Alkoholik

Ahoj všem: 129. den bez gamblu a cigaret


Ahoj Mambo,



asi máš pocit a chces slyset, ze by jsi na syna nemela byt tak tvrda.
No, taky bych chtel takovou starostlivou maminku a "jeste televizi prosim" - at mi ten chlast lepe chutna.

Ja nejsem alkoholik, jsem gambler ale tyto zavislosti jsou si tak podobne. Jestli se v 25 letech neumi postavit na vlastni nohy a stale se bude spolehat na maminku a sporeni od babicky - uchlasta se a ty budes ta nejhorsi i presto, ze jsi se snazilůa. Musi padnout na hubu a uvedopmit si, jak chce v zivote fungovat. Nikdo z alkoholiku si na zacatku kariery nerekl - Ja chci byti alkoholikem. Ale kdyz se to stalo, musi se svou zavislosti bojovat a vybojovat si to sam, zadna maminka ten boj za sve dite nevybojuje.

Jak jiz zminila Reminiscence - neposkytovat svuj byt - to je velmi pohodlne, lehce zneuzitelne a ve vysledku to neresi zavislost jako takovou.

Mozna jsou tato slova tvrda ale ber v uvahu, ze i presto, ze se snazis, muzes byt nakonec ta nejhorsi, protoze jsi ho vyhodila.


Tak hodne sily


Lemog

Já myslím, že špatně to není.
Telka - to rozhodně ano, nemůže po večerech koukat do zdi, to by neměl šanci žádnou. Jestli není zvyklý, těžko začne chodit do knihovny...

Upozorňuji ale dopředu - nějakou zkušenost s dnešní mládeží mám, mám synovce v podobném věku, také se dlouho srovnával.
Bude to těžké. Byl bych pro ty občasné obědy, ať s ním neztratíte komunikaci. Klidně i častější návštěvy, když bude mít zájem. Ale s těmi penězi bych byl opravdu opatrný, dal mu maximálně část a spíše tou materiální formou konkrétních věcí. Je hezké že jsou jeho, ale je také jasné, co teď s většinou udělá.
Velmi pravděpodobně se mu budou časem hodit na dluhy, které si nadělá. V dnešní době to je bohužel strašně jednoduché a nejspíš tomu neodolá. Každému sice jednou dojde, co je dluhová past, a že půjčovat si když nemám příjmy, je blbost. Ale spousta mladých si tím prochází. Třeba k tomu ani nedojde, ale jak říkám, raději bych s tím počítal. Malou útěchou je, že to nebývají úplně likvidační částky, pokud nemůže doložit pravidelný příjem, nikdo mu nepůjčí milion.

Takhle má šanci rychle pochopit, že má problém. Pak teprve ho může zkusit řešit. Doma jste ten problém měli vy, on vlastně ne.
Nikdo vám dnes neřekne, jak dlouho to bude trvat, jak to skončí a ani procento, jakou má šanci. Ale cesta je to správná.

Mamba napsal:
...až jsme všichni usnuli, vzal synek klíčky... 
...prý je na syna třeba hledět jako na nemocného...

...ako vidieť, "syn je nielen alkoholik, ale aj zlodej a vydierač!"
[Izolácia mu rozhodne prospeje... alebo najprv liečba, až potom väzenie?]

A jak se má člověk chovat k nemocnému, když jeho nemoc způsobuje problémy i jiným, a on se léčit odmítá? Mambo, vždyť vy se k němu chováte velmi starostlivě, situace v žádném případě není taková, že jste ho vykopli z domu. Spíš jste mu poskytli trochu jinou příležitost - má vlastní byt, pomáháte mu se zařizováním, hledáte mu možnosti výdělku. Možná Vaše rozhodnutí urychlí pád na dno, ale to nikdo předem neví, a možná to bude zrovna dobře. Nebylo to předtím pouhým zpomalováním pádu?

Mě taky zaráží, že všechny jeho finance jdou v jeho pětadvaceti přes Vás. Ale když už to tak je, pak taky nevím, jestli je vhodná doba, aby dostal do rukou naráz desítky tisíc.

Praktické rady nemám. Ale možná by nebylo příliš od něj chtít (zvlášť vzhledem k tomu, jakou rodičovskou péči mu poskytujete Vy), aby Vás navštěvoval jen za střízliva.

Pro Já:
nejsou to zbytečně silná slova? Zloděj a vyděrač?

Vždyť je asi každému z nás jasné, že tam vyrazil s úmyslem "ochutnat", snad všichni známe, jak to s námi mozek v těch chvílích umí. Já bych to takhle kategoricky nehodnotil.
Osobně jsem nikdy, co si pamatuju, nekradl. Ale klidně si přiznám, že jen proto, že jsem neměl někdy potřebu, jindy příležitost a jindy odvahu. Byly určitě chvíle, kdy morálka by šla stranou.
Právě TOHLE se dá připsat na účet nemoci, ne synovy povahy...

Petře, ten, kdo ukradne peníze, JE zloděj. Ano, lze to přičíst na účet nemoci, ale je právě nutné, aby si ten nemocný uvědomil, že má nějaký problém a snažil se ho řešit. Aby nebyl zlodějem, popř. násilníkem, vrahem, co já vím. Je mi jasné, že ty to bereš ze svého hlediska, v jiném příspěvku jsi psal, že se s tebou rodiče nemazlili a víceméně se ti vůbec nevěnovali, kašlali na tebe. Proto máš potřebu omlouvat ubohá dítka, vyvádějící hlouposti. Jenže u Mamby syna je to jiná situace, její syn je naopak spíš rozmazlený. A to hodně.

