Renčo tovíže nějaký ty etapy byli. Já začala v manželství a jsem i geneticky dobře vybavená z rodiny. U nás je z obouch rodin tento gen zděděný. Jak po otci i po mamce a půlka rodiny ten problém má.
Když mi můj chlap zanášel a dělal ze mne Boba a jen zapíral a lhal tak mi to tak uráželo a zraňovalo ty chvíle čekání na něj a bezesných nocí jsem začala popíjet až do rozvodu tak tři roky to trvalo než jsme se rozvedli. To už jsem byla závislá po té době. Pak zas nový život s vylečeným alkoholikem a to byla síla a občas se taky ožral a pak moralizoval a vše mu vadilo. Byl zakomplexovaný. Jsem z malé vesnice a moc možností na nový dovoz nebyl a jezdit do nejbližšího města se seznamovat už mi nelákalo a láhev mi zůstala po večerech.
Pak jsem si sehnala práci v Praze a hurá do velkoměsta no a to byl masakr. Z vesnice do města.
Kvůli mé práci jsem měla hned plno známých a plno mejdanu a já žila po 15 letem manželství a celý život na vesnici a u baráku. Strašná změna.
Začala jsem cestovat pracovně i dovolené co jsme nikdy dřív nebyli a život úplně jiný. Renčo taky jsem měla doby kdy už jsem ztratila chuť žít a smysl. Plno trápeního a chlastáního. Nikdy jsem na nic nesrala do práce jsem chodila. Tahy jen ve volbu i doma návštěvy. Jinak bych brzy zkončila. To jsem věděla ale pití jsem se nedokázala vzdát a musela jsem občas pít. Jinak bych zkolabovala nervově. Pak přišla doba až obě děti odešli z domu a já ten smysl ztratila se hlídat a snažit pít jen když jsem sama. Děti často byli o víkendu u otce.
Pak jsem začala deně sama doma i bez přestání a hodně dlouho až s nynějším manželem jsme to řešili a sám si taky rád vypije,ale ne tak jak já pila. Já pila a pak 4dny umírala. Už jsem byla jen doma nechodil a jsem skoro ven a týden max jsem vydržela a znovu. Pak jsem se snažila kvůli němu a omezovala dávky a prodlužovala interval asi rok a pul a teď pijí rok jedenkrát v měsíci neopíjím se do němoty jen proto že musím a klepu se nato,ale máme pravidla a já je už neporušují. Nikdy ráno a přes den až po splnění povinnostech a jen jednou v měsíci a do pohody ne do mrtě žijeme tak. Každý odpoledne jdeme ven se psem. Stále něco tvoříme teď jsme si zrekonsruovali byt. Nehádáme se nic mi nevyčítá a máme se rádi a sám pochopil že sennou nehne a ocenil i to že já taky se snažím to neporušit.