Alkoholik

Horste, léčebna není vůbec žádný kriminál.Máš špatné info.Po Detoxu můžeš jezdit na víkend domů.Tam ti nikdo nechce ublížit, ale pomoc.A budoucnost bez alkoholu, proč se také bojíš něčeho, co neznáš?Nestrašíš se schválně, abys měl důvod pít?Já se také toho bála, nyní jsem léčebně vděčná, že jsem mohla zadarmo tam pobývat, léčit se.Pomohli mně hodně.A abstinence je bezva, snaž se ji zažít, pak pochopíš!Život se má žít, rychle utíká, nepřežívat s berličkou chlastem.

Michal Pooh: dlouho jsi tu nebyl. popáté v léčebně nebo se tam chystáš?
Fakt vtipný.. V léčebně jsem byl sedmkrát. Teď ale už přes deset let abstinuju. To že jsem tu nebyl tak dlouho je spíš tím, že jsem nic moc diskutér..

a nevim,ale ja s tim,ze clovek muze byt zavisly od prvni konzumace (vramci genu atd.) moc nesouhlasim.Nebo,je to dokazane??

Dokázané, tedy vědecky, jsou sutečnosti, které lze v laboratorních podmínkách libovolně často opakovatelné. Jak však upozorňuje dr. C.G.Jung - kromě vědeckých pravd existují ovšem i pravdy "nevědecké".

Já jsem přesvědčena o tom, že jsem alkoholikem od první konzumace.
Když si zpětně vybavuji své první zkušenosti, uvědomuji si, že od začátku je reakce na alkohol taková, že ho do sebe musím za každou cenu dostat co nejvíc.... a oba moji rodiče byli těžkými alkoholiky.
Nevím jestli to něco vypovídá o genetické zátěži, ale z vlastní zkušenosti bych řekla, že na tom něco bude

Michale, když jste odpověděl tímhle způsobem, tak se zeptám na zdroj toho tvrzení o možnosti vzniku alkoholismu s první konzumací.

Já s tím taky nesouhlasím. Závislost nepřijde sama od sebe, je to vždycky proces, který nějakou dobu trvá. Nevím, jak je to s dětmi, jejichž matky v těhotenství pravidelně nadměrně pily – jestli se u nich můžou později známky alkoholismu projevit prakticky hned. V každém případě takové děti ale už přes placentu dlouhodobě alkoholu vystaveny byly; a v prenatálním stádiu se možná závislost vyvíjí ještě rychleji? Nejsou ale známy žádné geny, které by “způsobovaly” závislost, geny jenom ovlivňují míru rizika vývoje závislosti.

Ráčku, ale to z Vás přece ještě nedělalo alkoholika. Takových lidí je, co od začátku vypijou, co jen můžou. Ale pak se naučí s pitím zacházet. Tak že by nejdřív byli alkoholici, a pak jimi přestali být?

Jestliže jsi alkoholik, zůstaneš alkoholikem do smrti.S geny máme rozdílné názory, jeden dobrý adiktolog mně říkal, že až 60% alkoholismu dědí člověk v genech.Chápu, že se o tom nemluví, protože spousta lidí to uvítá, řekne si, že je chudinka, má dědičnou nevyléčitelnou nemoc, hned výmluvu, a upíjí se bez snahy něco se svou nemocí dělat.

Podle publikace NEŠPOR, Karel. Zůstat střízlivý. Brmo: Host, 2006, s 22, by se ti u njejichž rodičů se vyskytl problém s alkoholem měli pití alkoholu vyhnout v dětství, mládí a mladší dospělosti, protože závislost by u nich mohla vzniknout rychleji a v časném věku. Dále lze najít tamtéž výsledky studií, podle kterých genetické vlivy zvyšují riziko vzniku závislosti asi 4x.
Dále pak existuje asi 7 znaků závislosti (monozí jistě znají z léčeben. lze též najít např. u GÖHLER, Christopf, KÜHN, Frank: Od návyku k závislosti. Praha: EUROMEDIA, 2001.), Tyto znaky se objevují u mnohých již ve velmi časném stádiu závislosti, i když mluvit o alkoholismu "od prvního napití" jinak než s trochou nadsázky je dost absurdní.
Proto bych zkušenost dámy se jménem Ráček rozhodně neznevažoval, neboť z její výpovědi mi ta nadsázka vyznívá.
Také mám podobnou životní zkušenost, poprvé jsem byl na protialkoholní léčbě v 21 letech a znám i jiné lidi, kteří se stali alkoholiky také tak rychle.
Jestli geny způsobují závislost, nebo její vznik jen ovlivňují je otázka podobně naivní jako, jestli virtuozitu způsobuje talent, nebo hraní na housle. K jejímu dosažení je potřeba oboje.
Lidé, kteří se v pubertě bavili tím, že pili, co jen mohli ale pak je to přestalo bavit, nejsou relevantním příkladem, neboť u nich se závislost nevyvinula, kdežto u těch, jejiž příběhy jsou zde uvedeny ano.

Hlavně však si myslím, že ne lpění na vyhedávání chyb ve výpovědích diskutujících, ale směřování k uzdravení by mělo být hlavním cílem této debaty.

Michale, takhle podáno to ovšem vyzní úplně jinak, a já proti tomuhle nemám námitek. Nesnažím se vyhledávat chyby. Jsem ale dost teoretický člověk a tyhle věci jsou pro moje uchopení světa důležité. (Takže když už zase čtu nesmírně zjednodušenou a zavádějící informaci, že až 60% alkoholismu se dědí, mám tendenci vysvětlovat podstatu dědivosti.) Příběhy lidí, co od začátku pili hodně a pak to zvládli regulovat, mám za naprosto relevantní; není důležité jen co a proč se stalo, ale i co a proč se nestalo.

Komunikace po netu s neznámými lidmi jde vždycky trochu šejdrem. Já tu nadsázku u Ráčka nevidím; i když tam třeba být má. Vy zase zřejmě vidíte u mě znevažování, což jsem v žádném případě neměla v úmyslu.

Ano, omlovám se, možná jsem Vám neoprávněně něco podsunul, co jsem "přečetl mezi řádky".
Jinak s Vámi zcela souhlasím a mám radost z Vaší snahy přistupovat k věcem intelektuálně poctivě.
Pokud jde teda o ty případy lidí, kteří od začátku pili hodně a pak to zvládli regulovat a lidí , kteří se hned záhy stali alkoholiky, mám za to, že oba případy potvrzují teorii o velkém vlivu genetiky na rozvoj alkoholismu. Jedni prostě ty předpokladi neměli, kdežto druzí ano. (V minulém příspěvku jsem tuhle věc dost odbyl, protože jsem to psal narychlo, takže se za to též omluvám.)
S díkem za kultivovanou kritiku. Michal

Díky, jsem ráda, že jsme se dorozuměli. Že mají geny značný vliv, popírat nechci, o tom mě přesvědčovat nemusíte. Jenom mi vadí, když se to prezentuje takovým způsobem, jako že někteří mají jakýsi vrozený latentní alkoholismus.

Jo a pokud jde o případy lidí, co se rychle rozpili, ale nějak to tenkrát ustáli – já dostala v 17 ošklivou mononukleózu, kdy mi bylo měsíc opravdu hodně blbě, čtvrt roku jsem byla doma, a pak ještě asi rok držela přísnou jaterní dietu, a i nějakou dobu po tom pila dost málo, asi že jsem si odvykla. Jedná blbá náhoda může mít taky velký vliv. Třeba bychom si jinak s tím raným léčením mohli podat ruce.