Alkoholik

Erika: nezávidím. Já bych asi nevolala policii na svého manžela, ale souhlasím s tím, že opilci a volantem mají většinou štěstí a nic se jim nestane. Já kdybych někoho zabila nebo zmrzačila, tak se asi oběsím nebo skončím na psychině.Jestli by pomohlo sebrat klíče nevím, prát se s ním, fakt těžko říci.

Já vím, ještě si s ním chci o tom za strizliva promluvit. Pod vlivem to nemělo smysl a pak se k tomu nerada vracím a znovu vířím vodu. Ale tohle bylo moc, bylo to nezodpovědný a ty klíčky jsem mu sebrat měla.

Kapradina: u mě to třeba bylo jinak. Já jsem si uvědomovala, že mám problém a právě, když sem byla popitá tak jsem o tom chtěla mluvit. Jak se za to nenávidím, jak potřebuji pomoci a stačí si o tom jen promluvit, co mě trápí.Je těžké radit, když on si ten problém nepřizná.

Ivet já se ani nebála, že by opilej způsobil nehodu, on byl "v pohode". Ale stačí, že do něj někdo tukne na parkovišti a už je to v pytli. Přišel by o papíry, práce v háji atd atd jak píše gennosuke

Ivet a zastrizliva ses pak o tom už bavit nechtěla? Co já bych za to dala, kdyby jedinkrát přiznal, že má problém. Maximálně řekne "jo teď sem to trochu přeháněl, uberu". To je ale věc ega, on to asi neprizna nikdy

Kapradina napsal:
Já vím, ještě si s ním chci o tom za strizliva promluvit.

Achjo... Ty jsi takovy dobracisko laskavy, hodny...

Ale vzdyt sama vis jak to dopadne . Ja to opravdu nemyslim zle, absolutne Ti nechci jakkoliv ublizovat tim co tady pisu ale tohle nema smysl . Nevim jestli jsi se nekdy divala na stranky AA ale jejich filozofie (duchovni mantra, chces-li) ma tzv. Dvanact Kroku - a krok prvni je: Přiznali jsme svoji bezmocnost nad alkoholem – naše životy se staly neovladatelné. A je to uplna pravda! Pokud si on neprizna ze ma problem a pokud se nerozhodne ho resit - ne proto ze musi ale proto ze CHCE - tak bojujes predem prohrany boj .

Zase máš pravdu... Myslela jsem to tak, že on vlastně ani neví, jak moc mě tím naštval a chci mu to říct.
Jinak ale ano, vím, kam to vede. Mám asi pocit, že ho spasím (nespasím samozřejmě). Zároveň mám strach odejít, máme malé děti, jsem celkem finančně závislá (beru rodicak). Prostě na to nemám koule a asi čekám, až se NĚCO stane. Což se třeba i stalo, dokonce jsem u odešla, ale měla jsem pár dní před porodem a prostě nešlo se nevratit vzhledem k situaci.
Prostě asi i já si musím natlouct hubu

Kapradina: za střízliva mě bylo tak zle a byla jsem v depresích a hlavně naštvaná sama na sebe a na celý svět, že bych to určo nerozebírala.Ale ono je to opravdu o člověku.Jak jsem psala, já vždy věděla, že je to problém, ale u mužů je to asi jinak. Přesně"EgO".
Ale opravdu pomáhá se zaměstnat tak, že člověk dojde domů a padne únavou.

Cekas az se neco stane. To se s nejvetsi pravdepodobnosti splni a nebude to nic pozitivniho (ve vztahu s alkoholikem, nadmernym konzumentem alkoholu). Spatna zprava je, ze ucho se trha u alkoholiku vetsinou pomalu. Kazdy s nama ma dlouho slitovani a vse nam tak nejak prochazi, kupi se to nekde v zadu, kam vse hazeme/hazeli jsme.
Ne nadarmo se rika, ze zavisly znici cca 7 lidi okolo (svym zavislostnim chovanim).

Jinak přirovnání k hoře se mi líbilo. Přemýšlím jak by mě muž vnímal. Asi se to nedá říct, když on tu horu nevidí