Alkoholik

Lidi, díky Otevirate mi oči víc a víc. Většinu těch věcí tak nějak vím, ale vidět to napsaný natvrdo od vás, kdo jste si tím prošli, má pro mě velkou váhu. Máte mnohem víc rozum, než ten můj opilec. Uvědomuju si, že už vlastně ani neziju s ním... Někdy si říkám, proč je protivnej, vždyť je strizlivej. Tak právě asi proto... Má abstak? Když na něm nepoznám, že pil, těžko poznám, že má abstak. Netuším, jestli a jak se to u něj projevuje a on mi samozřejmě nic neřekne. Všimla jsem si, že se mu dlouhodobě třesou ruce. Prý to má odjakživa, ale kdoví. V noci se příšerně potí. Že by ráno bazil po alkoholu, to se mi nezdá (nevšimla jsem si) ale o víkendu si po probuzení (před obědem) klidně dá. Nebo až po obědě, možná se drží kvůli mě, aby nevypadal, že potřebuje hned ráno. Došla jsem do fáze, že si vážně říkám, že jsem mladá baba, život mě baví a nechci ho takhle promrhat nespokojena.
Ještě k té marihuaně... Hulil denně, hodně... Po velkým nátlaku, kdy jsem mu dala ultimátum, toho nechal a sám se bil v prsa, že už NIKDY V ŽIVOTĚ SI NEDÁ ANI PRASKA a že se tak rozhodl SAM (ego)... Vyhození zásob z šuplíku ale odkladal a odkladal a při poslední hádce ohledně alkoholu z něj vylezlo, že občas si s klukama dá, a co jako??? Teď dva dny nepije, aspoň to tvrdí, mně se nechce věřit tomu, že by si někde chodil ucucavat... Snaží se být milouckej, ale nejsem splachovací a neumím se neustále přepínat do módu "tak ok, omluvil ses, jsme dobrý". Popravdě mě tu hodně drží to, že jsem na mateřské. Ale ano, všechno se dá zvládnout, rodina mi pomůže a on mě taky nemůže nechat bez prostředků, pokud se rozhodnu odejít. A pravda je, že je dobré to udělat, dokud se nedostane do pruseru, nepřijde o práci...

Pozri, ked si vezmes cloveka, ktory objektivne nema ziaden problem s alkoholom a poziadas ho, aby na mesiac-dva prestal pit, tak normalna reakcia je pokrcenie ramenami a kludne to vydrzi. Tvoj drahy robi cirkusy ako keby si od neho chcela neviem aku velku obet. Cim vacsi cirkus, tym vrucnejsi vztah k alkoholu (eufemizmus pre zavislost).

Ako tu uz bolo napisane, alkoholik je majster sveta vo vymyslani dovodov, preco je spravne, ze sa napil, alebo preco musi pit, pripadne preco je nespravne byt abstinentom.

Keby s nim bola rozumna rec, mohli by ste sa dohodnut, ze vypije najviac X piv za tyzden, z toho nikdy nie viac ako Y za jeden den (napriklad 14 piv za tyzden, s tym, ze si to moze popresuvat, ale tak, aby mal na jeden den najviac 4) pricom si to budete poctivo pisat a potom o mesiac uvidite, ako sa mu to darilo dodrziavat. Lenze s Tvojim muzom na tuto temu podla vsetkeho rozumna rec neexistuje, takze toto by ho akurat asi len podrazdilo, ako ostatne kazda debata na temu "ja a alkohol".

Takto spoza klavesnice by som Tvojho muza zaradil ako problemoveho pijaka. Mozno pracovne povinnosti a starostlivost o domacnost a deti este (zatial) zvlada, ale je nad slnko jasnejsie, ze jeho pitie mu uz sposobuje realne (a relativne velke) problemy v medziludskych vztahoch - krach vztahu. Nadovazok sposobuje psychicke problemy Tebe a je len otazkou casu, kedy to zasiahne aj deti. Situaciu treba riesit cim skor - bud on tym, ze zacne abstinovat (alebo to NAOZAJ dostane pod kontrolu, co je podla vsetkeho scifi), alebo to budes musiet zobrat do vlastnych ruk, zobrat deti a odist od neho prec. Cokolvek ine je, podla poskytnutych informacii, len predlzovanie agonie.

