Alkoholik

Když to nedám sám, tak už nikdo jiný, nikdo mi v tom nepomůže, jen já sám. Chci a jsem o tom přesvědčen. Vydržel jsem to po léčebně nějakou dobu, ale vrátil se stereotyp ranní/odpolední/noční, po nočních se těžko spí, děti řvou a dělají bordel, celkově rozhozený systém spánku. AD mi přestali zabírat, tak jsem si dal dvě piva, na spaní a tím se celý koloběh rozjel. Pro mě je to nezastavitelná mašina, když dojdou peníze, tak si půjčím, lidé mají se mnou dobré zkušenosti protože peníze vracím, takže v tom mám další mínus..
S alkoholem jsem zpočátku dost dokázal i fungoval. bezproblémově, parta mě brala jako v pohodě pijana.
Kalíšky mi přetekly a začal jsem být vztahovačný, žárlivý, sobecký, líný, verbálně agresivní, koníčky se vytrácely, rozbil jsem si spousta vztahů mezi přáteli, začal jsem všechno a všechny nesnášet.
Nejvíc viny na tom nesu já, ale i blízcí co o alkoholismu nevědí jak je zrádný.. Že mi to totálně změnilo osobnost, takový jsem nikdy nechtěl být. Doufám, že když přestanu nadobro pít, vrátí se to moje dobré já, ikdyž minulost nezměním. Musím se naučit zvládat asertivitu, fungovat se sociální fóbií, přestat lhát sobě a ostatním.
Myslím, že než léčebna mi pomůže pravidelný spánek (spánková hygiena). Únava a nemožnost usnout mě děsí, nedávno jsem jel takhle po sobě 3 směny a už jsem myslel, že se zhroutím. Dělám poměrně těžkou práci, denně manipuluji min. se 4 tunami, včetně montování atp...
Takže raději pracovat za méně peněz, ale mít jenom ranní (max. odpolední) a spokojený život.
Vím, že jsem tím spoustě lidem ublížil, což nenávratně zanechá následky na mě samotného, s tím se taky budu muset vyrovnat a doufat že abstinence urovná alespoň základní vztahy.
Minulost už taky nevrátím, takže tu budu muset ze sebe vydolovat a smířit se s ní.
Od pondělí nepiji, beru teda rivotril abych se trochu probral, než budu moct jít k psychiatričce.
Ta ale všechno řeší jenom léčebnou a o té to v mém případě není.., nevěřím jí. Znám dost lidí co se z toho vysekali sami. Když oni, tak musím i já. Takže asi změním psychiatra který konečně zjistí mé psych. nemoce, zákáže mi noční a začne léčit co má. Noční jsem už měl zakázané, kvůli alko-epi-záchvatu, ale blbec jsem si je nechal vrátit, že už pít nebudu a to se opakovat nebude. Bohužel, spím špatně a útěchu hledám v alkoholu..

Přítelkyni vím že jsem natropil hodně, ještě, že je flegmatik a nějak moc jí to nerozhozuje a vím, že už jí nebaví moje deliria, kdy jsem dva-tři dny absolutně nepoužitelný. Je to s mojí matkou, pár přáteli jediná naděje jak se z toho dostat. Potřebuji podporu, že to zvládnu, ať to nevzdávám, dělám to hlavně kvůli sobě, ale nejvíc kvůli ženě a dětem. Právě proto jestli zklamu teď, budu asi už klamat furt a nechci aby děti viděli tátu na ulici, nebo v ústavu pro chorobomyslné jako blázna.
I pro tenhle případ jsem se pojistil, že nejlepší kamarád ze základky, spolupracovník, jí případně finančně vypomůže, bude-li potřebovat, rodiče taktéž.
Vím, že je to cesta která se neomlouvá, ale lidská psychika je tak zrádná, že nedává na výběr.
Ale stále věřím v lepší zítřky, věřím že to bude už jenom lepší
Díky za názory a podporu

už to že od pondělí nepiju a jsem odhodlán vydržet, ikdyž jsem teď spíš doma, detoxuji, čekám na psychiatričku, až jí skončí dovolená, aby mi zatrhla noční - pro mě je to spouštěč recidív. Mám dvouletý zákaz pití a už proto to odhodlání. Prostě musím anebo jsem srá* co stojí za h*vno a takovou ženu jako mám já si nezaslouží. Vím, že to je těžký boj, snadno se prohrává, znám, ale nikdy jsem neměl tak silný pocit s tím skončit tak jako teď