Alkoholik

Abych se ale vrátil k účelu vlákna - jak čelit nástrahám mokrého světa okolo..

Během těch necelých 5 měsíců mi rukama prošlo při různých návštěvách spoustu alkoholu. Naléval jsem a hostil vším možným od piva přes víno až po tvrdé. Já zůstal maximálně u Birella. V hospodě jsem si vždycky nějakou náhradu za pivo vymyslel, i když pak dochází nápady, když už je i té coly moc. Stejně skončím u vody, protože ta jediná není alkoholická, není v ní cukr a není horká..

2x se mi ale stalo, že jsem sám sebe vmanévroval do situace, kdy jsem ochutnal. Až zpětně jsem se podivil nad tím, že jsem ji neviděl přicházet..

A i proto se chodi do teraeitckych skup, individualni terapie, aby tomu a sam sobe porozumnel, vyznal se v tom, v sobe

Karolína napsal:
Ahoj Pavle, vítej. I mně zajímá , jak jsi seknul s Merlotem a spol. A příběh je výstižný .
Pár týdnů před tím než jsem přestal pít, jsem si něčeho všimnul. Jak jsem už dlouho "pracoval" na spánkovém deficitu, byl jsem po práci hodně utahanej. V klidu bych v 8 zalezl do postele a spal bych až do rána. Jenže to bych nesměl chlastat. Otevřel jsem flašku a do půl hodiny bylo po únavě. Chytil jsem novou alkoholickou energii a zpravidla šel spát po půlnoci. No a dny byly složitější a složitější.
Uvědomil jsem si, proč vlastně piju. Mám hezkou, ale náročnou a různorodou práci a ta potvora mozek nepřestává pracovat do pozdních nočních hodin. Bylo jednoduché ho vypnout 2 flaškama tramínu a přerazit tak myšlenky, které se stále stáčely k práci, ke konfliktům, k problémům které byly a které čekám. Jenže mozek si bez drog pěkně pracuje přes čas a nijak mu to nevadí. Ani mu to neubližuje. 1. věc, kterou jsem musel změnit, bylo nakrmit ten mozek něčím jiným. Nechat ho pracovat přes čas, ale určit mu na čem a to tak, aby to bylo příjemné také mně. Četba je naprosto skvělá pomoc. Během 1. týdne jsem přečetl 2 knížky, upravil si spánkový rytmus a zíral jsem, jak jsou ty dny najednou dlouhé. Nedávno jsem se začal učit další cizí řeč, natáhl po 14 letech nové struny na kytaru a dál s údivem pozoruju, jak mi absence chlastu prospívá. Jak jsou ty dny v práci najednou lehčí.

Ještě bych se s vámi chtěl podělit o ty dvě nástrahy, které mě dostihly, bude to zase trochu delší, ale slibuju, že pak už budu krátkej..

Nástraha 1.:
Bylo to 2. týden abstinence. S přítelkyní jsme byli v jedné vinařské oblasti, procházky mezi vinicemi, sem tam hrad. Bylo nám fajn, nepili jsme ani jeden. V dalších týdnech nás čekala návštěva u kamarádů k příležitosti narozenin. Napadlo mě, že když už jsme tady, nebylo by špatné dovézt nějaký sekt. Zašli jsme tedy během procházky do jednoho vinařství, že něco vybereme. Začal jsem prodejci specifikovat, co tak asi sháním, on si to vyslechl, pokývl hlavou a z pod pultu vytáhl otevřenou láhev sektu, nalil maličko do šampusky, cca 1dcl, a dal mi ochutnat. Když na to teď vzpomínám, vidím všechny ty "Nešporovy ochranné zdi" ležet v rozvalinách.. Co s tím, nalito bylo tak málo, že nebylo možné svést to na antibiotika ani řízení. A že nechci bylo těžké říct, když jsem to byl já, kdo nakupoval.. Takže jsem ten sekt ochutnal a zbytek té trošky dopila přítelkyně.

Nástraha 2.: 3 měsíce abstinence za mnou, zrovna jsme s přítelkyní jeli taxíkem na ostrově naší dovolenkové destinace z letiště do hotelu. Taxíkář uměl anglicky jenom o trochu líp než já španělsky, takže jsme si přes zásadní jazkovou bariéru moc popovídat nemohli..
Když jsme míjeli velký billboard s jejich jedinou lokální značkou piva, taxikář na ní ukázal a s hrdostí jméno přečetl a oznámil mi že je moc dobré. Řekl jsem, že OK.
Hned na to se mě zeptal, jestli piju pivo. Když už jsem nás prásknul, že jsme z Republica Checa, tak jsem samozřejmě přikývl. Řekl jsem si, co se budu taxikáři snažit vysvětlovat..
Pak se mě zeptal na něco, če mu jsem nerozuměl, myslel jsem si, že si cestou potřebuje ještě něco vyřídit a zastavil i s námi u benzínky. Asi má hlad, pomyslel jsem si (nestáli jsme u čerpadla). Po asi 5min čekání se taxikář objevil s triumfálním úsměvem a podával mně i přítelkyni každému vychlazenou třetinku piva. No a tak jsme si ťukli, ochutnal jsem, pivo jsem pochválil a obě flašky zůstaly na přítelkyni.
I tomuhle se dalo předejít. Ale třeba to někomu jako příklad poslouží, jak málo stačí k tomu, abyste se octli s flaškou v ruce a bylo vám fakt hodně žinantní se nenapít.

Ahoj Pavle. Ano, to jsou nečekané nástrahy s obtížným odmítnutím. Neurazit,.nekuset vysvětlovat... Nepříjemný vždycky .

Ahoj Šantal, přesně. Napadlo by Tě někdy, že ti taxikář koupí pivo? Ono to fakt číhá všude..

Ja mam na tyto situace porad jednu a tu samou odpoved: "nepiju" a je mi jedno, jestli dotycny/a neco dal povida, na neco se pta. Vypinam, neposloucham, odpovedel jsem a tim to pro me konci. Nemusim nikomu nic vysvetlovat.

MichalB napsal:
Ja mam na tyto situace porad jednu a tu samou odpoved: "nepiju"

Kdybych se podle toho byl taky důsledně řídil, mohl jsem tomu aspoň v tom taxíku předejít. Jasně, v obou případech jsem tomu šel hodně naproti.

V 1. případě stačí si říct - nepiju a není důvod, abych alkoholem někoho obdarovával. Je to vlastní pohodlnost nic jiného nevymýšlet a je to i v rozporu s tím, co jsem psal nahoře. O společnosti plošně tolerující alkohol. Proč to podporovat..

Ve 2. případě na otázku, jestli piju pivo, mělo zaznít jasné ne. Bez ohledu na to, jak málo je pravděpodobné, že taxíkář, kterého vidím poprvé, mi za vlastní bude chtít koupit občerstvení.. Takže se k tomu postavit jednoznačně už v zárodku a nechat zbylé ochranné zdi stát.