Alkoholik

Ahoj:-)
tak zatím paráda, vůbec žádná chuť na pivo...jenom zkoumám pořád svoje pocity, jestli na něj mám chuť (mám ve sklepě 4 lahve) a docházím k názoru, že chuť jako takovou na něj nemám vůbec - chuťově mě víc uspokojí ovocný čaj nebo cola nebo cokoliv jiného ..přemýšlým pořád nad tím, proč vlastně ráda piju a docházím k tomu, že po večerech tím hlavně zaháním pocit nudy. Nesnáším totiž televizi a manžel ten na ní rád kouká. Od té doby, co mě přestala bavit, tak jsem si radši v klidu dala pivo a spíš než abych se nechávala bavit telkou, tak jsem si tak přemýšlela nad vším možným, . Ale když jsem se opila víc, tak to vždycky bylo při "zábavě" s lidma, v prostředí, kde se pilo...jsem dost společenský typ a ráda chodím mezi lidi kamkoliv :-)Prostě jsem se rozhodla, že bych si měla najít náplň na večer, kdy se nudím - takže jsem přesunula ranní cvičení jógy právě na večer a taky jsem vytáhla šití - šila jsem dříve a děsně mě to bavilo...
Spíš se děsím toho, až přijde chuť vyrazit někam mezi lidi...prostě se bavit, nejsem si totiž jistá, jak se to bez alespoň kapky alkoholu vlastně dělá Justýno, chodíš někam teď při abstinenci...jako do baru, na koncert? Jediný co bez si bez piva dokážu představit je divadlo:-), s tím nemám pití spojené.

Ahoj všem:) Na začátku jsem se baru vyhýbala... Pak jsem šla třeba na grilování, kde mi byl nabízen alkohol a já si už předem přinesla svoje nealko. Prostě si musím říct dopředu ne, nebudu pít, budu pít pouze nealko. Nemám problém jít do baru, hospody, párty na nealku. Spíš je to pak o tom, že tě to tolik nebaví a nejsi zdivočelá jako ostatní a o půlnoci už chceš do postele:) Výhoda ale je, že ti není druhý den blbě a máš super pocit:) Můj přítel pije pivo, někdy panáka slivovice (je z Moravy). Vypije ale tak do tří kousků a je v pohodě, alkohol nevyhledává, má to úplně pod kontrolou a pije jen příležitostně, aniž by se opíjel. Asi ví proč, jeho vlastní otec už je mrtvý, upil se k smrti. Na začátku ale je nejlepší se místům, kde byl člověk pít vyhýbat a pokud máš jen minipocit, že bys to neustála, tak tam prostě nechodit vůbec! Lucko, s tím večerem jsi to vymyslela dobře. Plácni tam něco, abys nemusela pro to pifko do sklepa

Jinak jsem ještě chtěla říci, že mě hodně pomáhá představit si ty strašné kocoviny. Už jen při tom pomyšlení se mi udělá ouzko a prostě mě to brání v tom začít pít. Už to nikdy nechci zažít. Jinak alkohol mi smrdí, tvrdej fakt moc a když z někoho cítím pivo, tak to taky není příjemné. To je jasný. Tak good luck

Ahoj všem Tak jen hlásím, že já jsem ok Už sem moc nechodím. Nepiju, už mě to ani nenapadne, i když ostatní kolem kalí o 106. Přestala jsem brát i antidepresiva a je mi psychicky skvěle. Přeji všem hodně štěstí v boji s drogou, jakou alkohol je.

Justýno, je dobře, že občas oznámíš, že je to vše ok, nekašleš na nás nezapomínáš.

Ahojky Všem,
mám úplně stejný problém jako holky tady. Justýnce gratuluji a věřím že to bude takhle hezky zvládat dál.
Můj příběh začíná nejspíš v dětství kde jsem se s alkoholem setkávala od kolébky. Mám to určitě v genech, mamča se upila a ukouřila. Můj táta si taky rád dá, spíš ve společnosti a o víkendech ale taky to umí.
No a já, puberta propitá, od 33 let se snažím nezpíjet do němoty.
Dokážu dva měsíce nepít, dokážu se naštvat, být tvrdá, páč už nekouřím 2 roky, ale tohle mi stále uniká.
Stane se že se opiju a vše si pamatuju, ale ta druhá varianta do němoty je u mě častější.
Poslední dobou mě štve že to nejsem vůbec já když mluvím, jsem teď zase naštvaná a chci se vedle něho naučít žít, aniž bych se s ním kamarádila s alkoholem. Věřím si že nejsem nudný člověk a o zábavu postaráno mám, potřebuji komunikaci.
Díky

Pavlo, piš sem, jdi na AA.Na áčkách poznáš lidi se stejným problémech, najdeš motivaci, a tutově i komunikaci.Jsi kvartální alkoholička, kvartály se budou zkracovat, pak bude dost pozdě na nějakou abstinenci, bude to těžší.neváhej!

