Alkoholik

Ahoj lidi,ahoj Krtko,Ja atd..
,u nás v AA opět zrecidovala kamarádka.Loni koncem léta,po 5,5 letech co nepila a těšila se na 6 výročí ji přeskočilo a koupila si flašku.Potají pila asi 3 měsíce. Na AA jakoby nic a když mi občas volala tak se mi zdálo, že divně mluví, ale nenapadlo by mě ji obvinit nebo se ji zeptat.Pak to prasklo,samozdřejmě, že jo.No šla na antabus a tím, že ji to bude dávat přítel,aby nemusela jezdit daleko k psychiatrovi na podání.
No a před 2 týdny byla zas recidiva po půl roku a nechápala jsem, že měla ten antabus.Pak mi řekla, že před přítelem si to vyměnila za acylpirin a on to doteď neví. Pokračuje v antabusu a je z toho zoufalá, ale říct mu to nechce.Chápu,že by se před ním shodila,ale bojím se,že ji to časem nějak zas dožene, že si zas dá flašku ,když to ten přítel neví a ji to zas může začít v hlavě hryzat,když nic nepoznal předtím.
Před tím než nepila těch 5 let byla 3x na léčení.Rozvedla se a našla si přítele s kterým je šťastná, má se dobře po všech stránkách,její přítel není alkoholik a neví co alkohol dokáže, ale spoustu toho o tom přečetl.Teď jí nic nevyčítá,Před tím ji pohrozil rozchodem,ale teď když to zopakovala tak vlastně nic neřekl i auto ji nechal.Bojím se ,že to nevydrží, že se zas nepije.Ted je z toho na sračky,znáte to, ale co za čas? Jaký máte názor?

Maris napsal:
Pak mi řekla, že před přítelem si to vyměnila za acylpirin a on to doteď neví.

Takhle planovane a promyslene si zajistit chlast - mam z toho pocit ze uz proste a jednoduse mela toho strizliveho zivota plne zuby. Sleduju ted presne totez u jedne kamaradky alkoholicky - 7 let strizliva a cas ocividne obrousil vzpominky na alkoholovy hruzy. Prisla kvuli chlastu o rodinu i o praci a v podstate skoncila na ulici. Ted ma fajn pritele, super praci, skvele zazemi a na prvni pohled to vypada ze ma idealni zivot. Ocividne si to ale nemysli a neni spokojena - a chlast v hlave den za dnem zere a hloda a podbizi se klidem a utechou . Resit to nechce, pry je vse v poradku, odtahnout ji k doktorovi nebo na AA dost dobre nemuzu a "zalovat" jejimu partnerovi by nadelalo vic skody nez uzitku. Cekam kdy se odmlci .

Zdravim,
JA myslim ze tady nejde o to, ze acylpirin nezabira. Ale o to, ze si kamaradka u v hlave uklidila. A diky jejimu napadu s acylpirinem je jasny, ze ona ma jasno. Vyhral alkohol!

Ahojky,no já taky nebudu žalovat ,to mi nepřísluší ,je to na každém, no a zjevně každému AA nepomohou,pokud nechce. Už to,že se nepřiznala asi ani nepřizná ke všemu co dělala,ale to je právě na škodu,no mě by nenapadlo si měnit antabus s aspirinem,to bych si sama sebe obelhávala když si ho beru sama a obcas zajdu k psychiatrovi.Spíš mě zaráží skutečnost,že spoustu let chodí do AA,teď už má dlouho klíče i pokladnu a zajišťuje odvoz z Aček.A přítel nepoznal že pije,tak jak jsi Geno už kdysi psal ,že to na tobě nepoznali,pila vodku.A teda fakt podobné jak ta tvoje kamarádka ,dobrý život,vse ji spadlo k nohám.
Taky řídila i pod vlivem.
Ja, no já jsem začala před půlrokem dělat kroky,abych si v té hlavě uklidila,ona právě nic,že to pro ni není.A už to mě děsí jak chce předat někomu klíče,není to další příprava,byť podvedomá na další pití?Mám obavy a nejsem sama,že to nedá. Jo taky říkala, že je v pořádku antabusu se bránila a pak ho takto obešla.Na antabus by se nenapila,proto cíleně si šla koupit aspirin a 14 dní než vyšel antabus z těla ho měnila.Jíma mě hrůza jak alkohol je úskočný a jake se v hlavě rodí myslenky.
Já to mám jednoduché,kdybych chtěla pít tak můžu, nemusím se před nikým schovávat a klidně si můžu tady pít.A asi o tom to je o tom jak kdo s tím naloží,nezapomínat že nás od pijiciho alkoholika dělí jen jedna sklenička.
Teď mi to pořád straší v hlavě a je to další výstraha pro mě.
Díky že tu jste, že se můžu vypsat.

