|
Dobrý den všem.
Cítím nesmírnou potřebu Vám všem napsat.
Dnes je to přesně 365 dní, co jsem bez alkoholu a protože jsem začal svou cestu přesně před rokem, řekl jsem si, že se Vám svěřím s mojí započatou cestou abstinence.
V první řadě bych chtěl poděkovat tomuto fóru. Dále po té lidem co zde zanechávají své životní příběhy, protože bez nich by to nebylo asi možné. Po té bych chtěl poděkovat bohu, který mě celou tu dobu doprovázel a byl to jediný souputník, který mé denní prosby vyslyšel a byl mi vždy na blízku.
Jak to začalo:
Pití bylo všechno. Sklenice vodky byl pro mne jako krátkodobí cíl po náročném dni v práci. Náhle z toho byly dvě sklenice, tři, čtyři až flaška. Následky takového pití mi způsobily takové poškození a otupění mysli, že jsem si vůbec neuvědomoval, že to takhle dál nepůjde a tak jsem se po 4. flašce vodky probral, sám sebe jsem se ve své hlavě zeptal jestli chci umřít, nebo žít.
Protože jsem bydlel a ještě stále bydlím v malém bytečku o jednom pokoji, všechno se to odehrálo v místnosti 4 krát 4 metry, kde je kuchyň, obývák a pracovna zároveň.
Svůj svět jsem měl tak zploštělý, že mi tvrdý alkohol pomáhal v něm cítit radost a naplnění. Šlo to tak dlouho, než se objevili první fyziologické obtíže, potažmo psychologické problémy.
Když jsem loni 25. Prosince 2017 navštívil rodinu a po té se vydal na návštěvu mého kamaráda do rodinného domku v mé rodné obci, zahájilo se i s přáteli veselé bujaří. Alkohol tekl proudem, dole ve zkušebně asi 15 lidí popíjelo, tancovalo, zpívalo a tvrdý alkohol se popíjel už přímo z flašek, protože to bylo hrdinství a nejvyšší level alkoholické svobody. Ráno jsem se najednou probudil na gauči ve sklepě, poblitý džíny se strašnou kocovinou, ale ještě s alkoholickou hrdostí jak jsem si parádně zapařil. Kamarád mě přišel vzbudit a s odporem mě vpustil do svého bytu abych si džíny oškrábal od zvratků v krásné navoněné koupelně, abych se mohl vydat na oběd k našim domů.
Toho dne jsem do sebe dostal trochu jídla a cítil, že to takhle dál nejde.
Při cestě k sobě domů přes půl republiky se mi v hlavě rozleželo, že bych měl ve svém životě něco změnit a že bych si měl něco přiznat. Že to co se děje, je opravdu už za hranicí a nemám sám sebe vůbec pod kontrolou. Otevřeně jsem si přiznal, že jsem alkoholik. A to opravdu. Sám sobě jsem si přiznal, že alkohol kompletně ovládá můj už tak dost alkoholem zničený život. A začal jsem přemýšlet jak by mi asi bylo bez něj. A co všechno bych bez alkoholu určitě neztratil. A najednou mi to asi došlo a začal jsem počítat věci, vztahy, které jsem díky opileckým manýrům ztratil!
Začal jsem se dne na den abstinovat. První dny byly dost psychicky náročné. Nic moc nemáte a ještě se rozloučíte s jediným nástrojem, který pomáhal unikat z reality. Takže první co bylo bylo se s mířit s tím, jaká realita skutečně je. Tj., lidi jsou zlý a musíme s tím žít. To byl asi můj největší problém, byl jsem obklopen podobnými lidmi, které jsem musel postupně začít ze svého života vyřazovat. Nenápadně je postupně odpojovat a nemít potřebu je dále vidět a kontaktovat.
