Alkoholik

Jinak se jedna o toto zařízení:
m.lekari.webnode.cz/lekari/kaskova-olga-mudr-/

Ahoj Leni, dlouho jsem se neozval, manželka se připravavovala na operaci karcinomu prsu. Jak to jde dále bez alkoholu? u mě už to bude za měsíc rok a stále v pohodě. Sice mě někdo asi letos zkouší, jestli si nedám, když od března řešíme zdravotní problémy v rodině.

Ahoj Kájo, moc děkuji za optání. Držím se. Od příštího týdne budu chodit na skupinovou terapii.

Zdravotní stav manželky mě moc mrzí. Určitě bude vse v pořádku, ač je to velice bolestivé téma, a uleví se vám oběma. Je mi jasné, že to musí být strašně i pro tebe -neskutečný nápor na nervy.

Také jsem měla tři dny vkuse, kdy jsem měla nervy v kyblu a huba mi jela šejdrem, ale zapila jsem to vodou a pak to nějak samo přešlo.

Mocinky na vás myslím a posílám hodně sil, energie. Věřím, že vše zvládnete a přijde úleva.

Ahoj Karle, osud si s námi někdy škaredě zahrává, viď. Manželce přeji uzdravení. Je super, žes to ustál i při takové těžké zkoušce a že jsi jí oporou. Tvůj příběh mi dává naději, že i toto se dá bez alkoholu zvládnout. I já věřím, že zas bude líp.

Ahoj Leni, super s tou terapií, pak napiš dojmy, jak bylo. Jak to budeš mít často? Všechno, co Tě podpoří v nepití je fajn. Bojuj

Lenko, že budeš chodit na terapii je opravdu moc dobré a potřebné. To nám v každé léčebně opakovali do zblbnutí: doléčování, doléčování, doléčování!!! (Samozřejmě se na to pak 90% lidí vykašlalo, včetně mě).

A musím napsat, že jsi pro mne docela velkým překvapením. Víš, nedávala jsem ti skoro žádnou šanci. Ne proto, že bych si myslela, že jsi třeba slabá, hloupá nebo nemotivovaná. Ale proto, v jakém prostředí a v jaké situaci žiješ, a s kým žiješ. To teda klobouk dolů, já bych tohle nedala. Já vím, máš za sebou zatím jen kratičký kousek abstinence, ale ty začátky jsou nejtěžší. Pak už si můžeš v hlavě odškrtávat: tři měsíce, půlrok, rok... A pak dostaneš hroznou chuť se ožrat a řekneš si třeba: no přece si to po těch skoro dvou letech nepokazím a nebudu začínat zase odznovu!

Že se ti partner začíná odcizovat je naprosto normální a dalo se to čekat. Možná jsem ti to i kdysi psala, že až začneš abstinovat, třeba s ním už nebudeš chtít být. Ale třeba si to "sedne". Zvykneš si, že se párkrát do týdne napije, já si to už přesně nepamatuju, ale psala jsi, že nechlastá úplně do němoty a že před dětmi se neukazuje opilý... Spíš si myslím, že tebe přestane časem bavit vysedávat v baru a budeš chtít trávit volný čas nějakou jinou zábavou, s ním. A to by mohlo celkem drhnout, protože on určitě svůj životní styl nebude chtít měnit. No uvidíš, co přinese čas. Zaměř se hlavně na to, aby ses zase nerozpila a ono se to s abstinencí všechno nějak "k dobrému" rozmotá.

Děkuji Renčo, manželka je po operaci, super se to hojí s přispěním colostra a reishi, já na alkohol vůbec chuť nemám, včera jsem přijel večer z nemocnice z Plzně, z kámošema před hospodou jsem si dal moje 2 džusy do půlitru s vodou z kohoutku a v pohodě, za měsíc to bude rok co jsem alkoholu dal sbohem a vůbec nepociťuju žádné choutky. Přejí i ostatním at se jim v tom daří.

Tak to je super Leni, že se držíš.Danka je po operaci, včera jsem za ní byl, dali jsme venku kafčo a cigárko,popovídali, přijel jsem z Plzně okolo 20-tý hoďky,dal jsem si svoje 2 džusy s vodou z kohoutku a teď trochu spočnu a zítra zase pojedu na návštěvu. Odpolko asi zajdu mezi lidi na Pivní slavnosti u nás v Sokolově, sice tam budu vypadat jako exot,ale to mi je fuk,alespoň pokecám se známýma, nebudu doma sám.

Holky, mockrát díky.
Reni, 1x týdne bude skupina. Holky se prý i vidaji mimo ni. A pokud bych z nějakého důvodu nemohla,kdykoliv mohu přijít za doktorkou. Trošku mám obavy z noveho, ale strašně se těším. Hlavně na to, že jsou tam lidé s obdobnými příběhy a vlastně stejným koncem.
Včera se me kamarádka opět zeptala na alko. No kamarádka,... Víš jak to je. Hodně mě podporuje přítel, maminka a vlastně i děti.

Remi, úplně te chápu v té nedůvěře.
Moc dobře si pamatuji, co jsi mi psala.
V baru tolik času netravim. Občas si tam jdu popovídat. Včera třeba s přízí a háčkem v ruce

A ohledně přítele... Přesně, ono si to nějak sedne.
Být ve volném čase sama s dětmi jsem zvyklá, ale neříkám, že je mi to vždy milé a příjemné.
Jinak on nepije do nemo ty. Tak si sem tam popiji. Jen když to prezence, pije 2,3 i 4 dny vkuse. Takto zapiji i úzkosti. Pak je hnusný na všechny a to se mu klidim z cesty. Toto se mi hnusi. A ví to. Zatím se docela drží.

Moc ti děkuji za všechny užitečné rady.

Mrzí mě, že píšeš o několika lecbach. Musela jsi mít krusny život. Ale jsem moc ráda, že jsi to vše zvládla a dnes jsi nám všem oporou. Je z tebe báječná terapeutka

Zapíjení úzkostí-jo, to znám. Zapíjení nervozit, přepíjení špaten do okamžiku uvolnění, po kterým ovšem příde teprve bumbác-propad.
Ba ne, kdepak. Mám to teď v hlavě jasný, dobrý. Dokonce se mi při chůzi podél jedný letní zahrádky obsazený zdvihačema půllitrů udělalo až šoufl. Z představy otočit do sebe ten škopek piva. Jakoby to byly pomyje. Horká voda z nádobí, uch. Kýblbahno. Podobný to teď mám s cigaretama, lidi, co čuděj mi připadaj prostě-legrační. Dobře jsem si to v tý hlavě upravil.
No, ono to takhle nějakou dobu vydrží samo. Doléčování a neustálý pojišťování-to je ale nutný.
Ale co je hlavní?
Hlavní a nejdůležitější je, že mě se ten život bez pití prostě líbí. Neni čeho litovat, vážně ne.