Alkoholik

Zatím se to zde jmenuje www.alkoholik.cz, ne www.abstinent.cz, takže myslím, že je tu místo pro "každý" vykřičník.
Včelaři, spokojená jsem, když nepiju, nic nového. Což mám opět v úmyslu.

rosnička napsal:
Střízlivý život je krásný ...jen mě nenapadlo, že mi bude ničit manželství

Tak toto je pre mňa absolútne nepochopiteľné. Mne manželstvo zničil alkoholizmus bývalého manžela.
Na krátky čas jeho abstinencie (2-3 týždne, niekedy mesiace, ale to bol väčšinou v liečebni), si spomínam ako na pekné obdobia, prirovnala by som to až k medovým týždňom, aj keď ten podvedomý strach, že sa to zase skončí tam samozrejme vždy bol.
Ešte je tu možnosť, že tvoj manžel tiež pije, keď mu vadí tvoj triezvy život.
A Včelař, mne skôr príde ako niekto iný ten, čo chlastá, že už to dobré, čo v ňom bolo je dávno preč, už vidím iba démona, ktorý na mňa hľadí z jeho očí a jeho správanie, myslenie je podriadené jedinému - droge

Medovko...pokud jsme pili spolu a spolu se i léčili, tak to bylo fajn. Jenže já se teď snažím abstinovat a manžel to nechápe. On ani neví, že mám problém s pitím. Každý to vidíme jinak. Já na to teď koukám střízlivýma očima a on ...?

Medovko, jestli jsem Tě správně pochopil, tak pro Tebe jednou alkoholik - navždy alkoholik. Ano, to je pochopitelné. Pokud si dobře vzpomínám, Ty jsi od svého manžela odešla. A dobře jsi udělala.

Já teď nechci mluvit za nikoho, ale předpokládám, že partneři, kteří ve svazku s alkoholikem zůstávají, tak v sobě živí tu jiskřičku naděje, že to bude jednou, někdy dobré. Oni se na situaci dívají tím idealistickým pohledem. A proto asi zůstávají. Ponechme v tom případě stranou, ty, kteří zůstávají z nějakých jiných pro mě nepochopitelných důvodů.

Jak jsem psal. Já jsem jeden z těch u kterých z pro mě nepochopitelných důvodů partnerka zůstala. Asi v sobě živila nějakou tu jikřičku naděje. Dneska jsme spolu skoro jedenáct let. Devět prvních let jsem pil. Prvních sedm to ještě tak nějak byla sranda a až poslední dva roky to bylo něco strašnýho. Když pro mě to bylo peklo, tak pro ni to muselo být 1000 x 11. září... Ale zůstala.

Já teď přestal pít. Věř mi, že i po roce a půl furt v sobě nosím stud a spoustu nepěkných pocitů. Ano jsem jí vděčný, že se mnou byla, když jsem to potřeboval. Měl jsem pocit, že bojuji i za ní. ¨

Zároveň však bojuji s tím, že prostě jsem někdo jiný. Z člověka svázaného alkoholovým provazem se stal někdo, kdo ví, čeho všeho je najednou schopnej a jde si za tím. Jsem člověk, který už nemusí držet jen hubu a krok, aby na sebe zbytečně neupozorňoval. Jsem člověk, který se najednou velmi silně dokáže postavit něčemu co se mi nelíbí. A na to partnerka nebyla zvyklá. Nevím, proč se mnou zůstávala. Nebyl jsem nijak agresivní. Jasně, že ožralých protivných keců si musela vyslechnout hory. Asi se mnou zůstala, že nejen kecama jsem vždy dával najevo, že mi nanich záleží. Ale já dneska jsem někdo jiný, kterýmu vadí to, co dřív by nevadilo a který má najednou postavený život na úplně něčem jiným. Takže jsme u toho co píšeš ty. Je jiný ten, kdo chlastal, ale věř, že když se podaří něco takového co se podařilo mě, tak to úplně obrací stav situace. A všechno a všichni z mého pohledu jsou teď též jiní. Chápu, že žena by teď mohla očekávat, že se konečně v klidu budu věnovat jen jí. Jenže ono tomu tak není. I díky studu, který v sobě mám i díky mému jinému pohledu na svět a díky zcela novým prioritám v mém životě máme nyní k sobě dál, než, kdy před tím. Proto, já sám jsem zastáncem toho, když začínat nový život- tak to vzít "zu grunt" a začít s čistým štítem.

