Alkoholik

Kristýno a pionyre, nějak mi nedá nereagovat na vás. Jste tu noví, tak o mně asi nic nevíte - jen ve zkratce, já se propila na absolutní dno, šest léčeb, absťáky takové, že mě museli zamykat nebo dát na psychinu, utekla jsem hrobníkovi z lopaty. No ale proč to píšu. Na těch léčbách nám vtloukali do hlavy spoustu teoretických záležitostí a co mě napadá v souvislosti s vámi: nejzásadnějším kritériem pro nálepku závisláka je ZTRÁTA KONTROLY. Což vy máte. Sice jednou do měsíce, ale ona se ta období budou zkracovat. Jste teď v tzv. rozhodném období. Hop nebo trop. Alkohol s vámi nebude smlouvat o kompromisech. Máte paradoxně problém v tom, že vám alkohol pořád mnohem více dává, než bere. Mně v tomhle období někdo říct, abych přestala úplně pít, že se řítím do průšvihu, mávnu rukou a budu si myslet svoje. Do konce života ani skleničku? Nemyslitelné. Neuskutečnitelné. Ochuzení se o zábavu, uvolnění, pařby, oslavy... V léčebně by vás jako alkoholiky už označili, ale ono v těch léčebnách jsou kapku hysteričtí. Aspoň v některých. Co vám poradit nevím. Vy v této fázi s alkoholem neskoncujete, to je mi jasné. Budete muset asi ujít další kus cesty, zažít větší ztráty a průšvihy (a ty přijdou, to se nebojte) a teprve až na vás začnou tlačit vaši blízcí, rodina, zaměstnavatel, pak se možná začnete zamýšlet. Jenže pak už to asi bude na léčebnu. Nedoufejte v nějaké terapie s psychology, neznám nikoho, koho by psycholog vyléčil z alkoholismu. Prostě asi sledujte, jak se vaše pití vyvíjí, zkoušejte se třeba jít bavit bez alkoholu, zamýšlejte se nad svým stavem. Cesta alkoholika je sice dlouhá, ale na konci je peklo, kdy už alkohol bere zdraví, rodinu, práci, život, přátele. Ne každý se stane alkoholikem, je malá pravděpodobnost, že byste se propili do stavu jako třeba já - ale vyloučené to není, a to je ten problém. Hrajete ruskou ruletu.

Lacey napsal:
Pionyre, děkuji za rady. S tou odbornou pomoci- mám za sebou dvě léčby, stovky hodin terapie, sebezkušenostní výcvik, chodím k Apolináře k psychiatrovi...léčím se, léta, pořád. Teď momentálně třetí den nepiju, je mi dobře, žádné zásadní abstaky nemám, spíš celkově rozhozenou psychiku.Ja mám z abstaku hrozný strach, tak to neprehanim. Teď cca měsíc vždy dva až tři dny nepiju a pak si jeden den dám. Neopijim se do mrtvá, na šrot, hlídám si i promile. Ale pochopitelně vím, ze všeho do času a pokud se na to nevykaslu úplně, bude průšvih. Je to takový ten model- ještě dnes si trošku dám a konec a vydržím dva, tři dny a nanovo. Pár dní se chovám vzorně, uklízím, vařím atd.a pak stačí malý impuls a vše se opakuje. Můj mozek pracuje proti mně a já nevím, jak si to v té hlavě přehodit.

Ahoky Lacey:
Úplně jako kdyby jsi mluvila můj příběh, když jsem pila. Taky jsem vydržela jen pár dní a pak nanovo a nanovo.
Ale věř, že toto je špatná cesta, ikdyž se neopíjíš doněmoty.
Opravdu to stopni, věř mi.
Píšeš, že jsi zkoušela už různou odbornou pomoc. To ti ani jedna od pití nepomohla?

Ivet, Lacey to tam pise, ze ji nepomohla zadna z tech veci co podnikla.

