Alkoholik

Maris napsal:
A jak zvládnout náhlý odchod bez vysvětlení?co je lepší?
..."dá sa prepiť/prechľastať až do raja/(edenu)?"
(...to by mohlo byť východisko!... ako v príbehoch "Tisícich a jed(i)nej noci".)

[i][b][color=#00FF00]..."dá sa prepiť/prechľastať až do raja/(edenu)?"
To jsem poctivě plnila,ale ráj to nebyl spíš dno.

Drahoslavě moc držím palce, dokázala skvělou věc a určitě to nebylo jednoduché. Jakkoliv to dopadne, zásadně pomohla i tomu chlapovi. Ať už si s tím naloží, jak sám uzná za vhodné.
Teď jen stavět na základech abstinence, které si vybudovala a nebát se otevřít ty nové dveře.

Bude to zase ok, Drahoslavo, chce to čas a čistou mysl..

Za me: smazat telefonni cislo, email, smazat fotky, smazat veskerou komunikaci, proste toho cloveka vymazat ze sveho zivota a hlavne se ho nesnazit kontaktovat, nepatrat po co dela, jak se ma atp.
Proste - odesel si, odesla si, nes si nasledka sam/a. Vsechny skutky se vrati, vsechno do jedno, at uz jsou to skutky dobre nebo spatne. Vrati se vsechny.

Michale,vím jak to myslíš,ale jsou tam děti a barák ,to nepůjde jen tak.A třeba to nakonec dopadne aspoň slušně,bez tahanic o majetek,výživné atd ...Ach jo.
Kéž by aspoň v tom byl grand.

Ja myslel se ptas obecne.
Jake tahanice? Proste si ti dva rozdeli peci o deti, majetek a hotovo. Ja nebudu podnikat zadne kroky, ktere by ti odchod ztizily, ale zaroven nepodniknu zadne kroky, ktere by ti to mely usnadnit.
Tady mas dohodu o vyrovnani majetku, tady mas dohodu o peci o deti.
To je pouceni z praxe. Bohuzel jsem to udelal uplne opacne a otocilo se jen proti me - snaha o normalni komunikaci, chtit vysvetlit rozchod, snaha se usmirit a poslepovat to zpet.
Nakonec z toho vzdy vytezi nejvic ten, komu na tom vztahu zalezi mene. Tak to proste je a muze se ten druhy stavet na hlavu. Akorat tim ublizi ve vysledku sam sobe.

MichalB napsal:

Nakonec z toho vzdy vytezi nejvic ten, komu na tom vztahu zalezi mene. Tak to proste je a muze se ten druhy stavet na hlavu. Akorat tim ublizi ve vysledku sam sobe.

Tesat do kamene. Kde je Sochař?

Já se právě vrátil po pár dnech cest, který jsem si-a vždy je to sladký uvědomění-užíval bez kocovin. Sedím třeba už po ránu někde v autobuse, z oblohy krápe, drazí spolucestující zakabonění, však na mý tváři se náhle rozjásá vesele blbečkovskej úsměv. Nepromařil jsem to! Tak jako to dřív bylo celkem obvyklý.
Jasně, pak už si zvykneš na střízlivost, ale tyhle šťastný momenty, co máme-náhlý uvědomění a radost, že sem to nepokazil-to je takovej bonus.
A jako ostatní tady, teď zrovna myslím na Drahoslavu. Tolika lidem jsi tu pomohla, podpořila jsi je. Jsi docela obdivuhodná, vážně.

Ahoj Sochaři! To je fajn, že jsi to tak hezky ustál. Taky si vážím té radosti z toho, že není kocovina atd. Ono to i stačí k dobré náladě Mě těší v neděli pocit, že se vlastně těším na pondělí do práce. Dřív to byla poopiční úzkost a strach často znovu přepitý, o to potom hůř v kolektivu a pracovní oblasti . Kolegyně remcaji a mě je dobře v práci . Měj se!

Ahoj MichaleB, Děkuji Ti, ale není to jednoduché, vymazat číslo nemůžu, musíme být ve spojení kvůli dětem. Fotky na zdi, kde jsme jako rodina plánuji sundat, ale musím to udělat mírně nenápadně, nechci zatím ubližovat dětem, už se včera dcerka ptala, kde má tatínek kartáček na zuby. Přes právníka to zatím nechce honit, že mi nebude dělat podrazy, ale později až pomine to nejhorší, tak bych chtěla sepsat nějaké dohody oficiálně, ať je to černé na bílém. Pro jistotu. Zatím hlavně musím přestat kňourat, neobviňovat se, nepátrat furt, coby kdyby, prostě nechce mě, tak nazdar. Dětičky moje chudáčci, holt si to budou muset ve svých hlavinkách nějak uspořádat. Nedá se nic dělat. Holt ukáže čas. Ta bolest a rána hluboko do mého srdce, ten pocit zrady, ve mě ale asi zůstane, snad mu časem odpustím i to.