Alkoholik

Vodník napsal:
Já ho taky dostal za podobných podmínek. Pokousanej jazyk a týden v nemocnici. Každýmu doktorovi jsem byl jasnej.

Ja mel nastesti takhle zlych abstaku kdy jsem se bal o zivot malo - snad ani ne 5. A paradoxne vsechny uplne na konci chlastaci kariery kdy jsem se pokousel prestat pit. Dokud jsem chlastal a bylo mi to u prdele tak jsem chlastal "civilizovane" a abstaky nebyly tak zly - proste jsem si cely den drzel hladinku ale nikdy ne ozralej do nemoty nebo okna apod. Vysazeni treba z duvodu sluzebni cesty bylo hodne zly ale zvladnutelny. Jakmile jsem se zacal snazit abstinovat tak zacala houpacka - par dni nebo tyden nebo dva cistej a pak hura vsechno dohnat a vylil jsem se jako prase. A prisly tyhle pekelny hruzy kdy jsem jen lezel a brecel a prosil boha at uz je konec, at uz konecne umru. Ale vsechno zly je k necemu dobry jak napsal Richard vyse - je to perfektni motivace. I tak strasnyho debila jako jsem byl ja dokazalo nakopnout kdyz slysel jak zubata naslapuje uz kousicek vedle me.

Geno, děkuju za všechny tyhle strašlivý popisy. Vopravdický horory. Je potřeba si to připomínat. Začínám bejt totiž zas nějakej moc sebejistej! Zrovna dneska. Dal jsem si večer u ohně ty svý dvě nealko a začal si vyčítat, že jich piju nějak moc. A to jsem měl přes den jedno Pomelo! Abych nebyl nakonec tlustej z toho! A pak si říkám, ty seš ale debil.
Prostě se raduj, jindy jsi měl touhle dobou v sobě šest kusů a řítil se do hospody na jedno a na panáky a hlavně pro tu petku sebou do lednice. A tak to bylo roky.
A teď nechápu, jak jsem mohl bejt tak blbej a vyylejvat se vypíjet se. Tohle už nikdy. No, věřím si, ale zjišťuju, jak zas usilovně koukám sem do Fóra i zapřádám hovory na chlastání a na výhody nechlastání. Sem si jistej, ale bacha.

Krtku - Krtko, tys zažíval teda šílenosti! Táta, máma, brácha, taky moji všichni chlastali. A jsou mrtví. A brácha s tátou si stihli vyhulit hrtany, oba měli slavíka - trachetomie. A pili spolu panáky. Hororokomedie to byly.
No a já žiju a nechlastám a ani nekouřím už skoro druhej rok.

Jo a jako dobrej štít mám ten Antabus.

Macek: ja si treba az po vysazeni alkoholu uvedomil, ze to nejsou kocoviny, ale abstaky. Driv mi bylo proste "blbe z dlouhych tahu."
Nevim, zda je sdileni cehokoli jako snaha abstinovat, ale na tom nesejde, ne? Kdyz to delas pro sebe.

Gennosuke,
to co popisuješ je šílené!!! Jsem empatický člověk a při té představě mi je hrozně úzko to je přesně to čeho se bojím a k čemu nechci dospět ... ale jelikož užívám psychofarmaka moje "kocovina" po recidivě také není procházka růžovým sadem, po vzbuzení dezorientace, ihned kocovina, deprese, fyzicky i psychicky zle, celodenní úzkost, hrozná horkost těla, no děsný den.... jediné co to ukončí je spánek, nic jiného nefunguje, ale spát třeba nejde, takže třeba 20 hodin utrpení. Další den snesitelnější. Problém je, že když už abstinuji nějakou dobu, je den, kdy vstanu a podívám se z okna a nemám plán-cíl, ať už denní, tak životní... ty tendence k pití jsou pak velmi rychlé.... takže když už uvažuji o mém abstinování po x selháních více do hloubky, je to i o tom mít něco, co člověka naplňuje, žene kupředu, ať ví proč vstává.... snad mi rozumíte všichni ....a to momentálně nemám... a pak ta cesta ke chvilkovému "štěstí" je velmi jednoduchá...za opileckými kamarády, kteří si svůj problém ani neuvědomujou ( nebo ano a nechtějí) a je hned "veseleji" ... hrozné. Klobouk dolů před vámi Gennosuke, Sochaři, Krtku, Ja, Richarde, Stopko, Remi..., MíšoB a dalšími, jste velká motivace dobrou noc

Michale, ten stav kdy se podivas rano z okna a nebo do zrcadla a nevidis zadna pozitiva do zivota, si myslim, ze ma dost lidi.
U nas doma se tomu rika "tisen na dusi ".
V takovych dnech, ten alkohol na tebe primo vola. Ale uz i z vlastni zkusenosti vim, ze se mi neulevilo.
Hodne stesti!!

