Alkoholik

Zdravím,

je mi 21 let a žiji s maminkou (42), otcem (50) a bráchou (16). Život naší rodiny se mi zdál v pořádku, dokud jsem nedovršila věku 16 let. V tu dobu jsem totiž začala pociťovat, že se děje něco, co se dít nemá. Nikdy jsme si to společně s maminkou nechtěly přiznat, ale otec je těžce závislý na alkoholu.
Maminka mi vyprávěla, že otec "lehce" holdoval alkoholu již na začátku soužití s ní, avšak bylo to "občasné" chození s kamarády na pivo do hospody. Jelikož jsem již byla na světě, mamka nechtěla rodinu rozvrátit a zůstala s tátou. Postupem času se stav začal stupňovat, velice pomalu, ale jistě. Do teď se mi vybavují vzpomínky, když mi bylo 11 let a chodila jsem mu do obchodu pro piva nebo za něj uklízela nádobí. Není to jediná vzpomínka, kterou mám, je jich více.
Oba rodiče celý život pracovali, ale otec měl s prací potíže. Kvůli alkoholu ho několikrát z práce vyhodili, rodiče mi to tajili, jenže čím jsem byla starší, tím více jsem to vnímala a nebála se zeptat, co se děje. Nakonec mi maminka všechno řekla, což pro ní bylo snazší (nemusela nic tajit). Na dalších pozicích to probíhalo u otce tak, že si bral nemocenské dovolené, a v těchto dnech se opíjel, obíral rodinu o peníze, a bylo mu jedno, že nezbudou finance na jídlo či potřeby dětí. Rok od roku je tento stav horší. Otec je plný zloby a jeho agresivní chování vůči nám se stupňuje. Nikdy bych neřekla, že by maminku uhodil, dnes to mohu říct, jelikož vidím jeho zatínající pěsti a jeho nazuřenou čelist při každém obyčejném rozhovoru s maminkou. Máme taky psa, mám podezření, že jej bije, jelikož jsem si jednou všimla, jak ho kopl do hlavy. Taky, když přijde se psem domů z "procházky" (pes = záminka jít se napít), tak je pes vystrašený a rychle běží za námi.
Je to dost složité, kvůli finančním potížím se maminka s otcem jen tak rozvést nechce, ale nyní je pevně rozhodnutá a jde do toho. Otec si myslí, že to mamka neudělá, protože ho pořád jen straší a vyhrožuje mu.
Jeho den vypadá takto. Ráno se probudí asi v pět ráno, ihned jde pít, přijde, je silný kuřák, takže v kuchyni vykuřuje, pak jde opět pryč a je pryč třeba hodinu, celý den jen někam chodí, neříká nám kam, bere to jako samozřejmost, ovšem když my chceme někam jít, musíme mu říkat vše, jinak nastává agresivní scéna a vlna silně vulgárních urážek. Rype do nás kvůli každé hlouposti, děláme mu poskoky (chystáme jídlo, kdy on sám si řekne, maminka za ním musí pořád chodit, když ji zavolá i bez důvodu).
Jako alkoholik se o sebe nestará, vypadá hrozně, ale zdravotně je na tom možná lépe, než my všichni dohromady. Maminka trpí na nervy, já mám vrozenou vadu ledvin aj. Jelikož máme rozvrácenou rodinu, je těžké se na někoho obrátit. Pomáháme si doma jen já, maminka a bratr.
Je to k nevydržení, a jsme zcela svázání. Nemůžeme volat policii, jelikož pokud jej neodvedou na záchytnou stanici, nevíme, co se stane, ale určitě by se stav ještě více zhoršil. Fyzicky ještě přímo nenapadá, avšak já jsem si jistá, že tento den nastane, bojím se každý den více a více, maminka táhne rodinu ze svých peněz. Také jsem zapomněla zmínit, že otec odnáší věci do zastaváren (elektroniku).
Tento příběh je opravdu skutečný, byla bych ráda, kdybyste mi podali zpětnou vazbu, budu ráda, za každý komentář či drahocennou radu, jak z "kolotoče" ven.
Hezký večer

jediná šance je nutné odejít..uvidíte, že se vám uleví

Děkuji. Také jsme o tom přemýšleli, chceme to ale zkusit tak, že mu najdeme přiměřené bydlení, jelikož jsme před nedávnem byt renovovali. Uvidíme, každopádně pokud nevyjde náš "plán", víme, že toto je jediná cesta.

