Alkoholik

Ahoj,
narazila jsem na tohle fórum před několika měsíci, pročítám to tady vždycky když mám kocovinu a slibuju sama sobě, že s pitím přestanu nebo to alespoň omezím. Nikdy to ale nevydržím. Dneska už jsem si ale řekla, že to takhle dál vážně nejde.
Je mi 24 let, bydlím s přítelem, studuji VŠ. Vždycky jsem docela dost pila, začala jsem asi ve 13, tak od 18 si nepamatuju na dobu, kdy bych byla schopná abstinovat víc jak 3 dny v kuse.
Většinou piju každý den, spíš doma, do hospody zajdu tak jednou týdně. Moje obyvklá dávka je láhev vína, ale nezřídka zvládnu i 2. Když jdu ven, dám si k tomu i několik panáků. Ráno je mi pak strašně zle, nejsem schopná nic dělat, jen se válím v posteli. Teď mám ve škole prázdniny a já je skoro celé trávím tak, že večer piju a přes den se poflakuju.
Dělala jsem si různý testy na závislost na alkoholu a většina příznaků na mě sedí - piju každý den, mám okna, několikrát jsem se v opilosti zranila, jednou dokonce skočila v nemocnici. Jednou se mi povedlo usnout na ulici před barákem, kde mě viděli sousedi. Bývám taky dost agresivní, pořád bych se s někým prala. Závislost si ale nechci připustit - většinou piju doma, žádné trapasy na veřejnosti nedělám, to opravdu jen tak jednou za 3 měsíce, ani po té láhvi vína se vlastně neopiju, takže si myslím, že na tom zas tak zle nejsem.
Pití bych chtěla omezit, protože nechci ztratit přítele - jsme spolu teprve 4 měsíce, ale od začátku spolu bydlíme a je to po dlouhé době fakt fajn chlap. Zdá se mi, že už mu to moje pití začíná vadit, už jenom třeba kvůli tomu, že spolu skoro nespíme - buď jsem opilá, nebo je mi blbě. Taky mi vadí, že jsem dost neproduktivní - chtěla bych se učit, sportovat, dělat něco užitečnýho a tak, ale kvůli tomu alkoholu mi to fakt nejde.
Dneska večer se snažím nepít, ale je to těžký. Jsem sama doma, nudím se, kdybych se napila, bylo by mi určitě líp.
Ráda bych se vás zeptala - myslíte, že mám problém? Je možné naučit se pít nějak s rozumem nebo s tím musím skončit úplně?
Uvažovala jsem, že bych se zašla podívat na setkání AA, ale dost se toho bojím. Dělá mi dost problém mluvit o tomhle nahlas. Budou se mě tam na něco ptát, nebo tam můžu jen tak sedět? A je potřeba se nejdřív telefonicky objednat? A je to vůbec k něčemu?
Předem díky za pomoc..

Já s AA zkušenost nemám, v mém městě nejsou. Na to by to tady nejlépe poradila Líba. Můj názor, na tvůj "problém"?
To, že se neopiješ po litru vína, to jen a jen o ton, že už máš docela slušnou toleranci. To znamená, že na to,aby jsi se opila, potřebuješ víc alkoholu.
Chceš opravdu slyšet co máš dělat? Přeruš na rok školu, zajdi na AT ambulanci nebo se poraď s místním psychiatrem a přihlaš se na léčbu. Lítáš v tom docela slušně a to je ti 24.
A omlouvat, že uděláš ostudu "jen" jednou za tři měsíce.....
Nemysli si, že tě odsuzuju, jen jsem v tom lítala taky. Nemáš jinou šanci, pokud piješ tak dloudo a tímto stylem.
Ale jde to zvládnout a dostat se z problému, v kterém slušně lítáš.

Anno, děkuji za reakci. Tvůj názor na mou situaci mi docela otevřel oči, doteď jsem si nebyla schopná přiznat, že jsem na tom špatně. Už jen kvůli tomu, že pokaždé, když se ve svém okolí zmíním o tom, že bych asi měla přestat pít, že mi to přerůstá přes hlavu, všichni mě ubezpečují o tom, že přece tak moc nepiju..rodiče, kamarádi..všichni pijou stejně nebo někteří i víc než já, tak mi to přišlo normální.
Chodím k psychiatričce i psycholožce, beru antidepresiva. O mém pití vědí, ale asi taky netuší, že je to až tak vážné, tímhle se zabýváme spíš tak okrajově, mám těch problémů víc. Začíním si ale myslet, že spousta z těch problémů by se vyřešila sama, kdybych přestala pít.
Moje psycholožka byla dobrá, ale před týdnem jsem k ní měla jít a nešla jsem, protože jsem ve večer předtím opila a nebyla schopná ráno vstát. Teď se jí bojím zavolat, tak si asi budu muset najít novou, nejlépe někoho, kdo se na problémy s alkoholem specializuje.
S tím léčením nevím, školu rozhodně přerušit nemůžu, už tak jsem s ní začla pozdě, bude mi 25 a jdu teprve do druháku, nemůžu si dovolit ztratit další rok. Navíc si nemyslím, že bych na tom byla až tak špatně, věřím, že to sama s pomocí nějakých terapií zvládnu, v nejhorším bych snad souhlasila s nějakou ambulantní lébou. Uvažuju o navštívení těch AA, ale pořád nevím. Zkusím to nejdřív sama. Včera večer jsem zvládla nepít, dnes jsem k tomu odhodlaná taky. Sice mi není moc dobře, jsem unavená a nervózní, ale po alkoholu mi bývá blbě taky, že to není zas takovej rozdíl.
No nic, omlouvám se za ty svoje elaboráty, ale nemám si o tomhle s kým promluvit a psaní mi pomáhá třídit si myšlenky.

