Alkoholik

Aleno, asi vim, co popisujes. Dlouho jsem se motal v tom, ze jsem vedel, ze potrebuji pomoc, ale kde co jakou, jsem nemel tuseni. Dlouhe cekaci lhuty u psychologu a psychiatru a zmatek co a jak, jak ten bludny kruh rozmotat, za jaky konec zatahnout. A tak ubehl dalsi rok v temnote alkoholu. Ne kazdy psycholog/psychiatr vi, co se zavislym clovekem.

1url.cz/SMwCh


V České republice existuje telefonní linka důvěry pro alkoholiky a jejich rodiny. Jmenuje se AT (alkoholicko-toxická) linka a její telefonní číslo je 724 307 775. Můžete telefonovat každý týden ve čtvrtek mezi 8-22 hod.

1url.cz/ZMwCg

Aleno, někdy člověk pomoc u nikoho druhé nenajde a musí si pomoci sám. Jde hlavně o to, najít ten správný způsob, jak si sám sobě pomoct. Mně to dlouho trvalo, ale pak jsem na to přišla, objevila jsem způsob, jak se zbavit úzkostí a deprese. Tohle se dlouhé roky nepodařilo několika psychiatrům a psychologům, ale nakonec jsem to zvládla já sama. Pak se mi změnil život, nemám úzkosti, nemám deprese, nemám důvod pít.

A jde napsat, co byl ten zpusob? Ja si tedy opravdu myslim, ze deprese ani uzkosti nemam. To je na tom absurdni,ze jakoby nemam duvod pit (ale asi nejaky v hloubi je nebo co). A ted, kdyz jsem zase nejakou dobu strizliva a ziju svuj "normalni" zivot, tak se tomu skoro i smeju a prijde mi to neuveritelne, ze jsem byla v takovem stavu, kdy jsem pila nekolik dni v kuse. A pak si vzpomenu, ceho jsem schopna kdyz to na me prijde a to me vraci zpatky na zem. Porad se snazim myslet na tu hruz, abych nepodlehla dojmu, ze jsem nad veci. Pardon, ze to tak vypisuju, asi to ostatni "zkuseni" mozna znaji.

Ted zase premyslim, co reknu tomu psychiatrovi, vubec si neumim predstavit, na co se me bude ptat.

A take mam uz diky vam tady kontakt na kolegyni,co by me vzala na sezeni AA, takze super.

Na nic zvlastniho se psychiatri neptaji - jaky mate problem? S alkoholem? Jsou tyto moznosti medikace a tady vam reknu, co nemiste delat - co vas vede k piti. Mate jeste nejake jine obtize? Deprese, uzkosti, traumapata atd. Nic extra to neni
Hlavne nlehat sobe a terapeutovi, psychologovi, psychiatrovo - k nicemu to neni a clovek lze pak jen sam sobe a z njch dela pitomce a oni to stejne vzdy prokouknou :-?

Hlavně nemít strach. Psychiatr v tobě musí vzbudit důvěru, bez ní to nejde. Je to něco jako u zpovědi. Já jsem v roce 2005 našla, díky mé kamarádce, Mudr. Konvalinovou. Měla tolik empatie, že jsem se jí poprvé otevřela a řekla jsem jí vše. Od té doby jsem abstinující alkoholik. Zázračně jsem to zvládla ambulantně. Vzhledem k tomu, že jsem byla v pekle, to byl zázrak. Hodně to bolelo,ale musela jsem chtít já sama. Upřímně, v konečném stadiu je ti všechno jedno. Je ti pořád zle...a ta jedna lahev vína je teprve začátek. Taky jsem tak začínala, pak se báječně spí. Pak už nestačila jedna lahev vodky za den i víc.....Teď jsem na antidepresivech, bohužel....to zanechalo následky, ale žiju....to je hlavní.....bohužel paní doktorka už není mezi námi, mám jinou, ale napojily jsme se na sebe a absolutně jí důvěřuju. Pokud se rozhodneš to řešit, co nejdřív, ať s tebou někdo jde, je to důležitý, kamarádka mě držela v čekarně za ruku,abych neutekla.......

Ahoj, je to bezmála rok, co jsem se nenapil. Byl jsem na tom hodně špatně.
Přestal jsem sám, prostě jsem se rozhodl, že tenhle rok bude bez alkoholu a bylo to moje nejlepší rozhodnutí.
Uvědomil jsem si, že za všechny problémy, které jsem kdy v životě měl, mohl jen a pouze alkohol. Vždy.
A tak jsem ho prostě odřízl, nedal mu už šanci. Nerozhodl jsem se s ním bojovat, ale prostě ho vymazat ze života. Neexistuje.
Bylo to moje zatím nejlepší rozhodnutí v životě.
Co mi ten rok bez alkoholu dal?

Našel jsem si dobrou práci a poznal v ní nové skvělé lidi. Do práce se těším každý den. Kamrády z hospod jsem vynuloval. Zůstali stále kamarády, když je potkám, pokecáme, ale do hospody s nimi prostě nejdu.

Začal jsem si mnohem víc vážit sám sebe. Fakt, že jsem zvládnul přestat pít (byť zatím jen na poměrně krátkou dobu), mi dodal obrovské sebevědomí, že jsem schopen zvládnout cokoliv, co si usmyslím. Dokážu se bavit s lidmi, nestydím se za sebe, je mi mnohem mnohem lépe na duši.

Naučil jsem se říkat NE, což mi dalo neuvěřitelnou svobodu.

O svých životních prioritách dokážu teď přemýšlet s čistou hlavou. Stanovit si cíl a za tím si jít.

Mám mnohem lepší vztahy s rodinou a lidmi okolo. To břímě alkoholika si s sebou ponesu ještě dlouho a některým lidem budu dlouho ležet v žaludku, ale v tom se prostě nehodlám babrat. Dívám se teď hlavně dopředu, ne zpátky!

Vše je mnohem lepší i po finanční stránce. Nikde nic nedlužím, co potřebuji pro sebe nebo pro blízké si koupím. Peníze, které bych dal za chlast, investuji do sebe jinak. Sport, sebevzdělání, poznávání nových lidí, zážitků. Je to nový svět, který mi jako alkoholikovi naprosto unikal, byl mi cizí.

A nakonec možná to nejdůležitější, zdraví. Neuvěřitelně se mi zlepšila fyzická i psychická kondice. Tělo i mysl se vyčistily. Zvládám věci, které by mě dříve ani nenapadly.

A o co jsem přišel? O NIC. Naprosto o nic!

Všechna takhle pozitiva jsem si napsal na papírek a nosím ho vždy s sebou v peněžence. Když mám chvilku, kouknu na něj a jsem na sebe pyšný. Opravdu.

Držím vám všem, kdo se s pitím perete, palce. Vydržte. Ta odměna za to stojí!

Mám do budoucna spoustu dalších plánů, na kterých pracuji. Cestování, přítelkyně, děti ... Těším se na to všechno už teď. Alkohol by mi stál v cestě. A proto ho na té mé cestě prostě už mít nebudu. Tečka.

Děkuji

Tomáši, pročítám tu staré diskuze a musím ti napsat, že jsi borec!! Když jsem četla tvůj první příspěvek, tak jsem si říkala, že je to s tebou hodně špatné a tahle proměna, kterou jsi dopsal, je úplně neskutečná. Ať se daří i nadále.

Děkuju moc, Dorko