Alkoholik

Jsi šikovná!Máš pravdu!Musíš se naučit PŘIJMOUT,ŽE JSI ALKOHOLIK.ZTOTOŽNIT SE S TÍM!Držím palce!

Ahoj, alkoholik, který to měl rozjeté jako já, to sám nedokáže, kdybych nevyhledal pomoc u odborníků, tak jsem tohle už nemohl nikdy napsat. Tím naznačuji, že pokud je člověk ožralý 3-5 v týdnu, tak to sám nezvládne, když ale někdo jen občas popíjí, tak by to sám možná zvládnout mohl, ale nedávám za to ruku do ohně, lepší je vyhledat pomoc. Léčený alkoholik Zdeněk, 30 let alkoholismu, nyní 10 let abstinence.

Souhlasím.Já se už nestydím.Jsou problémy,které mne občas tlačí.Jsou i starosti všedních dnů.Pokud se nenapiju dají se unést.Je i období depresí,někdy hodně silných,stavy úzkostí a strachu a tam mi pomáhají léky.Nestydím se jít s těmito problémy k psychiatrovi.Také dlouhodobě užívám léky proti úzkosti.To byly přesně ty stavy kvůli kterým jsem začala pít.Provázely mne od mého dětství.Aniž bych si je uvědomila či přiznala.Nepít je jedna věc,kterou musím učinit sama.Pomoc však v ostatních problémech potřebuju.At´se jedná o psychiatra,at´se jedná o rodinné příslušníky ,či přátele!

Ahoj.
Hmm, tak koukám, že Eva psala před rokem...
Často se tu řeší důvody...něco promyslet...práce...děti...
Nemá cenu něco promejšlet, nic nevymyslíte, a o to všechno můžete jen přijít. Sebrat se a jet. A to je jen první, ale důležitý krok. Antabus se dá samozřejmě přepít, a prášky...to je zase jen útěk.Taky mám za sebou různé, útěkové strategie a že jich ale bylo. No, jen ambulantně to zvládne málokdo.
Nespoléhal bych na to ani v nejmenším. Po čase si uvědomíte, že je to síla zvladnout dlouhodobě i po léčbě.Ale stojí to samozřejmě za to.
Tak ahoj

prosím o radu, nejsem fyzicky na alkoholu závislá, ale docházím k psychiatrovi už víc jak půl roku, a přesto se mi abstinovat nedaří. nevím, co mám dělat. jsem mladá, svobodná, jen nevím, co se životem. díky

Ali, dojdi na AA.Tam najdeš vrstevníky, najdeš plno přátel, zjistíš, jak je hezky na světě.Určitě někde poblíž Tvého bydliště skupina AA je,mladí tam chodí, a pomůžou Ti.

Ahoj Ali.
Proč chodíš k tomu psychologovi?
Proč se ti nedaří přestat?
Přečti si několikrát, co jsi napsala......

Mě trvalo dost dlouho, než jsem si přiznal, že sem alkoholik. Když me to poprvé a naposled, v poradně řekly, tak jsem pak brečel. A pil dál, pochopitelně.
Nejvíc, mě pomohla jedna kamarádka, co měla za sebou závoslost na drogách. Přesně mi popsala, co a jak bude se mnou dál. A taky jo....
Je to jednuchý, bohužel.....
Pokud máš s pitím problém, tak si to buďto priznáš a něco s tím budeš dělat, nebo si budeš lhát a spadneš do toho víc a víc.
Věř mi, že není o co stát.
Jestli chceš, napiš víc. Ty jsi vlastně nic nenapsala a jen lidi, kteří tuší, která bije, to chápou.
Ahoj.

na AA jsem byla dvakrát, ale žádný mladý lidi sem tam nepotkala, spíš jsem se styděla, co tam pohledávám. moc mi to nejde dát se s někým do řeči jen tak nebo se někomu svěřovat...
k psycho chodím kvůli svejm psychickejm problemům, který už mám od dětství. bez nich by byl život krásnější a já bych nemusela pít. ani prášky nějak zvlášť nepomáhaj. i když nevím, jestli jsem si už na ten alkohohol nezvykla natolik, že by mi i tak chyběl.
třeba to i 14 dnů vydržím, ale pak mám strašnou chuť, dám si jedno pivo a pak další, a pak piju několik dní v kuse, víno, pivo, tvrdej, do toho někdy nějakej koks, hulení, je mi to jedno, až je mi tak blbě, že už to dál nejde, zvracím, buší mi srdce, třesou se mi ruce, je mi na omdlení, a v tu ránu si řeknu, že už nikdy, co jsem to za krávu takhle si ničit tělo a hlavně tu duši

Ali...
Jaký máš psychický problémy?

Jinak já je mám taky. Většinou, za alkoholem bývá příčina ještě někde jinde, jinak by chlastali všichni. To, co děláš, se dá nazvat jednoduše slovem sebedestrukce. Nemáš se asi moc ráda.
Alkohol, drogy a spousta jinejjch věcí, co tě můžou ještě napadnout, je jen mechanismus útěku, v sebedestrukci.
Zkus si poctivě odpovědět na otázku, proč se chceš vlastně zabít! Neutečeme sami před sebou a věci, co sami nezvládáme, se jen tak neztratí.

Drobná úvaha......

KAM KRÁČÍŠ?......
Výdech za výdechem, každá vteřina, každé nové ráno, každý okamžik…je krokem. Pokojná cesta, krok co noha nohu míjí v taktu srdce. Směr, neomylně daný touhou naplněnou svým vlastním smyslem.
Já to vlastně nevím, nebo nechci přiznat. Můj krok podoben spíš psu, co se honí za svým vlastním ohonem. Dlouhé chvíle čekání s během na krátkou trať. Chvíle bezmocné prázdnoty a napětím běhu na kyslíkový dluh.
O směru a cíly se lze úspěšně dohadovat. Moje cesta je tak trošku chaosem.
I v chaose je řád. Asi ano, ale kdo mu rozumí? Já tedy ne.
Nekráčím, jsem jako kulka co letí a jejíž směr je daný vnějšími okolnostmi. Kdyby měla mysl, jistě by věřila že řídí svůj let. Ale neřídí, je přeci daný jen fyzikálními zákony. Akce a reakce…
Jisté je jen jedno, její let jednou skončí.
Kráčet se dá přeci jen tehdy, stojím- li nohama na zemi.

Ahoj

Alenko, jsi kvartální alkoholička.alkohol, fety, léky, "dobrá kombinace", vůbec se nedivím, že pak blbneš!!!Chceš opravdu pomoc?Ví tohle psychiatr?A mládež je snad v každé skupině AA.