Alkoholik

Michale s tím javorem jsi mě pobavil Škoda, že bydlím v bytě, mohla jsem za svou kariéru svými pokusy o abstinenci vysadit les

Agi, pokud máš vedle sebe pijícího chlapa, to je masakr. Myslíš, že máš šanci to zvládnout? Jak to mezi vámi je, nebylo by lepší to s ním skončit? Uvědom si, že pitím ti jde o život. Stejně když bys přestala pít, a manžel pokračoval, pravděpodobně se ti zoškliví a bude tě rozčilovat jen tím, že dýchá.

K otázce zlepšení stavu po ukončení pití: už si to přesně nepamatuju, jen vím, že mé absťáky byly strašlivé, ono taky po měsíčním tahu denně flaška vodky, co čekat. Trochu bych ale varovala před rázným utnutím u lidí, kteří pijí pravidelně, může to být fakt nebezpečné. Zraková a zvuková halucinoza může být předzvěstí deliria, a to může být smrtelné! Jde o naprostý metabolický rozvrat organismu, selhávají orgány, mozek je totálně mimo, nevíte ani co je za rok. Proto bych se přimlouvala svěřit se obvoďákovi, nahrát to na stres v práci, např., a nechat si předepsat diazepam. Je sice blbé, že vám to radím já, zaseklá na neurolu, ale opravdu to první dny pomáhá (dávají ho i v nemocnici), jednak je vám líp, chvílemi si i pospíte a hlavně se chráníte před halucinacemi a deliriem.

Ahojky,
MichaleB, javor není strom abstinence , já psala o tom, že jsem si udělala hodně symbolů . A tenhle mi poroste doslova před očima. Myslím, že takhle zasazuje stromy Vcelar, a někdo tu psal že také vždy za rok nepiti. A je jedno jaký druh. . A mě se to moc líbilo.
Reminiscence, já nepiji s manželem, asi jsi myslela Drahoslavu. Jinak já jsem 16 dní čistá, tak snad už takové abstaky nehrozí. Spíš jsme se ptala, kdy budu lepší, myšleno hlavně ty moje výkyvy nálad, spaní nespani a tak. Suché abstaky aj..
Michal také píše, že takhle tři měsíce byly nejhorší. Tak musím vydržet. Jinak si myslím, že když je po roce něco naprd, tak uz to asi nelze pricitat alkoholu, ne, Michale?

Agi, aha. Zrovna vcera jsem zasadil habr, tak snad se mu bude darit. Take u okna. I kdyz .. ten minuly strom - javor neskoncil v dobrych rukach po prodeji nemovitosti u ktere z prcka do 3m vyrostl :-/.

Jen bych to mozna poupravil. Prvni tri mesie nebyly hrozne. Hrozne byly jen prvni tydny (3,4). Nastesti. Hlavne co se tyce fyzickeho vycerpani.

Delirium jsem si strihnul - asi 2x. Nic moc. Se mi ted pri psani a vzpominkach zvedl zaludek.

Nevim, na kolik jsem si alkoholem poskodil psychiku - tedy nakolik tech "par" let nezrizeneho piti ma vliv na soucasny psychicky stav.

Objednam se na konzultaci k doktore a pripadne se vratim k SRRI (cipralex nebo asentra).

Agi napsal:
Jinak si myslím, že když je po roce něco naprd, tak uz to asi nelze pricitat alkoholu

Bohuzel to uplne neplati. Kazdy jsme jiny a na kazdeho alkohol pusobi jinak. Alkohol muze poskodit fyzicky organismus tak ze nektere problemy muzou byt i dozivotni. A uplne stejne muze alkoholismus zafungovat jako "katalyzator" u psychickych problemu ktere se muzou projevovat i po letech abstinence.

V kazdem pripade bych ale souhlasil s tim ze vydrzet 3 mesice je dobry zaklad proto aby se clovek zacal vracet k normalnimu zivotu a fungovani. Ja mel napriklad pocit "je to dobry... je to fakt dobry" nekdy po pul roce. Hlavne ve smyslu toho ze se objevil pocit kontroly a jistoty a mohl jsem se zacit venovat primarne i jinym vecem nez snaze o udrzeni abstinence (ta snaha tam samozrejme byla a je dal ale uz neni priorita nad vsim ostatnim... jde to proste tak nejak "samo" ).

