochu ináč ako dnes.
Dôsledky? Mama po tak tragickom vzťahu stratila v mužoch dôveru, po otcovi už nemala nikoho.
Brat, ktorý mal s otcom dobrý vzťah sa prepil k smrti, sestra alkoholička, ja ako jediná som sa dlho držala abstinencie, ale zlyhala som aj ja, teraz sa liečim ambulantne, druhý mesiac nepijem a verím, že tento boj vyhrám.
Aj takto môžu dopadnúť deti alkoholika. Genetika, zlý vzor, keď podvedomie hovorí, že alkohol problém vyrieši, že alkáčovi je život ľahší.
Každá jedna žena , ktorá ma partnera alkoholika by mala poznať aj tieto množné dôsledky. To nie je len o tom, že žena žije s alkoholikom a snaží sa mu pomôcť.Každé rozhodnutie pomáhať, keď alkoholik pomoc NECHCE môže mať zlý dopad na vývoj detí a začarovaný kruh je na svete. Môžem len polemizovať aké by to bolo, ak by sa mamina rozviedla skôr. Možno by brat ešte žil,kedže vplyv otca na neho bol veľmi silný. Niekde na rázcestí sa každý človek musí rozhodnúť, kde má priority. život bez alkoholu, život bez alkoholika,alebo život s alkoholom a život s alkoholikom.

Naše rozhodnutia ale majú dopad na naše okolie. A na to nesmieme nikdy zabúdať.

Lenka Boháčová napsal:
Ano, máte pravdu já tohle všechno vím a ač se to asi dá jen těžko pochopit tak on je jinak člověk strašně milej, hodnej, žádý hajzl. Nemám strach, že by mě fyzicky napadl. Je jen nepříjemný a zpruzelý a to je snad teda pro mě ještě horší protože já jsem veselý člověk, ale vedle něj vidím sama jak začínám být smutná, v depresích a vlastně teď řeším jenim jeho místo abych se věnovala klukovi.
Nie, ten mily, hodny clovek uz vedla Teba nie je. Ten uz zije len v minulosti, ked ste spolu zacali chodit. Teraz mas vedla seba len alkoholika "se vsim vsudy". K tomu, ze Ta fyzicky nenapada sa da dodat len jedno slovo - zatial. Dlhodobe naduzivanie alkoholu dramaticky meni osobnost. Mozno ten Tvoj nebude nasilnik, ale existuje nezanedbatelna sanca, ze skor ci neskor bude.

Ci moze uzivat antabus alebo nie mi pride ako cisto akademicka otazka. S alkoholom prestat nechce a antabus nie je carovna pilulka. Bud ho prestane uzivat (vyhovori sa, ze mu robil zle), alebo sa ho pokusi prepit. Mysliet si, ze antabus by situacii pomohol je s prihliadnutim na stadium jeho zavislosti (tesne pred velkym finale) je sebaklam.

V stadiu, v akom sa chlap nachadza, mu mozes pomoct len jednym sposobom - odist a prestat mu pomahat s jeho bordelom, do ktoreho sa prechlastal. To je jedine a najlepsie riesenie, ktore mas, vsetko ostatne je zle. Odkladat to na koniec tehotenstva je podla mna chyba lavky, potom zase budes mat na krku male dieta a opat nebude vhodny cas. Potom zase vyskci nieco ine a potom zase a zase. Na rozchod s partnerom nie je nikdy idealny cas s vynimkou situacie, ked je ten partner tazky alkoholik - ako v tomto pripade - vtedy je idealny cas HNED.

O mozno opatovnom spolunazivani by som uvazoval tak mozno po pol roku, co by bol cisty ako lalia, skor urcite nie. Pravedpodobne vobec, aj keby nakrasne prestal pit, dovera je uz asi nenavratne v tahu. Neviem, ci by som v takom vztahu chcel niekedy byt.

