Alkoholik

Netvrdim, ze vztah je idealni. Ale nic neni cerny a nebo bily. Neco spolu prozili. A ty pokusy o mimino jsou velkou zkouskou.
Romco, nechces zkusit s nim to kolo. Vim, ze po tech pokusech jsi se bala, co kdyby to vyslo. A kolo drnca!!
Nam to kolo celkem pomohlo, jste spolu a kdyz s nim chci neco probrat, tak se nema kam ztratit

Dekuji vam za vase prispevky a rady. Drzte se. Preji vam, aby vase problemy byly tak lehce zvladnutelne, jako radite mi. Je tady spoustu lidi s vetsimi problemy a ja bych jim nedokazala poradit. Jste lepsi. Ja radeji budu jen cist a naslochat, kdyz si bude chtit nekdo popovidat.

Romanko, jakou "spoustu lidí s většími problémy" máš na mysli? Podle mě zdravotní problémy, navíc pokud jsou bohužel asi definitivní a tohoto rázu, jsou ty nejhorší. A pro ženskou zvlášť. Dokážu to pochopit, protože taky děti nemám a nebyla to úplně moje volba. Každopádně mě to trápí a nepotěším tě, trápí mě to s přibývajícími roky čím dál víc. Dokud jsi mladá kočka, chlapi se na tebe lepí a máš spoustu bezdětných přátel, dá se to snést. Ale pak... Je mi o pár let víc než tobě, stárnutí zvládám hodně blbě a přijde mi, že starší ženské kolem mě už úplně rezignovaly na svůj život, vzhled, koníčky a jen vzdychají nad vnoučaty. Já teda naštěstí bych o sobě nenapsala, že miluju děti. Často jsou to spratci nevychovaní a nesnesitelní. Mám ráda jen tiché způsobné holčičky Ale pocit, že jsem o hodně v životě přišla, ten mám, to jo. Taky v době, kdy to vypadalo, že děti opravdu nebudou, jsem nejvíc pila. A mohla bych ti být odstrašujícím případem, propila jsem se na dno, ale fakt až na ÚPLNÉ dno a vytrvale kráčela sebedestrukcí ke smrti. Nevím, co se nakonec změnilo, ani jak jsem přežila ty první měsíce, ale už nepiju pět let. Nežiju šťastný život, ale pořád lepší než se někde válet ožralá, pozvracená (nebo i hůř), s rozsekanou hlavou (několikrát), v příšerných absťácích, depresích, výčitkách... Já ti nechci radit, spíš tě varovat. Ono se ani nenaděješ a najednou jsi jednou nohou v hrobě. A nejpříšernější je na tom ta ztráta lidské důstojnosti. Vím, že teď si řekneš, že TEBE se tohle netýká, to si nikdo nepřipustí, ale naše nemoc je strašně zákeřná. A pak už to může být taková síla, že ani stokrát chtít nestačí. Poznala jsem lidi, co byli xkrát na léčení a stejně jsou teď mrtví, upili se, předávkovali, spáchali sebevraždu. Takže asi přece jen nějakou radu vnutím Zamysli se, napiš si na papír minimálně 50 věcí, které tě i jen trošilinku těší (najdeš je, neboj) a uvědom si, o co bys přišla a že je lepší "nějaký" život než žádný. Na blbé kecy se vy.er, v práci to s těmi směnami ani nemusí myslet jako naschvál, říct mi někdo, že ho nemůžu pochopit, protože nemám děti, a mít za sebou to martyrium co ty, seřvu ho že se hanbou propadne, to samé skorotchyni, její synáček je snad dospělý a svéprávný a pokud má ON pocit, že jsi mu zničila život, ať to řeší. No a s tím, že všude vidíme mimina a kočárky se budem muset prostě smířit. Takový slepec nevidí nic.

teda, koukám, že já se sice na to dno asi nedostala ale vykročeno k tomu mám teda. Proto jsou tu super ty vaše příběhy, aby si člověk uvědomil, kam a se může dostat. Já doufám, že se ty abstinenční dny nebudou zhoršovat. Já ten třetí nikdy nedala, ale ted už je nástup do práce jasný a blíží se a já se tam nemůžu klepat jako osika a musím mít jasnou a fungující hlavu.

Ahoj,
co se ti vlastně stalo? