Alkoholik

Včera jsem sklamal ožral jsem se jako debil.To bylo keců a hovno z toho.Jsem na sebe nasranej rozbil jsem půl bytu a ani si to nepamatuju

Miro,tak doufám, že jsi rozbil svůj byt,zklamal jsi,ale jen sám sebe,Ono to není tak úplně lehké nepít,jak tu proběhla jedna rada.
Snad cítíš vinu a naštvání na sebe,co teď dál budeš se sebou dělat?

Ahoj, Miro! No pekny
Zijes ve vztahu? Mas praci??
Tak znovu!!!

Miro, píšeš:
Včera jsem sklamal ožral jsem se jako debil.To bylo keců a hovno z toho.Jsem na sebe nasranej "rozbil jsem půl bytu" a ani si to nepamatuju
...Tvoj demolačný problém má aj dobrú stránku:

..."tá druhá polovička bytu Ti (z)ostala; a môžeš sa opiť teda ešte aspoň jeden raz, a tak úspešne dokončiť svoju cestu do bezdomovia -> ako *topless drunk homeless*".

Čiže:
..."môžeš sa dokonca legálne "otrundžiť" ešte (aspoň) jeden raz!!!"...
("Si borec = (z)boríš aj sám-seba = ver si!!!" )

Maris, ale nikdo neříkal, že je to lehké. Vytahujes z textu co se ti hodí

Jojo rozsekal jsem svůj byt a nasranej jsem taky jen na sebe.Dneska morální kocovinka.Uklizim byt a snažím se spravyt co jde.Do práce chodím a vztah sem utopil v chlastu.A co dál....nasadim antabus i když jsem to chtěl zvládnout sám.A boj pokračuje nic jinýho se dělat nedá buď se uchlastat a nebo prostě pokračovat a bojovat.Ale teda nasranej sem na sebe fest.

Antabus asi dobra volba. Kam si pro nej pujdes??

Právě nevím musím se jít poradit k doktorce nemám s tím žádnou zkušenost.Pár kilometrů od mojeho bydliště je jakýsi sdružení anonymních alkoholiku sem si to našel na netu,ale k tomu se asi nedokopu.

Všechny vás zdravím. Jsem tu nováček. Mám problém, který si už dlouho uvědomuji a snažím se tak nějak řešit. Neúspěšně. Pití mi ze začátku nechutnalo. Otec byl alkoholik, který na to v 59 letech dojel. Já poprvé začala pít až na různých akcích. Nemám klapku, tak mě ne jednou táhli domů. Pak jsem si našla kolem dvaceti partnera, který rozhodně není abstinent. Začalo mi to vadit a místo toho, abych toho využila a sbalila kramle, tak jsem se snažila o jeho nápravu. Já v té době pila opravdu decentně, spíš vůbec a to několik let. Jenže pak jsme začali podnikat a nám se začalo dařit a začalo to asi před deseti léty. Každý den jsem vypila láhev sektu. Někdy ještě i více. Neměli jsme v té době děti, tak jsme prostě pili. Oba. Manžel pivo, víno, já sekty. Na tvrdé nejsme ani jeden. Takhle to šlo každý den několik let než jsem zjistila, že jsem těhotná. Okamžitě jsem přestala a nepila ani po porodu. Sem tam jsem si přihla do nálady doma, když už jsem nekojila a vždy to bylo až když malá spala. Nikdy jsem se nezkárovala pod obraz. Ale poslední dobou se mi to opět vymyká kontrole. Mně zachutnalo pivko a to si dám téměř každý den tři kousky. Pro někoho málo a řekne, že to nestojí za řeč, ale pro matku, která úmyslně vyhledává hřiště s restaurací, to není zrovna ok. Je to opravdu každý den a pak si někdy ještě doma otevřu víno /vyjimečně/. Pak jsou dny, kde nepiji vůbec, ale těch je méně a méně. Důležitá věc. Manžel pije taky, více a o dost, ale co je zvláštní, že doma pijeme odjakživa zvlášť. On dole v obýváku, já nahoře. Problém máme oba, ale já si ho na rozdíl od něj připouštím a chci to řešit. Dneska začínám sama abstinovat. Na co se chci ale zeptat, jak to funguje, když jeden přestane a druhý ne? Rozejít se nechci, je jinak moc hodný, pracovitý, dceru i mě miluje. Je to jeho jediná chyba. Sice velká, ale je. Jsme spolu přes dvacet let. Máme všechno, ale ten alkohol mě ničí a nechci, aby tím trpěla dcera.