Ahoj lidičky zdravím vás. Je vážně dobré vědět jak to kdo má a co prožívá nebo prožíval. Ty depky a absťáky co popisujete hrůza.
Člověk by neměl asi pokoušet osud a svoje zdraví.
Mějte krásný den

Macku. Keby sa tvoj priateľ opil, asi mu bude blbo na druhý deň. Už nikdy nebude chcieť vidieť alkohol. Väčšine ľudí je po opici špatne.Ja ako alkoholik, prvá vec na ktorú by som myslel, kde zohnať chlast, pretože mi je na umretie.
Tá závislosť a tie absťáky sú asi určitý druh masochizmu. Peklo na zemi a napriek tomu sa opäť opijete, opäť prežívate peklo. Stále dokola. Keď som mal nejaký ten svoj "absťáčik", zvykol som si hovoriť, že Čo som niekoho zabil, že musím tak trpieť? Svojim spôsobom som to bral ako trest zase za niečo, čo si nepamätám.
Ani neviem, či zrovna tie absťaky boli pre mňa motivácia nepiť. Skôr určité zhnusenie zo samého seba, zo svojho správania a konania pod vplyvom alkoholu. Som hnusný, keď sa opijem. Stále nejaký průser atd.
P.S Sochaři. Mama bola taká klasika, ako žienky tu. Skriňová alkoholička. Alkohol pokrytý po byte. A otec pil možno viac ako iný chlapi, ale či bol alkoholik neviem. Viem, že pár krát bol na psychiatrii(mama nám vtedy hovorila, že je na školení ). Ináč bol fajn. Koniec 80tych rokov (cca roky 88,89) tu rozpisovať nebudem. Vtedy to bol šialené obdobie u nás. Oco nakoniec skončil na dôchodku a mama prestala piť.

Krtko,
a kdy u Tebe nastal zlom, co se stalo, že jsi začal abstinovat?

Michale. Ja som začínal abstinovať milion krát. Prvýkrát som bol na psychiatrii v 1998. Ale to som nad nejakou abstinenciou neuvažoval. Napriek tomu, že som absolvoval ambulantnú liečbu vtedy.Len som zobral u lekárky antabus a šiel hneď vedľa do potravin dať si pivo. Takže asi tak som začínal. Asi v 2001 som začal chodiť u nás na klub z nemocnice, pokračoval po prepustení a na terapeutické skupiny do nemocnice tiež po prepustení. Mal som dosť času, nemal som prácu. Vtedy nejako som už chcel aj abstinovať. Len občas ma nejako chytilo zájsť na to pivčo vždy s rovnakým koncom, opicou a absťakom. Taká tie eufórie, ako sa mi darí nepiť, striedali recidívy. To som už nechodil na kluby, hanbil som sa tam chodiť, keď vždy niekoľko mesačné obdobia nepitia striedali recidívy.Takto nejako som lavíroval roky. Obdobia nepitia striedali recidívy. Vážne som to začal brať v 2007. Dovtedy to asi boli len obdobia nepitia s pokusmi o kontrolované pitie . Prvé liečenie v 2007 po průsery v práci a s jednou holkou-kolegyňa. Z môjho dnešného pohľadu som tam len bol, nevedel som ako na to po liečení. Tak som si tie liečenia ešte 3 krát zopakoval. Jednoducho som chcel vedieť, kde robím chybu. To už som skutočne chcel abstinovať, napriek tomu, že som občas zlyhal. Darilo sa mi vtedy nepiť aj rok, 2 roky a zlyhal som. Teraz nepijem 3 roky a 8 mesiacov. A jediná vec, na ktorú som prišiel, že prečo sa mi teraz darí je zmierenie. Nie len vedieť, že som alkoholik(to som vedel dávno, už v to spomínanom 2001), ale zároveň to aj prijať, zmieriť sa s tým. Nebojovať s alkoholom. Brať to ako fakt, že alkohol je pre mňa minulosť. Odpadol mi tým jeden veľký balvan a žrač času a energie.
Som rád, že som to nejakým zázrakom nikdy nevzdal a teraz si to obdobie abstinovania užívam. Stal som sa závislý na triezvosti.