Alkoholik

Já jsem šťastná, že si můj mozek o pití zatím neřekl. Zdárně abstinuji 8. měsíc. Ale stále jsem na pozoru. Přeci jen jsem svou hlavu krmila tím svinstvem 15 let. Tak určitě vyčkává.Absťáky jsou naštěstí za mnou, sny o pití se objevují občas, je to dost nepříjemný vidět v nich zase to zklamání rodiny, že jsem nevydržela.
Pak je těžký uvědomit si realitu.A vlastně úlevné.Bála jsem se, že když doma bude dostupný alkohol, nevydržím. Je těžký mít tzv. suchý dům, když si manžel občas dá víno, pivo, nebo dostává lahve od lidí jako prezent. Dříve bych po ní okamžitě sáhla a nalila si ten mok do úst a pocítila slastné teplo. Teď se na ni dívám s odporem a doufám, že mi to vydrží. A nemusím mít strach, že když ji doleju vodou, ve městě ji pak nekoupím. Co mě to stálo úsilí, peněz a ponížení !

JE to neskutečnej boj celej den v klidu a teď večer zase začal strach ale zřejmě sem si ho udělal jenom sám ale hrůza , musel sem si udělat večerní čaj a vzít si půlku diazepamu ,a to sem si říkal že po absťáku bude klid a už bude stačit jenom nepít a bude líp a líp, to bylo první dva měsíce a ted , na tyhle psycho stavy sem asi nebyl moc připravenej abstinuju 86 dní a hrůza a děš čo mám teraz robit

Já si beru příklad z malejch dětí. Takový dítě prochází krizí bez lahve, chvíli se chová divně, víc řve a najednou, skok, je dál. Něco novýho umí a je vyspělejší. Na dospělýho příjde krize, vezme lahev, nebo prášky a pokaždý když se mu udělá hůř tak si lokne a nebo něco zpápne. Pak se podle mě nahromadí spousta nezpracovanejch zážitků a pocitů, který vyplavou poté, co dostane psychika prostor.... Takže vydrž, věř si, si dobrej. A co je nejvíc, stojí to za to. Jsem si jistá, zažila jsem to

Ted už su v klidu stačila půlka slabýho diazepamu, a už asi usnu v pohodě ,co se to sakra se mnou jen děje ? takhle sem si abstinenci vůbec nepředstavoval

Alfe, a co ten kontrolovaný dech nebo relaxační cvičení, jak doporučovala Dana? To určitě za zkoušku stojí, to první při akutním problému, to druhé tak vůbec. Já teda paniky nebo deprese nějak moc neznám, ale když na něco takového dojde, je koncentrace na pomalý hluboký dech k nezaplacení. Nebo mi fungovalo i pomalinku, po douškách, vypít sklenici studené vody. Nebo dívat se zblízka na nějaký malý bod, pozorovat světla a stíny, strukturu povrchu a barvy, jak se prolínají ... prostě najít si něco, na co se v tom okamžiku můžu soustředit, a pak tomu věnovat pokud možno plnou pozornost. Snažit se tu věc, na kterou se soustředím, prožít všemi smysly, všímat si detailů, změn. Mně to funguje, za pár minut mě ta věc sama začne zajímat, ne že už se musím nutit jako na začátku; a uklidím se.

Jj, napít se taky doporucuji. Nebo se soustředit na nějaký předmět v okolí a začít si ho popisovat. Ale holt nic neni vsespasne a jsou období, kdy je hodne zle. Ale třeba to mas ještě z toho vynechání alkoholu a stabilizuje se to.

Doufám že se to stabilizuje, a už budu normální , i za cenu kdybych měl brát antidepresiva ,už je mi to jedno hlavně chcu klidný život a už nepít , ty stavy přichází vždy večer když jedu z práce domů, a večer doma , je možný že je to z toho, že jsem vždy dojel z práce a začal hnedka chlastat ještě dřív než sem si zul boty ? a takhle to poslední dobou před abstinencí bylo často , je možný že mám takový strašný bažení po alkoholu, že se se mnou dějou tyhle stavy?.....
PS: 87dní abstinence bez jakékoliv lékařské pomoci vč. jednoho dne ve špitále s absťákem , a asi za celou dobu 5 diazepamů nic víc a pořád nic ALE JÁ SE NEVZDÁM..........ZA 20 dní návštěva psychiatra specializovaného na alkoholové závislosti snad mě trošku poposune

Dobre, ze drzis ty diaky na uzdě;) ja to takhle neznám, mam agorafobii, pro me jsou nejhorší lidi, což je hlavně přes den;) ale někdo muže mít ty úzkosti, když je sám doma

Uvidíš, co ti řekne. Ale odlišit úzkost, úzkost z chlastu a úzkost z abstaku je těžký.

Zkus si po příchodu domu vymyslet jiný rituál. Jsem pro tu jacobsonovu progresivní relaxaci;) najíst se a zkusit tohle;)