Nikolo,přeju vám všem hodně síly uskutečnit.Je možnost přestěhovat ho na ubytovnu a zaplatit mu nájem na tři měsíce.Okamžitě s jeho odstěhováním vyměnit zámky od bytu a vchodu a nechat udělat klíče pro ostatní sousedy.Bylo by dobré s nimi o tom začít otevřeně hovořit a je důležité,aby počítali také oni se vším.Máma by měla sbírat co nejvíce důkazů,kdyby se dožadoval návratu.Volat policii při agresi,trvat na vyhoštění z bytu.Minimální doba zákazu vstupu do bytu je 10kalendářních dnů.Trvat na odvozu na záchytku-to znamená opět volat policii.Všechno si od nich nechávat potvrdit.Nestydět se,nebát se a řešit.Jeho výhružky můžete také nahrát,aby o tom nevěděl.Je dobré mít blízko někoho na koho se můžete spolehnout aby včas zavolal policii on.Kdyby se cokoliv u vás doma dělo a vy nemohli.Využít poradnu pro pomoc domácího násilí.

Moc moc děkuji! Toto jsou rady nad zlato, nahrát jej nás nenapadlo. Jsem moc ráda, že zde nám konečně někdo rozumí.

Dobrý den,

Už jednou jsem si dovolila Vám přispět radou a nyní bych přidala ještě několik odstavců.

V jedné reakci na můj příspěvek bylo napsáno slovo „hořkost“, tento pocit, nebo lépe řečeno lítost, budete mít při řešení problémů alkoholika vždycky a ještě mnoho let po jeho nebo Vašem odchodu ze společné domácnosti a společného života.
Samozřejmě je nejlépe stále nebo ihned po rozdělení rodiny myslet pozitivně na budoucnost a nové soužití. Pozitivní přístup vyžaduje velkou odvahu a tvrdou disciplínu myšlení a jednání každý den, protože vaše psychika bude více nalomena, než si nyní dokážete představit. Váš otec se nikdy nebude chtít vzdát své pozice ve Vaší rodině, kterou jste dlouho budovali a bude tvrdě bojovat o svůj majetkový podíl. Pozor, abyste nakonec nemuseli opustit byt Vy jako děti se svou matkou.
V současné době se boj o pozice vystupňoval tak, že otec vyžaduje Vaše přizpůsobení se situaci tak, jako jste žili celých 20 let. Změnilo se jen jediné, množství spotřebovaného alkoholu. Jestli tomu dobře rozumím, Váš otec je tolerovaným alkoholikem už dlouhá léta a Vaše matka byla stejná jako manželky alkoholiků, doufala, že se vše zlepší nebo alespoň nezhorší. Nechtěla ztratit otce rodiny a živitele a bydlení. Situaci, kterou nyní řešíte, jste měli řešit už pře d 10 nebo 15 lety, kdy ještě pro Vás byla zdánlivě únosná.

Tento text není myšlen proti Vám, je myšlen jako varování pro dobré a hodné lidi, kteří jsou schopni si naložit na bedra zodpovědnost za své blízké psychicky nedospělé rodinné příslušníky a pod touto tíhou padnout na úroveň lidí ( obětí nebo agresorů ), které na sobě nesou půlku nebo celý život.

Role Vás jako 20 leté dcery. Jestli chodíte do školy, dokončete studia a začněte myslet jenom na sebe a svůj život. S otcem jako finančním nebo pomocným přítelem ve Vašem životě nemůžete počítat. Matka Vám také nepomůže ani finančně ani psychicky, protože bude dalších 5 – 10 let řešit svoje manželství a dorůstání Vašeho bratra. Odejděte z bytu rodičů velmi brzy, ihned po škole. Pracujte ve velkém městě nebo jako pečovatelka o děti v zahraničí nebo ve Vašem oboru v Česku. Vy sama si budete muset poradit s pronájmem nebo koupí vlastního bytu, pokud se nevdáte. V opačném případě budete řešit život s partnerem. Doufám, že Vás nepřitahují alkoholici, abyste nezopakovala matčin vzor ve Vašem životě.

