Alkoholik

Mirko a proc to pokousis? To je zbytecny trapeni a cesta do pekel.
Kdyz uz jsem vzal pivo do pusy, bylo mi jasne, ze to skonci az po 4 5 dnech neustalym blitim, fyzickym vycerpani, ze nebudu x dni jist. A stejne jsem to pakoval porad dokolecka.
Proste piti neni pro me.

Zdravím všechny,

Šantalko, za mě dobrý Jen teď mám nějak moc práce a spoustu relativně příjemných věcí k zařizování. Též mám pocit, že bych tu lidi spíš sral tím jak bych psal jak je to všechno úplně v pohodě a jak je krásné nepít.

Mirko, když jsem začínal pít, zdálo se mi vždycky po chlastačce, že mám velký ruce... Ale jak se to vyvíjelo, též jsem se viděl jako opuchlou zdochlou, kterou štrejchlo a na sluníčku se nafoukla. Mementem mi je, fotka na řidičáku na ještěrku. Zkoušky jsem dělal po brutální akci a fotili nás jen v práci u zdi. Ta fotka je vyloženě drsná. Tam jsem přišel o iluze, že to přece na mě není vidět.

Tak se měkjte krásně a opíjejte se střízlivostí.

Je to fakt fajn.

Tak já už zase frčím prodávat med na farmářský trhy do Budějc.

See You later.

Včelař

ahoj Michale
mě ani už po pití nebývá zle jen mě bolí hlava a v pořádku to určitě není já to vím

Neni? Me po jednom, dvou dennim piti take ne, ale po 4, 5 dnech chlastani od rana do rana bez prisunu jidla a dostku spanku byvalo hodne zle. Tedy jen od zaludku - krece, blil jsem i vodu. Neslo 2 -3 dny nic pozrit, pak se to pomalu spravilo a v patek hura na to.

Ahooj, krásný nedělní ráno, pomalu doklepávam druhej měsíc abstinence. Takhle dlouho jsem to asi ještě jen tak nedala... Joo, cejtim se dobře, nevim jak to dopadne, ale už tohle je skvělá zkušenost! Všechny zdravim! Co koleno šantalko?

Dobré ráno všem
Michale já jsem většinou pila o víkendu někdy sem už začala třeba v 11 dopoledne popíjet pivko až do večera sem zvládla tak 6-8 piv ale ráno sem nezvracela jen mi bylo těžko a teť poslední dobou sem do toho začala míchat i slivovici ale to už nechci,nestojí to opravdu za to.Dnes se mi dobře vstávalo bez bolehlavu a je u nás nádherně svítí sluníčko

Ahoj vsichni ;+)
Koleno... no myslim, ze to skonci operaci, je tam.proste jedno problemovy misto a to zlobi furt.
Zkousela jsem chatovat, ale nejde mo to odeslaz. Zkusim zitra z compu.
Jinak.jsem přesolila bramboraky a dcera.me uci francouzsky. Zatim se mi to zda byt lehke. Oproti angl., nemc., cestine
Sava?

Šantalka napsal:
Zkousela jsem chatovat, ale nejde mo to odeslaz. Zkusim zitra z compu.

Šantalka,

z mobilu text po napísaní odošleš symbolom pre: "posuň o riadok nižšie"; t.j.: "šípka ~ zhora nadol a doľava".

Ak máš v mobile virtuálnu klávesnicu je to znak úplne vpravo dole.

Diky, uz vim, prisla jsem na to stylem pokus-omyl

Zdravím,

už nějakou dobu Vás čtu. Moc se mi líbí, jak se navzájem podporujete a držíte při sobě. To mi taky dodalo odvahu sem napsat, svěřit se...

Pokusím se stručně napsat svůj příběh a trochu se představit.