Katko, antidepresiva, alkohol?A ještě se ptáš, jestli něco není špatně???Průser jak Brno!!!Na AA zajdi co nejdřív, tam se Ti víc otevřou oči, pochopíš....mluvit vůbec nemusíš!Budeš překvapená, jak Ti tam bude fajn.A taky budeš zírat, když přestaneš pít, kolik problémů odpadne, vyřeší se samo.Hlavně řekni svým lékařkám, že piješ víc, než si myslí, pravdu!!Nic si nenalhávej, začni co nejdřív se sebou něco dělat.

katko zdravim vas, neni na co cekat, na AA je to v pohode,
hlavne tam jsou lidi co rozumi alkoholickym problemum a muzou ti pomoci, minimalne si budes moci otevrene promluvit, zivot s alkoholem neni k ziti, je to takove prezivani od opojeni ke kocovine, uz to znas, udelej pro sebe vse co je mozne, hledej patrej, naslouchej, mluv, da se to zvladnout a cim drive tim lepe, je to nemoc a da se s ni zit, kdyz vis jak te omezuje,
ted je dulezite asi prezit abstaky, nervozita atd. a pak neco delat, tech pribehu i zde je dost a ty konce vselijake, dobre, zle i nejhorsi, jsi mlada, tak svuj zivot nepromarni s flaskou,
najdi si lepsi partaky, drzim ti palce

Moc vám děkuju za podporu. Na setkání AA tedy zajdu, ale až v neděli, koukala jsem, že to je v Praze od 7. Dneska jedu na víkend za rodiči na chalupu, to bude dost zatěžkávací zkouška, vždycky se tam dost pije. Je tam krásná příroda a já si pokaždé říkám, že chci ráno brzo vstát, vzít psy a jít na procházku,užívat si to ticho a pohodu, nikdy mi to ale nevyšlo, protože jsem se probudila až odpoledne a neměla chuť ani sílu cokoliv dělat. Tak snad tentokrát..
Ještě jednou díky a přeji všem hezký víkend.

v praze jsou AA kazdy den na namesti republiky, adresa je nekde tady, obcas tam zajdu, nejlepsi particka je tam ve stredu, jsou laskavi, hodne srandy a obcas i tichy smutek, muzem nekdy i spolu, ja ted nejakou dobu nepiju a je mi dobre, kdyz budes potrebovat partaka na prvni navstevu napis, a drz se,
kdyz se moc pije, je nejlepsi se sebrat a jit spat, ja jsem taky casto sedela nekde s nekym a popijela, i kdyz me to vlastne nebavilo a tak jsem s nima pila, a k nicemu to nebylo, dnes posedim s mineralkou a parta vetsinou po par kolech zacne kecat
nesmysly a tak se omluvim s usmevem a jdu spat, a neva, bez alkoholu je zivot jaksi jasnejsi a klidnejsi a vubec je to lepsi, hubuju sama sobe, ze jsem byla tak blba a znovu a znovu zkousela pit KONTROLOVANE..ono to fakt nejde, pokud mas ten alkoholik gen, a ja jej mam a nevadi mi to, dokonce si rikam, ze muj alkoholicky gen je moje ochranka..a tak spolu zijem a je nam prima, svet se nezbori ze nepiju a ja se jiz taky nezborim, tak se divko drz a pekny vikend

Tak se musím pochlubit, dnes je to pátý den co nepiju, můj rekord.. O víkendu jsem byla na té chalupě, kde se samozřejmě podle očekávání pilo, ale já jsem si s sebou vzala litry malinovky, kterou jsem celý večer upíjela a ani mi nevadilo, že to není alkohol, bavila jsem se i tak.
O to větší jsem měla chuť na víno, když jsem se vrátila v neděli do Prahy..fakt jsem měla pocit, že to nemůžu vydržet a už jsem si vymýšlela důvody a výmluvy, proč se nutně musím napít. Nakonec jsem vyrazila na to setkání AA, které mě ten večer zachránilo. Domů jsem se vracela s dobrým pocitem ze sebe samé a láhev jsem si nekoupila.
Co se týče té schůzky AA, mám z toho docela rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem se cítila moc fajn, bezpečně mezi lidmi, kteří mají stejný problém, stejné pocity, když mluvili o sobě a svém pití, většinou jsem se v tom jejich vyprávění poznávala a to mě utvrdilo v tom, že jsem tam správně. Na druhou stranu si říkám, jestli je podobné sezení pro mě, dost pochybuju, že bych byla někdy schopná něco říct já. Obdivuju ty lidi, kteří tam bez přípravy dlouze a smysluplně o něčem mluvili, já na to nemám dost odvahy. Dneska tam jdu ale zase, to poslouchání ostatních mi pomáhá a doufám, že se na mě nikdo nebude dívat blbě, že tam jen tak sedím a nic neříkám.
Jinak petrato, mám v plánu chodit teď na setkání AA denně, tak se tam snad brzy potkáme..

katko to jsou skvele zpravy, tak se tesim az se uvidime, drz se, pujde to, zacatek je nejtezsi, pak uz to jde temer samo

Na AA nemusíš mluvit vůbec, ujišťuji Tě, že se najednou rozmluvíš, řekneš věci, o kterých bys nikdy nemluvila , a-uleví se Ti!!!!!