Bratr bude žít v bytě nebo podnájmu s matkou a dokončí školu, ožení se nebo odejde za prací, protože se bude muset také postarat sám o bydlení a svou budoucí rodinu, začne také od nuly bez peněz a s dluhy, psychicky zatížený hádkami rodičů, doufám, že se z něho nestane alkoholik.
Oba budete potřebovat velkou duševní pozitivní sílu pro budoucí život.

Hádky o majetek a peníze, rozchody a návraty Vaší matky a otce budou trvat ještě 5 – 10 let a potom se oba unavení před důchodem dohodnou na prodeji bytu a rozvodu nebo na minimálně tolerovaném soužití, aby nebyli na důchod osamělí každý v garsonce s hořkými vzpomínkami na společné soužití.
Nejhorší varianta by byla, kdybyste Vy nebo bratr nakonec zůstali s jedním nebo oběma rodiči jako opatrovníci, aby Vám odkázali byt. Nenechte se stáhnout do destruktivního ovzduší manželství Vašich rodičů. Je možné, že Vaše matka nakonec zůstane se svým manželem.

Dovětek.
Já a moji dva bratři jsme odešli, bez pomoci a bez peněz, jen s taškou oblečení, ihned po dokončení střední nebo vysoké školy, na ubytovnu nebo na brigádu do zahraničí a dnes žijeme každý ve vlastním bytě nebo domě. Ani matka ani otec nám s bydlením a zařízením domácnosti nepomohli.
Rodiče ( otec a matka – 75 a 73 let – alkoholik agresor a oběť ) nyní prodávají rodinný dům, bydlí v domě s pečovatelskou službou a příští rok oslaví 55 let „společného života v hádkách“.
S rodiči se nestýkáme, maximální návštěvy jsou jednou za 2 – 3 roky na 2 – 3 hodiny.

Vy a Váš bratr máte celý život před sebou.
Přeji Vám mnoho zdaru, síly, radosti, rozhodnosti a osobního duchovního růstu.

Vlasta

Vlasto závislost at´už na alkoholu,či jakékoliv jiné látce(stejně jako gamblerství) je nemoc.Nikdo toto nechtěl.Věřte mi že váš otec také ne.Bohužel alkohol je u nás velice tolerovaný a rozšířený.Ne všichni alkoholici si dokáží celé nebezpečí přiznat.Všichni kolem závislého onemocní s ním.V rodině se začíná projevovat spoluzávislost.Vaše matka onemocněla spoluzávislostí.Je stejně nemocná jako váš otec.On nemůže přestat,ona ho nemůže opustit.Je to smutné ale stává se to.Stejně jako se stává,že druhý z manželů začne pít také,případně nadměrně zneužívá léky.Neví si rady s partnerem a už vůbec ne sám se sebou a začne hledat únik jinak.Věřím,že když vy sama přijmete oba své rodiče jako nemocné lidi,s jejich nemocí a neš´tastným životem,který se zcela jistě na vás dětech podepsal.Zbavíte se svého pocitu,kterým stále trpíte.Ono je umění přestat včas,stejně jako včas odejít

Paní Vlasto,
děkuji moc za názor, určitě mluvíte z vlastní zkušenosti. Chci se ještě zeptat... Je to možná zvláštní dotaz, ale chtěla bych vědět, jak reagovat s člověkem, se kterým se komunikovat nedá, v překladu - jak komunikovat s naším otcem, který je hodně opilý. Pořád nás volá a mluví na nás, volá nás jen tak z volné chvíle, když nedojdeme, začne zvyšovat hlas a třískat s věcmi například, a když s ním mluvíme, nerozumíme mu a nechceme jej naštvat ještě více... Co myslíte, máme mu odporovat nebo s ním normálně mluvit? Jeho reakce je v obou případech nevyzpytatelná. Občas je v klidu, ale pokud mu odporujeme nebo řekneme něco, co se mu nelíbí, začne řvát a ponižovat.
Děkuji.

Nikolo,je zbytečné s ním vůbec mluvit,když je podnapilý.On sám neví co chce.Je nespokojený sám se sebou,s tím,že pije.I když si to nepřipouští.Snažte se ho ignorovat,přehlížet.Vy se tím nebudete zbytečně vyčerpávat.On bude sice zpočátku zuřit,ale má možnost o něčem začít přemýšlet.

Ať řve, radši sám, než na vás.Jen aby vás nezačal mlátit.