Alkoholik

Zkrátka si myslím že každý tady ten boj zvladame tak nějak po svém a každému zabírá něco jiného. Jediné co máme společné je snaha najít znova to naše Já.
Pokud ti jen pomůže se tady aspoň vypsat třeba každý den nebo blbou chvíli piš.... Jsme přeci tady

Ahoj, tiež mám veľké vnútorné trápenie o ktorom nemôžem nikomu povedať... Hlavne takto cez víkend niekedy príde záplava takých myšlienok (nie na alkohol) že ja ozaj neviem čomu môžem vďačiť za to že mi ešte úplne nejeblo a ani napiť sa nemám chuť. Zlé to bolo už pred rokom a aj tak som do tej situácie išiel lebo nedalo sa inak, nedá sa inak ani teraz a nevidím žiadne riešenie. Čím viac milujem tým som niekedy opustenejší ale nemôžem sa toho vzdať, musím ju mať v živote.

No, hlavne sa neľutovať. Bol som sa teraz prejsť na kopec, na južnej strane už skoro bez snehu a teplo, posedel si na vyvrátenom strome s kofolou z batohu a cigaretkou... určite je dobré sa vyvetrať ale na situácii to nič nezmení, stále som tam kde som bol.

Každý nový začátek a každý nový krok ve střízlivosti je jen naše nová změna. Starosti, smutek, všední dny zůstávají. O tom je život. Raději ho prožít co k němu patří než situace a dny přepíjet. Teď i u nás to sluníčko krásně svítí jde cítit jaro.Už se nechci nenávidět za trapné situace nebo dokonce za špatný vzor pro děti.
Také ještě nemám zpracované všechny odpovědi ale zatím jsem ráda že mě mozek nenašeptava NAPIJ SE....

Milá Cibule, ty pekelný traumata a nebezpečný spodní vody máme všichni, proto tu jsme.
Já jsem vypad asi po dvoumesíčním obrovským pracovním stresu do vyytoužených několika dní báječný samoty, taková dovolená. A copak mi to včera začalo jebat v mozku? Co asi? No, tak se mi zazdálo, že bych si přece mohl dát trochu vodky, takový čistý, čirý a jedno, dvě piva. Maximálně tři. Hahaha! Zas to tu bylo. Ty neuvěřitelnej hajzle, byl jsem naštvanej na svuj mozek, na sebe. Kolikrát jsem to v minulosti nedal, tohle vábení. Neodolal. Stokrát? Tisíckrát? Nevím. Ale naštěstí to přešlo a dneska zas dobrý. Nepropadej zoufalství. Jen si tak pořádně zazoufej a ono to dál pude. Jde to. Nepít, nechlastat. A je to tak lepší.

Macek, pred casem jsem mluvil s terapeutem a rikal jsem mu neco podobneho ve smyslu: on te mozek, on to dela - jakobych mluvil o nekom, necem cizim. Po chvil mi terapeut rika: jaky on? Kdo? Co? Vzdyt to jses ty. ...

Nespoznany: "Jisty druh chovani muze umoznis dobry vztah. Ale nezaruci jeho stastny prubeh. Jsou jen male chvile plneho stesti. Male oazy v obrovke pousti, zbytek je drina, vedro, zima, dalka a mizerne cesty. Porad je nutne se koukat pod nohy, kam clovek slape, a jen sem tam mrknout na horizont." Jan Jilek, Svobodni v bolesti.

Cibulka napsal:
Mam pocit ze som na to sama a to ma ubija....

Vsichni alkoholici jsou na to sami . A stoji to cele pekne za h**** . Dozivotni boj o kontrolu nad vlastnim mozkem ve kterem kazde i sebemensi selhani znamena zpet na startovaci caru. A strizlivy zivot ve kterem je pro nas uz navzdy zapovezena ta nadherna, krasna, cerna a chladiva prazdnota ktera dokazala utopit vsechny problemy a starosti. Eh... ale pres to vsechno je ten boj o strizlivost a snaha o cisty zivot mnohonasobne, radove, nepredstavitelne lepsi nez to co by nas cekalo s chlastem. A kazdy urvany cisty a strizlivy den za to stoji. Jestli mas pocit ze jsi na to sama tak muzes zkusit pokecat s odbornikem nebo zajit na skupinu - tam budes alespon na chvili s lidmi kteri vedi o co jde. Nekdy je to fakt straslivy - ten pocit ze clovek zoufale rve a krici a mlati sebou ale stejne se dal a dal toci v tom pekelnym viru at se snazi delat cokoliv. Ale takto to neni a nebude naporad. A je na Tobe jak moc tem lepsim casum vyjdes naproti . Dulezity je to nevzdat at to vypada sebehur a at je Ti sebevic mizerne. Treba ty mraky konci a slunicko sviti hned za prvnim kopcem kam nevidis ... ale kdyz se clovek neodhodla se tam zajit podivat tak se to nikdy nedozvi . V kazdem priapade se drz...

Mám za sebou nejaké liečenia, "zopár" pobytov na psychiatrii. Dokopy cca 2 roky po ústavoch. Z nejakého dôvodu sa mi teraz darí 4 rok nepiť. Každý začiatok po recidíve bol totiž ťažší a ťažší. Ale som neskutočne rád, že som to nikdy nevzdal. Ako píše G., je to napriek množstvu problémov stále lepšie, než život s chlastom. Tá psychická pohoda je na nezaplatenie. Mne pomáha chodiť na skupinky. Ale nie len chodiť a zúčastniť sa, ale hlavne rozprávať tam. Čo bol pre mňa kedysi veľký problém. Väčšinou som to tam len odsedel a šiel domov. S hlavou plnou nevypovedaného.
Zhrniem to Cibuľka. Nevzdávaj to. Vždy sa oplatí začať odznova. Život za to stojí. A odporúčal by som ti nájsť nejakú skupinu, klub abstinentov. Neviem odkiaľ si, ale na Slovensku ich je neúrekom. Proste miesto, kde sa budeš môcť vyrozprávať. Neskutočne to pomáha, vysypať z hlavy to všetko svinstvo. Uľaví sa ti, nájdeš nových priateľov. Drž sa.

Cibuľka. Aj fórum je fajn vec. Len tu chýba jedna vec. Okamžitá reakcia na povedané(napísané). To je rozdiel oproti skupine. Napíšeš niečo a čakáš že niekto zareaguje. A tu to niekedy trvá. Tam je reakcia okamžitá. Ak máš krízu, nie je problém niekomu zavolať. O tom sú kluby. A aj o zábave. Nedávno bol v Markíze príspevok z Plesu abstinentov z prešovského klubu. Abstinenti nežijú izolovaní od sveta. Prečo neskúsiť niečo také? Čo môžeš stratiť? V najhoršom budeš tam kde teraz, teda popíjať ďalej.

..ne všichni,ale já sám,sólo,jsem to hodně špatně dával,nešlo to a nešlo,fórum je dobrý,ale účinnost a očekávání nejsou zajedno,chce to fakt lidi,za nic se nestydět,za každý den můžeš být na sebe hrdá..

Chce to si na ty lidičky šáhnout...