Včelaři: ano čistý štít, ale mám 2 syny a manžela ke kterému i po těch letech pořát něco cítím. Tak bojuju za změnu, ale společnou a věřím, že to snad půjde. Pokud ne...tak to budu řešit až pak

Člověk přestane pít, stoupne mu sebevědomí, zvýší si cíle a ten druhý mu najednou tak nějak nestačí. Plus na něj nic nemá, nemá "ho v hrsti" s je to.... Znám

Já neříkám rosničko, že je to špatně. Já jen napsal svůj názor ze svého úhlu pohledu na svět. Já Ti samozřejmě přeju, aby se u Vás zadařilo, protože nikdo si nezaslouží žít vedle alkoholika.

Včelař,
raz alkoholik - navždy alkoholik, ano je to tak. Ale vôbec si nemyslím, že sa raz nemôže stať - abstinujúcim. Mám vo svojom okolí dvoch takých priateľov, ktorí abstinujú cca piaty rok (jeden po liečení, druhý bez ako ty) a to nerátam svojho bývalého svokra, ktorý abstinuje cez 50 rokov. Veľmi dlho som dúfala, že sa k nim zaradí aj môj ex a živila tú iskričku nádeje, že to raz bude dobré. Až som asi tak pred 3 rokmi začala pociťovať, že to už prestávam zvládať (zdravotne) a každé ďalšie sklamanie bolo pre mňa čoraz ťažšie zvládnuť. Vtedy som podala žiadosť o rozvod prvý krát (2014), ale až v tomto roku som to dotiahla do konca.

Boli sme spolu 23 rokov a prých desať rokov sme mali pomerne pokojné manželstvo, žiadny problém s alkoholom som nepociťovala - bol iba bežný konzument a mál rád pivo. Až tak pred 10-12 rokmi sa to začalo postupne meniť k horšiemu a posledných 7 rokov je to hotové peklo. Teba tvoja žena nezažila ako nealkoholika , takže chápem, že si pre ňu teraz niekto ,,nový,,. Ale ja mám s čím porovnávať, pamätám si ho z obdobia, keď závislý na alkohole ešte nebol, aj keď už len matne, ale jedno viem iste - dalo sa s ním v pokoji žiť a teraz to už proste nejde.

Veľakrát si tu písal, že je pre teba stále nepochopiteľné, prečo tvoja partnerka, napriek všetkému, čo prežila s tebou zostala. V jednom zo starších príspevkov si dokonca napísal, že si ju preto nedokážeš vážiť. Je to ešte stále tak?
Nikdy si nerozmýšlal, že zostala a neodyšla nie ani tak kvôli tebe, ale jednoducho nechcela stratiť otca pre svoju dcéru? Ženy dokážu vydržať pre svoje deti neuveriteľné veci, niekedy i odhodiť dôstojnosť.
Okrem toho vplyvom stresujúceho života s alkoholikom sa hranice toho, čo človek vydrží neustále posúvajú, až kým úplne nestratí schopnosť rozoznať, čo je správne, múdre a zdravé. A možno len nenazbierala dosť odvahy a zvolila negatívne bezpečie pred nepoznanou zmenou...

Děkuji Medovko za ukázání úplně nového úhlu pohledu. Takhle jsem se na to nikdy nedíval... a dává to smysl. Ještě jednou dík.

Šantal, nikdy som nemala pocit, že potrebujem niečo "na neho mať" alebo ho držať v hrsti. Chcela som len kľudne a normálne žiť. Mali sme veľa spoločných záľub, postavili dom, vybudovali dobre fungujúcu firmu, a keď už aj deti povyrástli, mohli sme si v pohode užívať, boli sme ako sa hovorí "za vodou", cestovať, venovať sa tomu, čo nás bavilo...ale závislosť si prišla vybrať svoju daň, prekazila všetky naše plány a vízie do budúcnosti. Už aj obyčajná rodinná dovolenka pri mori sa končila katastrofou v podobe alkoholového ťahu.
Píšem len za seba a uznávam, že niektorí z vás môžu mať s partnermi aj také skúsenosti ako to popisuje Šantal a Rosnička

Tiež si myslím, že pijúci partneri alkoholikov, nevnímajú problém natoľko intenzívne a vážne ako tí nepijúci.