První zkušenosti s alkoholem jsem měla, asi jako každý, v adolescentním věku. Na diskotéce, v hospodě s kamarády, apod. Prostě kouzlo zakázaného Alkohol byl mým společníkem o víkendech, při akcích, jinak mě nijak zvlášť neoslovoval. Dostudovala jsem a nastoupila do práce. Odstěhovala se do jiného města začít žít svůj vlastní život. Bez rodičů a jejich podpory (matky). Nerozumíme si dodnes ( i po 15-ti letech) a ani se nestýkáme. Což byl v tý době jakýsi startér psychických potíží. Nicméně, začala jsem pracovat a při práci dálkově studovat VŠ. Vše probíhalo skvěle. Každý den se těšila do práce, kde jsem byla obklopena lidmi. Nějakým způsobem je k životu potřebuji. Nemohla bych být zavřená někde v kanclu, sama, to by mě asi ještě víc srazilo na dno.

Zvrat nastal po autonehodě. Jela jsem se svým tehdejším přítelem na výlet a narazil do nás mladík, který řídil pod vlivem drog, jak se později ukázalo. Přítel vedle mě zemřel. Pak se vše rozjelo - psychiatr, 2x týdně terapeut a prokletá antidepresiva. Byla jsem ve stavu, kdy mi bylo jedno, že je míchám s alkoholem. Ten stav byl tak blažený...nic jsem neřešila, na pár hodin se zase začala smát...komunikovat s okolím. Ovšem druhý den přišlo kruté vystřízlivění. Nejen, že si po takovém koktejlu člověk vůbec nic nepamatuje, ale nadělá si z ostudy kabát. Takhle jsem "fungovala" asi 3 roky. Dodnes nechápu, jak jsem mohla zvládat práci i školu dohromady. K ne moc velkému překvapení přišly zdravotní problémy. Nejen s játry, ale i anorexií. Byla jsem v začarovaném kruhu. Bylo pro mě nepředstavitelné ráno vstát a nedat si pilulku a nezapít něčím co bylo zrovna po ruce...alkohol samozřejmě.

Pak nastal zlom a já dodnes netuším, kde přesně...co bylo příčinou. Překonala jsem závislost na benzodiazepinech ( větší bolesti při odvykání jsem snad ještě nezažila ), přestala kouřit. Pila jsem opět jen příležitostně.

Bohužel, zhruba rok poté, jsem přišla o dalšího blízkého přítele (kamaráda) a opět při autonehodě. První věc, kterou jsem, samozřejmě, udělala bylo čapnout láhev a zpít se tak, abych nemyslela už vůbec na nic. Moc dobře jsem po těch zkušenostech věděla, že nic z toho mě smutku nezbaví, naopak zhorší, ale tohle asi znáte. Je to jak házení hráchu na zeď. Během pár dní jsem se dostala tam, kde jsem byla předtím. Alkohol, léky, "koktejly" a kouření. Nenáviděla jsem se. Každý den pila nadoraz a přestala už úplně chodit ven.

Další zvrat nastal, když jsem poznala svého nynějšího muže. Nekuřák, pečující až přehnaně o své zdraví a občasný návštěvník hospody se svými přáteli, zhruba tak dvakrát do měsíce. Celou dobu mi psychicky pomáhá ( a že už je to hezkých pár let ), ale ani neodsuzuje. Opět jsem přestala brát léky ( čistá 4 roky ), stejně tak kouřit. Našla jsem si výbornou práci a byla opravdu šťastná. Na chvíli. Přišly depky bez důvodu...prostě endogenní deprese a já se vrátila k alkoholu. Ten jediný prevít mi z mých závislostí zůstal. Nejsem momentálně ve stavu, kdy bych se zpila pod obraz, ale alkohol potřebuji jako "nakopávač". Ať už k volnější komunikaci tváří v tvář se známými, kolegy či rodinou nebo i k takovým činnostem jako je zajít si na úřad, poštu nebo jít nakoupit. Prostě v sobě potřebuju mít určitou hladinu, jinak se mnou nic není. Mým společníkem je teď pivo či víno ( tvrdé nepiju ), to bych ráno nevstala do práce... piju, potřebuji pít, normálně nedokážu fungovat...bojuju každý den, snažím se snižovat dávky, což se zatím i daří, ale vím naprosto jistě, že z toho venku nejsem...

Pokud jste dočetli až do konce, tak Vás upřímně obdivuji a děkuji...

Všem abstinujícím i těm ostatním přeji mnoho sil - jste skvělí bojovníci