Našla jsem si čas( smrdím v práci) a pročetla své vlákno , které jsem založila před 10 měsíci. Děkuji za rady vám všem, sice jsem si to v té době ještě nepřipouštěla, že se opravdu budu muset vzdát své drogy, ale podvědomě jsem si postupně vytvářela představu o tom, co chci a že to už takhle nechci. Jak psal Žilinčan a nejen on i Krtek např. že než po jednom pivku přemáhat slinu a poroučet si a počítat kolik ještě jo a kolik už ne, že je opravdu úleva a mnohem jednodušší nepít vůbec.
Taky rady začít od sebe proběhla, po tom nepodařeném pokusu o kontrolované pití a začala jsem tedy od sebe. Což ale přineslo trošku obrácený efekt a to ten, že v tu chvíli se naše krize ve vztahu ještě vyostřila, jelikož jsem manželovo opětovné slibování a lhaní přestala tolerovat a začal mi být až protivný s tím svým věčně vypitým výrazem. Tři velké recidivy, všechny vyvolané pitím manžela a brutální hádkou. Tak tedy znovu začít od sebe a 2,5 měsíce abstinence, z toho 2x stěhování k mé mámě. Zjistila jsem tedy, že jediným spouštěčem je stres z mého manžela nic víc mě k pití nedožene. Bylinky na uklidnění byly bohužel na to slabé . Vyvrcholilo to o Vánocích, nakupilo se to. Umřel mi táta, manžel se předzásobil na svátky tvrdým alkoholem řádně ukrytým v bednách od nářadí. Velká veliká krize, bydlela jsem asi 10 dní u mámy a manžela vyhodila, opět sliby, hlavu v dlaních a kecy, že už se tentokrát nenapije. Už jsem mu neuvěřila. Léčení, antabus bezpodmínečně, jinak nehraju. Souboj s drakem začíná. Nebo pokračuje?
Tři týdny jsem bydlela sama s dětma a uvědomila si, že mám konečně klid. Pak tedy manžel, že je objednán k psychatrovi, ale že to bude ještě nějakou dobu trvat, ale že opravdu vydrží. Chachá. Co jsem ho pustila zpátky domů, pokaždé když jsem byla v práci na odpoledne a na noc, tak se opil jako prasátko. Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet, když mi úplně zlitej přísahal, že opravdu nic nepil. No nic říkám si, počkám na ten antabus a pak se uvidí. Byly to nekonečné tři týdny. Myslela jsem, že to nezvládnu.
A jak je to teď.? Já nepiju od Vánoc, manžel má konečně antabus a je spokojený. A já? Pořád mám strach, že je to jen iluze, že je nachvilku klid, jak to u nás bývávalo a zas to přijde. Říká mi, ať to už neřeším, tlustá čára ale u mě neproběhla i když se snažím. Prostě se bojím Tak jenom jsem trochu ucelila těch deset měsíců od začátku tady, pro mě nyní 4,5 měsíce abstinence, manžel 2 měsíce na antabusu. Tohle je jediná správná cesta. Děkuji všem ještě jednou za přízeň.

Drahoslavo ,moc Ti držím pěsti ať to oba zvládnete.Jsi silná a držíš í manžela,fakt těžké pro alkoholika ,ale ty ses zakousla a už nepusť.To ,že alkohol už nechceš v životě,že ho nepotřebuješ ,to je velké uvědomění.Že si nebudeš nalhávat ,že někdy si budeš moct dát decku,víš jak to končí.To že přijdou krize,je jasné. Je to zivot.Preju Ti hodně sil a tvým dětem šťastné a střízlivé rodiče,určitě si už všimly změny,viď.

Maris děkuji. Děti si jistě všimly, jen starší moc ještě nevěří. Aspoň se mi tak zdá. Rozhodně je veselejší.

Dráhu, jsi úžasná. Moc ti držím všechny palce

[nit suchá.[/quote]

A to se bob]Gennosuke napsal:[/b]
[quote]Drahoslava napsal:
Spíš mě ranilo to, že mnozí lidi se tváří jako kamarádi a za rohem vás drbou až není jim ze to co se Ti doneslo nebude zdaleka tak hrozny jako skutecnost. Obvykle plati ze cim hnusnejsi veci o Tobe nekdo vyklada a cim vic se bavi a vyziva ve Tvych trapenich tim vetsi ubozak to je. Ono je totiz mnohem snazsi rypat se v problemech jinych a bavit se nestestim druheho nez resit vlastni po****** zivot. No a alkaci a ozralove a jini zavislaci jsou naramne vdecny tema.

Absolutne nema smysl to resit. Zacni resit sve problemy s pitim (presneji zacnete Ty i manzel) - bude to hodne tezky a narocny, budou tam pady a vstavani, bude to beh na dlouhou trat ale je to zmena ktera za to opravdu stoji. A az budes jednoho dne stat pred "kamaradama" co Te pomlouvali, misto obliceje opuchlyho po chlastu budes vypadat zase jako driv, misto myslenek zblbnutych kocovinou nebo bazenim budes mit kristalove cistou hlavu, budes v pohode, v klidu, stastna a spokojena... tak to budes Ty kdo se bude smat . Je to moooooc prijemny pocit .