Zdravím Vás,

nedalo mi nereagovat, ale po přečtení první části tvého příspěvku jsem si myslela, že to píšu já a to i tím jménem .

Moje máma je alkoholička a vzdala se mě, když mi bylo 13 let. Dětství s ní nebylo jednoduché, měla agresivní opice, do teď slyším její křik a nadávky. Teď už začíná trpět i nějakou formou alkoholové demence.
Nevím, jak jsem na tom já, vždycky jsem měla z toho strach, ale přesto mám k pití také sklony a nechci si nic nalhávat.
Nepiju tajně, někdy si dám skleničku až dvě ve vaně...jako relexaci. S přítelem můžu jít na panáka a nic zvláštního. Ale pak je ta obrácená strana mince, kdy mě přepadnou ty moje pocity úzkosti nebo jsem rozzlobená, což je tak jednou do měsíce a pak nemám míru, ale žádnou a ve stavu, kdy už nejsem za dámu, začnu ventilovat veškerý svůj vztek a mluvím věci, které bych nikdy neřekla,úplně se změním a vše odnáší můj přítel. A nedávno jsem na něj řvala takové blbosti tolik, že jsem ráno vstala s pocitem a totálním zoufalstvím, že jsem ze sebe slyšela řvát svou mámu, že jsem jako ona. A když jsem viděla přítelovi mnou podrápaný ruce.....tak jsem tady a vím, že to musím změnit. Jen nevím moc jak na to, nemám moc pevnou vůli a stále opakuji stejné chyby.

Pavlo, i u nás v rodině se vyskytoval alkoholismus, bratranec dokonce v 38 letech zemřel na jaterní cirhózu. Ani to mě neodradilo v mém pití. Ano, sklenka na relaxaci, panák ve společnosti, sranda, že všichni ostatní polostřízliví mají ze mě srandu. Ale na to jsem přišla až v léčebně. Ambulantní léčbu jsem nezvládla, proto jednoho dne asi kdy mě všichni měli dost/ podrápaný přítel atd/, jsem se ocitla za branami léčebny. Dnes jsem všem vděčná, není to dlouhá doba co abstinuji/ 3 roky/, ale je to krutý boj.
proto běž rychle navštívit specialistu na psychiatrii, jinak si zaděláváš na velký problém.
Já jsem změnila práci, známé i prostředí, odstěhovala jsem se pryč cca 200 km. Stojí to za to, na druhé straně je to těžké, děkuji za každé ráno, kdy jsem střízlivá.
Hodně sil a dej vědět.

Přidám si za jméno 7 aby jsme věděli . Já už mámě nic nevyčítám, vím že to měla sama se sebou těžké, a je mi líto že nedokázala prožít ty krásné věci.
Pavlo neni to jen shoda jmen ale děsivá shoda příběhů, mám to také tak, jednou za měsíc nebo dva jdu na dno, na jednu noc teda. Nemůžu druhý den ráno alkohol ani na míle daleko cítit. Doma ho nemám, nebaví mě doma pít a nechutná mi. Ale když mi příjde pod ruku nevim kdy přestat.
Pojď zkusíme to spolu, když už podobný příběh tak to není náhoda ne.
Potřebuji být sama sebou, věřit si, už se mi párkrát povedlo déle nepít. Začala jsem si věřit, hledala sama sebe, nelitovala se, ba naopak. Vím že to jde. Dokázala jsem být na svatbě do rána, na oslavě a nepít. Pak mě zlomí jdna blbá akce. Chci bojovat proti alkoholu který bere mou duši do pekel.
Děkuji Vám dámy a budu komunikovat ta je pro mne důležitá. Dost jsem toho o alkoholu za ty leta přečetla, byla jsem i na stránkách AA a psala si, měla jsem svého patrona kterému jsem nikdy nezavolal.
Vždy jsem se nechala zlákat zpět, ale teď budu tvrdá, nebudu se trápit že nemůžu pít, bude to pro mě objevení sebe a dalších možností jak ten život žít