Reminiscence,napsala jsi to moc hezky a úplně přesně. Já mám taky svoje odpito, třikrát jsem kvůli chlastu přišla o práci, po 25 letech se rozvedla- manžel léta před vším zavíral oči a když jsem šla dobrovolně do léčebny, požádal o rozvod. Nakonec dobře. Ublížila jsem detem-mam dvě skvělé dcery, když mě nejvíc potřebovaly,byla jsem nepoužitelná. Teď se v tom tak nějak placam....navenek žiju celkem pohodový život, mám dobrou práci, domeček se zahrádkou a zvěří,fajn přítele, uspokojivě vztahy s dětma i se zbytkem rodiny,pár dobrých přátel...co víc si přát. ALE já si nedám pokoj a pořád toho hada drazdim. Chybí mi ta potřebná pokora,vždy mě přemůže ta pýcha a ego... ještě dnes to dám a pak už dost. Co bych dala za to,mít to vyřešené. Někdy mě přepadá úplně panicka,existenční hrůza, že se prostě upiju, že jsem beznadějný případ.

Lacey, je mi lito, ze ti to nejde.
Ale nekde se clovek preci musi odrazit a znovu zacit

Lacey napsal:
Reminiscence,napsala jsi to moc hezky a úplně přesně. Já mám taky svoje odpito, třikrát jsem kvůli chlastu přišla o práci, po 25 letech se rozvedla- manžel léta před vším zavíral oči a když jsem šla dobrovolně do léčebny, požádal o rozvod. Nakonec dobře. Ublížila jsem detem-mam dvě skvělé dcery, když mě nejvíc potřebovaly,byla jsem nepoužitelná. Teď se v tom tak nějak placam....navenek žiju celkem pohodový život, mám dobrou práci, domeček se zahrádkou a zvěří,fajn přítele, uspokojivě vztahy s dětma i se zbytkem rodiny,pár dobrých přátel...co víc si přát. ALE já si nedám pokoj a pořád toho hada drazdim. Chybí mi ta potřebná pokora,vždy mě přemůže ta pýcha a ego... ještě dnes to dám a pak už dost. Co bych dala za to,mít to vyřešené. Někdy mě přepadá úplně panicka,existenční hrůza, že se prostě upiju, že jsem beznadějný případ.

Teda, Ty jsi případ
Většina pije, protože třeba o někoho přišli, něco je trápí, mají existenční problémy atd.....u Tebe jak píšeš vše funguje, vedeš si pohodový život.....tak jaký je přesně Tvůj důvod k pití?

Lancy, jsem moc ráda, že jsi se zase ozvala a popsala trochu svoje problémy
Myslím, že se nám podobají všem a my te rozhodne nebudeme odsuzovat. Akorát vždycky napiš, až se v tom budeš plácat nějak moc, třeba ti fakt pomůže, když se někomu sveris a když si to pak sama po sobe přečteš. To pak vidí člověk věci, který by ho možná ani nenapadly.

Triko děkuji. Asi to bude tím,že se mi teď už rok nějak daří to kocirovat. Myslím tím v práci i v ostatních vnějších vecech- žádné maléry,průšvihy, další ztráty.Vlastne mi to pochlastavani zase docela dlouho prochází. Já dobře vím,že mě to dožene, že bude zle a třeba i nejhůř..Mže to prostě jednoho dne nezastavil a bude peklo.Vim to dobře,znám zle abstaky, především psychické. Jsou to největší hrůzy,které jsem kdy zažila...pořád mám co ztratit,kam se propadnout. Mám z toho hrozný strach, strach o život. A přesto mi ten mozek vždy našeptá... ještě jednou.Jsem už fakt tak vypita? Živím se psychologii, matematikou,ekonomii...pořád mi to myslí. To mám slepé místo na ten chlast?

Ivet1977:"...tak jaký je přesně Tvůj důvod k pití?"

Tipnem si. Že by závislosť? Aký špeciálny dôvod vlastne podľa teba potrebuje alkoholik?

Ja to o sobe psala uz na zacatku.
Nekdo pise deprese, problemy v rodine, problemy v praci.
Ja fungujici vztah, bezva deti, slusna prace, konicky a stejne jsem pila.
Alkoholik nepotrebuje duvod