To napsal Gennosuke přesně před rokem. Teď je to rok, ano 9.7. na Drahoslavu je to přesně rok, co jsem tady udělala svůj první zápis. Podle Drahoslavy jsem si dala přezdívku abych věděla, od kdy jsem se snažila něco změnit a po delší době si to stále pamatovala. Tak teď jsem tu přesně po roce. Půl roku zkoušení to trvalo, než jsem sebrala všechny své síly a nervy a dala manželovi nůž na krk a stanovila přesně cestu, kterou půjdeme dál, nebo půjdeme každý jinou.
Tak tu teď stojím s tou křišťálově čistou hlavou, bez opuchlého ksichtu, bez myšlenek zblblých kocovinou, krásně vklidu a rovně můžu říct svůj názor, v pohodě, šťastná a vyrovnaná

Myslela jsem si, že to je sci-fi, že to nikdy nepůjde. A je to tady. 28.6. to bylo půl roku bez chlastu, můj manžel od 14.2. takže bude mít 5 měsíců. Neskutečné, jsme oba opravdu šťastní, vyrovnaní, milujeme se

Horší je to s těmi akcemi, každý týden se někde koná něco, oslava´, sraz, padesátka, dny města, narození dítěte, další padesátka, stanování v lese s kytarama.... Všude všichni furt pijou( chlastají, oslavují, kalí...) svět je prolezlej chlastem. Když se někde griluje a slaví, dáváme si s mužem birell, vím že to je spouštěč, ale my už víme, že je nám líp bez chlastu. Ze začátku abstinování jsem to s birelem zkoušela a vždy to sjelo zpět k pivu. I manžel mnohdy zkoušel přestat pít a pil nějakou krátkou dobu jen birell. Ale pak to začal prokládat. Teď je to jiné. Teď si ho dáme takhle u toho ohně nebo na oslavě, prostě jen příležitostně, ale už si myslím, že to máme v hlavě srovnané, jedno uklouznutí a je ten hnus zpátky, to už opravdu nechceme. Prostě si ho dáme, ale víme, že budeme s čistou hlavou, nepotřebujeme to motání se.
No i když poprvé teďka v tom lese, jak byli všichni tak uvolnění a srandovně piclý, tak to bylo u mě na hranici, nebýt manžela, že ho nechci zradit, a že nechci znovu zažít ty hnusný stavy potom chlastu a že už se toho chlastu aji bojím trochu, tak to bylo poprvé, kdy jsem měla na toho panáka aji chuť.

Manžel má tedy antabus, a já ho nepodrazím, jedem a jsme teď jeden pro druhého jako tým- říkáme si pocity a všechno. Chodím od těch šílených Vánoc k psycholožce a beru i AD, protože jsem měla úzkosti, kdy mi bušilo srdce a nemohla jsem se nadechnout. psycholožka říká, že ten antabus by měl manža brát aspoň dva roky. No bojím se, co bude až ho brát nebude. Nebudu se zatím zbytečně stresovat. Teď je mi dobře a budu dělat všechno proto, aby to tak bylo pořád.

Asi si říkáte, proč se takový chlastacím akcím nevyhýbáme, jenže to nejde být jen doma zavřený. Ten chlast je prostě všude, byl a bude, musíme se naučit ho ignorovat, žít vedle něj.
Tak se uvidí, co přinese další rok...?
Bojujte jestli vás má chlast pod kontrolou a ne vy jeho. Každý pokus se počítá. Omlouvám se za román, bylo to shrnutí po roce. Všechny tady mám ráda, i když vás neznám, moc mi to pomohlo tady číst a psát a číst to zpětně po sobě atd. Všechno je to pravda pravdoucí a člověk to zažije, až když opravdu tu smyčku kolem krku přetrhne a nadechne se do života.
P.S. Jo a manžela povýšili v práci:-)

Mějte krásné prázdninové dny plné sluníčka a pohody.

Drahoslava napsal:
A je to tady. 28.6. to bylo půl roku bez chlastu, můj manžel od 14.2. takže bude mít 5 měsíců. Neskutečné, jsme oba opravdu šťastní, vyrovnaní, milujeme se

Jsi skvela jak jsi to zvladla! Tedy presneji... jsi dvakrat tak skvela protoze krome sebe jsi dokazala dostat pod kontrolu i manzelovo piti. Ten chlap by mel kazdy den nosit bohum whisky a tabak jako podekovani za to ze ma nekoho jako jsi Ty .

Pul roku abstinovani uz je velika zmena a dostatecne pevny zaklad pro dalsi "ciste" fungovani. Alkoholu na spolecenskych akcich se clovek bohuzel nevyhne - vidim to sam kazdy tyden nebo dva na firemnich akcich . Pokud i po pul roce stale citis nejaka pokuseni a chut se napit tak by bylo urcite rozumne se takovym akcim vyhybat pokud napriklad nejsi psychicky v pohode, jsi unavena apod. aby jsi riziko selhani snizila. Ja osobne bych urcite ukoncil to nealko-pivo (dost Te obdivuju ze ho s manzelem risknete) ciste proto ze tech pripadu kdy "spustilo" je na muj vkus i tady na foru znepokojive moc - ale predpokladam ze dobre vite co delate a mate to uz vyzkouseny a pokud Vam to vyhovuje tak proc nakonec ne...

V kazdem pripade Tobe i manzelovi drzim desne moc palce a preju at se Vam nadale dari. Nebude to vubec snadny a pokuseni a krizovy situace urcite budou (a bude jich vic nez dost :-/ ) ale to uz je osud nas alkoholiku a je jen na nas jak se s tim poperem .