Jsem vzdycky prekvapen z takovych pribehu. Neprestavam se divit, ze po takovy dobe. Tady je to 5 a pul roku.
Ja si neustale myslim, ze az budu mit za sebou tolik roku, ze budu "za vodou".
A neni to pravda.

Erika napsal:
Ja si neustale myslim, ze az budu mit za sebou tolik roku, ze budu "za vodou".

Mam pocit ze ze vsech veci ktere musi abstinujici alkoholik prekonat a zvladnout je jedna z nejtezsich prave tohle - uvedomit si ze uz nikdy, do konce zivota, nebudu "za vodou". Nejde "vylecit se", nejde udelat aby to bylo "jako driv", nejde se toho zbavit a vymazat to. A ze ta hrozba zavislosti je po X letech v podstate uplne stejna jako byla prvni den abstinence. Jen misto toho aby zavislost utocila hrubou silou jako v prvnich dnech/tydnech/mesicich abstinence tak na to jde po letech mazane a oklikama.

Ja jsem si treba pred nejakou dobou s hruzou uvedomil ze ty vzpominky na alkoholovy peklo zacaly jako by blednout, vytracet se. Kdepak, nic takovyho... hezky cvicit ! Mozna to je smesny ale pred cca mesicem jsem sedel pul hodinky v lese - nohy v trave, dival jsem se na stromy a usilovne jsem vzpominal. V roce 2013 jsem se totiz presne na tom miste probral ve 3 rano, pomlacenej a poskrabanej od vetvi kdyz jsem si v 10 v noci uz notne vylitej rekl ze dam uplnkovou prochazku a vzal jsem si na cestu dalsi pulitr vodky aby se mi lip slapalo. Sedet a vzpominat a nechat vzpominky palit a bolet... ja ti dam zapominat ty blbce blba .

Tak u me by asi mely fungovat vzpominky, ktery znam jen z vypraveni, protoze jsem byla tak opila, ze si nic nepamatuju.
A to se jednalo o bezva vecer s detma okolo puberty. Ten vecer byly uzasny a vyjimecne mily.
Ale urcite bude vic veci, ktery bych mela v hlave vystourat a ulozit!!!

Maris napsal:
A už to mě děsí jak chce předat někomu klíče,není to další příprava,byť podvedomá na další pití?

Jasne ze je . Musi ji byt strasne . Hanba, stud, vycitky, vztek, strasnej pocit bezmoci a pres to vsechno ten chlast vyhrava . Vystihla jsi to uplne presne jak 14 dni musela zamenovat leky, planovat a chystat se na to... ona proste CHCE pit. Docela to resim s tou kamaradkou - zdravy rozum rika uhodit na ni. Promluvit si s ni, odtahnout ji nekam kde jsou chytrejsi nez ja aby ji pomohli. Kontaktovat jeji rodinu a pritele. Ale pak si stejne uvedomim ze to nema cenu. Pokud se rozhodla ze zacne znovu pit tak ji muzu jen drzet palce aby ji to neznicilo a dokazala to znovu zastavit .

Chtelo by to moudrou Krtci radu... Krte kde jsi ?

Jo právě to ,mám taky ten pocit ,proto ty klíče bude mít,jinak to půjde do kelu,už jsme tam jen 3 nebo 4,tak nějak uchlacholeni jak to pěkně jde a že už vlastně se nám to vzdaluje a bum,koukám jak sova co se s ní děje a prehravam si ty děsy co jsem prožila a nechci zapomenout jak mi bylo,jak jsem chtěla umřít než tohle utrpení, nechci zapomenout, protože mám strach,že bych do toho spadla, představa střízlivosti do konce života mě neděsí mě děsí představa,že bych se už nikdy nemusela z toho dostat,představa toho jak hrůzně mi bylo a nic pro mě neexistovalo víc,než mít ten doušek ,mít co pít až se vzbudím z toho co už nelze nazvat spánkem, ty děsy co mě provázely,musím si to uchovat co nejdýl v paměti, protože to co by přišlo by byla moje smrt.