Další problém byl co s volným časem. I když jsem nikdy nemusel moc hospody, byla to často moje návštěva právě knajpy, kde jsem se mohl schovat před střízlivým světem. I když jsem byl vždy introvertní, alkohol mi dodával extrovertní část mé osobnosti a pomáhal mě do hospody propašovat pod pozměněnou myslí, v podobě sympaťáka otevřeného celému světu.
V průběhu času abstinence jsem se zamyslel, jak se co nejrychleji očistit od alkoholu a jeho následků jak na fyzično, tak na psychiku. Začal jsem baštit hromadu podpůrných látek, Centrum, BKomplex, Hořčík, Céčko s postupným uvolňováním. Poprvé jsem teda nepoužil skoro žádné bylinky, ale spíš ověřené lékařské preparáty z lékárny. Musím dodat, že jsem úplně přestal brát léky typu Ibalgin, Bruffen, Rivotril apod zabijáky. Všechno tohle ve mě substituje alkohol a i když jsem za celý rok měl asi 3 ibalginy, vždy to ve mě vyvolává divné pocity, které u mě vyvolají nakonec částečné pocity jako s alkoholem. Možná jen můj pocit.
Takže jsem střízlivěl. Dny, týdny, měsíce. Pěkně jeden za druhým. A má mysl se pomalu prosvěcovala. Jako vnitřní pohon jsem měl myšlenku, že musí být přeci cesta, jak žít bez alkoholu a těžké období překonávat bez něj. Především rodinné neštěstí, pracovní nezdary, propuštění z práce, atd. Pomalu jsem se naučil číst si, baví mě psychologie, protože po tunách různých spirituálních knížek musíte stejně zpět do reality a tak obecná psychologie je stále na zemi mezi námi. Začal jsem poslouchat více hudbu. Pomocí hudby jsem se dostával do stavu, do jakého jsem chtěl. Když jsem chtěl být duchem na obrovské diskotéce tak jsem tam byl. Když jsme chtěl být v divadle, by jsem tam. Když jsem chtěl být na koncertě, také jsem tam byl. Stačil mobil a kvalitní sluchátka.
A tak to šlo dál a dál až jsem čelil prvním nástrahám.
Zemřel mi otec, zemřela mi babička, a zemřela mi další babička. Také jsem byl jednou propuštěný z práce, ale tohle všechno ve mě jen proudilo hrdost, že to vše zvládám bez alkoholu a že půjdu dál. Takže jsem se vždy postavil problému čelem a nějak jsem problém vyřešil. Neutekl od něj! Což je strašně důležité. Neutíkat před svými povinnostmi, které vám formují život.
Nyní jsem na prahu 40ti let. Mám za sebou rok abstinence a i přes to jsem byl schopen nakoupit a mít doma připravené lahve Jacka pro přátelé mé přítelkyně. Domá mám rock sladké pití pro případné hosty, a u přítelkyně slivovici apod. Ani si nevzpomenu, že bych se napil. To si radši zakrojím nějakou dobrou klobásu.
Lidi, život bez alkoholu je fajn. Je Vám dobře, i když prožíváte ty nejhorší dny, které jsou často když vám někdo blízký odejde. Zvládáte to, nehroutíte se, život jde dál. Čistými myšlenkami si dokážete tyto věci ospravedlnit, vysvětlit a projít okolo nich zdraví a bez sebedestruktivních sklonů. Asi na to musí každý přijít sám, ale já jsem důkaz a určitě i hromada dalších, že to lze.
Děkuji bohu, že jsem střízlivý a přiznal jsem si před rokem tu pravdu, čistou pravdu bez lhaní sám sobě. To je totiž asi jediná možnost, jak se vyhnout pomalé a bolestné smrti o samotě.
A nezapomeňme,
d r a k n i k d y n e s p í
|
Fórum
Alkohol je dobrý tehdy, když potřebujeme něco zapít - ať už je to něco příjemné nebo zlé. Když to zapíjíme moc dlouho, tak se ale utopíme.