Mambo, tvůj postup schvaluji, koneckonců jsem byla asi první, kdo se odvážil ti tu navrhnout toto řešení. Sice jste to vyřešili trošku polovičatě, já bych byla ještě tvrdší, ale lepší něco než nic. Napadá mě, je si syn vůbec vědom toho, že jste na něho rozčilení? Že jste ho vystěhovali, protože už ho doma nesnesete? Že se má nad sebou zamyslet? Proboha mně se tohle stát, schlípnu uši a budu se bát, z čeho budu dál žít (i když tohle právě tvůj syn nemusí) a on ještě vyžaduje televizi... Není on ještě navíc uražený? Tohle je špatné, syn musí ještě ujít dlooooouhou cestu, než se srovná a začne vnímat svět kolem sebe reálně. Myslím, že bohužel bude pít ještě dlouho. Je zvyklý dělat si co chce, co je mu příjemné. Teprve až mu pití začne přinášet nějaké velké problémy, začne přemýšlet. A to bude teprve začátek. Promiň, že to píšu tak tvrdě, já už jsem zkušená "matadorka" , přestože ještě nejsem tak stará. Prošla jsem několika léčbami a léčebnami, poznala spousty lidí a životních příběhů a viděla jsem, že na alkoholiky opravdu zabírá tvrdý postup, i když mně samotné se to taky zpočátku nelíbilo. Nevím, odkud jsi, ale doporučovala bych vám s manželem najít nejbližší skupinu Al-anon (určitě je to i na těchto stránkách) a zajít tam. Uvidíte, co vám řeknou odborníci. Uslyšíte něco o tzv. spoluzávislosti (jíž trpíš ty i manžel). A jsem si jistá, že vám neporadí syna dál podporovat - i když jen materiálně a placením nájmu, hledáním práce apod. Myslím, že vám nabídnou toto řešení: navrhnout synovi pomoc a podporu, pokud se půjde léčit nebo odmítnout veškerou, a to opravdu veškerou pomoc, pokud chce dál pít. Jo a návštěvy u vás doma za střízliva považuji za samozřejmé, pokud mu budeš servírovat nedělní oběd opilému nebo v kocovině.... no já už radši končím Přeju hodně síly, určitě je to pro tebe hodně těžké.

Petr napsal:
Pro Já:
"nejsou to zbytečně silná slova? Zloděj a vyděrač?"

Nie - naopak:... ešte aj *manipulátor a fabulátor/klamár*.
(Bohužiaľ, nebýval som iný a poznám drill.)

Ahoj,


Reminmiscence to napsala presne a snad jen podotknu, ze vuci Mambe velmi jemne.

Napada me, ze Mamba jak je starostliva, tak zapomina na sebe a sveho manzela.
Synovo piti se jich dotyka vice, nez si uvedomuje.

Synovi muze zajistit treba tyto materialni veci ale dal uz bude pit sam do te doby, nez zjisti, ze neco neni v poradku........a to muze trvat spoustu let......

Psychologove snad radi i rodinnym prislusnikum jak se chovat i k sobe????
Jinak se z toho Mamba zblazni drive nez syn.


Lemog

Reminiscence, promiň, ale v něčem s tebou nesouhlasím.
Hlavně trvám na tom, že tato slova byla zbytečná. Ano, on by si to měl uvědomit, a koneckonců silně pochybuju, že to vlastně neví, on si to jen bůhvíjak omlouvá. Ale my toto nepíšeme jemu, ale jeho mámě. A ano, samozřejmě, že on se teď cítí ukřivděně. Na tom není nic nelogického, vždyť on si svůj problém zjevně ještě nepřiznává. On si teď prostě říká něco v tomhle duchu - no jo, trochu víc piju, párkrát jsem to přehnal, ale mám to pod kontrolou, zbytečně s tím nadělají. Vždyť to máme přece všichni za sebou. Snahou Mamby je donutit ho přiznat si, že to pod kontrolou nemá. I za cenu, že bude v jeho očích nějakou dobu tou špatnou, což chtělo jistě odvahu a jistě jí z toho není vůbec dobře. Proč jí přidávat takovými slovy?

Mambo - mě nepřijde, že by sis měla vyčítat, žes vychovala zloděje. Alkoholici prostě takto pod tlakem někdy jednají. Syn rozmazlený asi bude, to je však hooodně dětí. Asi to chtělo řešit dřív, ale po bitvě je každý generál. V dané situaci jsi podle mě udělala to nejlepší, co šlo. Asi kvůli tomu moc líp spát nebudeš, ale nemáš si co vyčítat.

Já jsem Mambě určitě nechtěla ublížit, i jsem se jí omluvila, že píšu dost "natvrdo", jenže když já už ten alkoholismus mám prokouknutý ze všech stran, lidi si většinou zpočátku vůbec neuvědomují, do čeho se zamotali a jaké hrůzy je mohou potkat. Znám beznadějné případy, lidi zdravotně i psychicky poškozené alkoholem, několik mrtvých.... Opravdu to není dobré zlehčovat a dál syna chovat jako v bavlnce, to mu nepomůže. Jen to prodlouží jeho - a Mamby trápení. Jestli jsem tě Mambo nějak ranila, tak se omlouvám. Ale snažím se psát upřímně a s co největší snahou předat své zkušenosti.