"Pozri, ked si vezmes cloveka, ktory objektivne nema ziaden problem s alkoholom a poziadas ho, aby na mesiac-dva prestal pit, tak normalna reakcia je pokrcenie ramenami a kludne to vydrzi. Tvoj drahy robi cirkusy ako keby si od neho chcela neviem aku velku obet"

"Cokolvek ine je, podla poskytnutych informacii, len predlzovanie agonie"

Souhlasím. Totéž jsem mu řekla. Že kdyby to chtěl po mě, nemám problém. Pokud pro mě alkohol nic neznamená a můj život je stejně kvalitní s alkoholem i bez (tím spíš, pokud jde jen o měsíc), tak ženě ukážu, že jsem v pohodě i bez chlastu, než se vztekat... Podle mě to je ale i věc jeho ega, musí být vždycky po jeho a on to naopak vidí tak, že ja chci, aby bylo po mém a chci ho dostat pod sebe, ovládnout. Podala jsem to jako pomoc a podporu, ale on to vidí tak, že ho chci jen buzerovat. Tak to asi vidí většina ochlastů...

..podle mně má pravdu Fenix,napsal slušně,že to tipuje,ale vsadil bych hodně na to že to je už teď holá realita.A jsem až nas*anej co je tvůj muž za dobytek.Přesne tohle předcházelo mojemu dávnému rozvodu.Hezky jsem si na to vzpomněl

Kapradina napsal:
Všimla jsem si, že se mu dlouhodobě třesou ruce. Prý to má odjakživa, ale kdoví. V noci se příšerně potí.

Ve spojeni s tim co jsi napsala vyse je tohle dalsi kousek do skladacky ze ktere Ti s velkou pravdepodobnosti vychazi obrazek alkoholika (nebo silneho pijaka, chces-li) ktery ma minimalne naslapnuto na hodne velky problem. Pokud v nem uz nelita...

To jak vnima snahu pomoct mu jako buzeraci a snahu ho ovladnout je u alkoholiku bohuzel normalni. Akceptovat Tvoji pomoct = priznat ze ma problem. A muzes mi verit ze alkoholik udela cokoliv na svete aby si svuj problem nemusel priznat.

PS
Chapu ze je to na 99.99% utopie ale pokud pravidelne ridi tak ho zkus aspon tlacit do nakupu kvalitniho alko-testeru. At si vecer chlasta jestli chce a kolik chce ale nez sedne do auta at si dychne. Protoze toto je fakt zadelavka na strasnej maler a bohuzel az se neco stane tak uz bude pozde cokoliv resit .

Zajímalo by mě, vy, co píšete, že se v tom poznáváte... Jak to u vás "dopadlo"? Co vás nakoplo ke změně? Až vás opustila žena? Vrátila se pak? Nebo vám otevřel oči někdo jiný? Nebo nějaká krizová situace (úraz, vyhazov, následky jízdy pod vlivem...)? Jsem jen zvědavá.

Ani kdyz me vyhodila zena. Nevratila se.
Ani kdyz mi hrozilo vyhozeni z prace.
Ani nikdo jiny.
A co pomohlo? Nechat me v tom samotneho bez zazemi a pomoci. Pak po nejake dobe, namisto prepiti abstaku, jsem si dosel pro antabus a do psychoterapeuticke skupiny.
Nakonec, prozatim, to dopadlo dobre - nepiju od zari 2016.

Kapradina napsal:
Jak to u vás "dopadlo"? Co vás nakoplo ke změně?

Da se rict ze v mem pripade to byl souhrn okolnosti. O kousek vedle se me na toto ptal Stef kdy a proc jsem prestal... zkopiruju sem odpoved:

Nekde u sedmicky vodky denne. Kdyz jsem zjistil ze:

- jsem fyzicky v hajzlu (zvracim krev) a psychicky na totalnim dne ( rutinne a s naprostou vaznosti planuju kde a jak se zabit)

- uz nemuzu jen tak "natvrdo" vysadit protoze proste neustojim nasledny abstak a musim vysazovat postupne a pomalu a planovane

- bezne provozni fungovani bez alkoholu uz neni mozne

- nedokazu se udrzet strizlivy a bez zbytkoveho alkoholu na nezbytne nutne ukony (napr. sluzebni cesta a rizeni)

- v praci jsem krucek od vyhazovu protoze neni mozne aby si nekdo z kolegu nevsimnul ze jsem kazdou chvili pod vlivem a delam spousty chyb a ze novou praci ve svem stavu nemam sanci najit

- financni uspory se kteryma jsem pocital na konkretni plany neexistuji protoze jsem je prochlastal a jsem kousek od hrany socialni propasti

Dnes jsem cisty dva roky a 256 dni. A kazdy den si uvedomuju jak straslivy a obrovsky stesti jsem mel...

To je masakr. Gratuluju k strizlivosti. Neumím si vůbec představit procházet encim takovým...