Jsem tu po dlouhé době.. ale zkusím ti to nastínit z hlediska dětí.Možná to s tebou pohne, abys utekla, ihned. Můj otec byl skvělý člověk, pokud se nenapil. Pak byl.. mno. Bohužel to bylo ještě za totáče, cesta ven pro nás nebyla. Mamka začla chlastat taky, pak se z toho dostala.. nevím jak. Já a sestra? Já jsem tady a lze si přečíst moje příspěvky. Sestra? Žije v totál submisivním manželství a leje taky - jen na JIžní Moravě - tam se to tak nebere. Pokud s tím přítelem zůstaneš, připravíš dětem totéž a možná i něco horšího. Co jsem tu přečetla, pro něj není cesta, neb nechce... a obávám se že i kdyby chtěl.. tak taky ne. Je v tom tak hluboko, že si to nedokážeš představit. Já jo. Prchej... rychle.. a zahoď všechny myšlenky typu "mohla jsem pomoct" .. ne, nemohla, můžeš pomoct jen sobě a hlavně dětem. Hodně štěstí

Lenko, sbalte si nebo jemu veci a bezte si kazdy svou cestou nebo vas to znici (jeho zavislost). Mluvim ze sve zkusenosti - pil jsem x let, spise tedy chlastal.

Lenko,
> ale jakmile to udělám tak půjde ke dnu úplně a hned. Já ho aspoň držím tak nějak nad vodou.

Tak jako tak je momentalne akorat pritezi pro vas i vase deti. Nic dobreho vas s nim neceka. Jen utrpeni a muze to poznamenat nejen vas, ale i vas deti(!)

> Tím, že přede mnou si nedovolí pít a že čekáme miminko. Ale o to víc mi lže když se musí jít napít. Už jsem mu to několikrát řekla, že od něj odejdu

Rikejte jen to, co skutecne zvladnete udelat, jinak mu budete pro smich. Vazne.

Je-li s jeho maminkou rozumna rec a mate v ni oporu, po zkusenost sam se sebou (alkoholikem), bych navrhl a stal si za tim, ze si sbali veci a potahne ke vsem certum a ze bych byl rad, kdyby deti mely babicku/babicky - fungujici. A pokud se mu rozsviti a prestane pit, at je klidne opet fungujicim otcem, nikoli vsak hned partnerem.

Me zkusenosti se sebou samym. Nic vic

Mimochodem, Lenko, prectete si knihu Ze zavislosti do nezavislosti od pana Jilka. Najdete se tam v mnoha vecech a urcite vas to nekam posune - tzv. nakopne, popostrci.

MichalB, děkuji za tip na knížku, už jsem si jí vyžádala v knihovně. A děkuji za cenné rady. Vše co mi tu píšete je pravda a i já to tak vidím, jen timu neumím udělat konec. Už si začínám říkat, že jsem paranoidní a že mu křivdím, že třeba opravdu tolik nepije, prootže včera zase přijel z práce, dal si pivo a už bylo na něm vidět, že si dal už něco přes den. Tak jsem mu řekla v klidu, že by třeba ten alkohol měl trošku omezit když se mu má narodit syn a on mi na to řekl, že si snad pivo dát mlže že nechápe co proti němu pořád mám. Tak jsem mu řekla, že právě že ani to pivo by si dávat neměl a že to není o tom pivu to jak ted vypadá. A at si uvědomí, že s ním žiju a že poznám zda je to jen z piva....tak se urazil že do něj pořád šiju. Na to jsem mu řekla, at se neuráží že se s ním chci jen v klidu bavit protože mi na něm záleží ale že je to jinak jeho život a dokud on sám nebude chtít tak s tím nikdo nic neudělá. Na to mi řekl, že ani já nejsem bezchybnná a že ho také plno věcí štve, tak jsem mu řekla, že je fajn že mi to říká a at si tedy promluvíme o tom co mu vadí na mně a co zase vadí mně na něm. tak prý jemu vadí to že ho pořád sleduju a stíhám....řekla jsem mu, že jen koukám jak na něm ten chlast začíná být vidět a že mi to je líto ale že už jsem smířená s tím, že umře. A to s tím stíháním myslel to, že když jsem šla nečekaně na chodbu tak tam něco hledal a já jsem si do něj rejpla co tam zase schovává a ono ho to hrozně urazilo a přestal se se mnou bavit. včra byl vůbec podrážděný. Pořád vyjížděl, řval na prcka. Přitom když se řve na mého syna tak to má opačný účinek a prcek zlobí ještě víc. a celkově pořád prudil a něco vyčítal. spíš asi neměl čisté svědomí, protože se mě pořád ptal proč na něj tak divně koukám..třeba opravdu koukám divně ale nedělám to úmyslně. Nebylo mi včera dobře z těch veder. tak jsem si šla lehnout s tím, že mě bolí břicho a on mi řekl, že to všechno moc prožívám a hrotím....no člověk který už jednou porodil předčasně a pak za svým synem dojížděl dva měsíce do porodnice se prostě o to víc bojí aby aspon to druhé normálně donosil. A co si budeme povídat ten stres mi taky na pohodové těhu moc nepřidá.
ale přesto stále neumím a nedokážu tomu všemu udělat konec...je to začarovaný kruh. Ale veškerou vinu našich hádek, a sporů hází na mě a já si už pomalu opravdu začala říkat že bych se asi měla nad sebou zamyslet tak jak mi právě často můj přítel říká......

Ještě - z pohledu dítěte. Tedy mého tehdy. Dodnes (a to je mi 55) nadskočím, když slyším klapnout výtah -táta se vracel z hospody. Dodnes nesnáším pruhovaný froté župany, neb to byl ke konci jeho jediný oděv. Nenávidím slovo "táhni", neb to bylo jediný, co dokázal vyslovit na nás, když měl 4 promile. A možná mám ještě jiný zakopaný vzpomínky - taky chodím pravidelně ke kineziologovi - to hodně pomáhá. Já i sestra jsme prchly z domu úderem osmnáctin - a i to bylo pozdě. Jen proto, že mamka stejně jako ty pořád doufala, že se změní a vrátí se ten skvělej chlap, kterým kdysi byl. No nevyšlo to, umřel v 56 na rakovinu jater, a bylo to hodně hnusný a trvalo to dlouho, protože měl silný srdce.
Opravdu chceš připravit sobě a svým dětem něco podobnýho? A podle toho, co popisuješ, je na tom tvůj přítel hodně špatně. Věř mi, paradoxně vzhledem k mému dětství jsem začala lejt tak od 16 a to tak, že hodně. Schovávačky, noční cesty do nonstopu pro placky (ano, dobře se nosí v kapse), ráno jen před prací minimálně tu placku, abych fungovala.. bože, jak to znááám. ALE já si připustila problém a myslím a doufám, že vyřešila - bohužel asi pozdě ale přece a to u tvého přítele asi nehrozí.
Pokud tě ani naše komenty tady nepřesvědčí, že v zájmu zachování vlastního duševního zdraví a dětí je prchnout co nejrychleji, zkus nějakou skupinu pro partnery alkoholiků AL ANON se to tuším jmenuje.
Mne to tak strašně vytáčí, když čtu tvůj příběh .. je mi tě moc líto a nejvíc mne štve, že to asi stejně bude k ničemu, ty naše rady, budeš to zkoušet s ním dál.. no stejně přeju hodně štěstí (chybí mi tu takový ten smajlík, jak tluče hlavou do zdi)

MichalB, ale i vy píšete, že jste pil....to znamená že už nepijete. Tak je šance, že by také přestal pít. Co vás dokopalo k tomu, že jste přestal pít? jak moc špatně jste na tom byl Vy? mohl by jste mi o svém příběhu napsat víc? pokud nechcete sem, můžu Vám na mě dát email. Moc by mi to pomohlo. Děkuju Vám.

mám strach, že zůstanu sama, že už mě nikdo nebude chtít když budu mít dvě děti s dvouma chlapama. Nechci být sama, na druhou stránku cítím, že když budu sama tak mi bude líp a budu se cítit svobodněji. Jde jen o to udělat ten první krok....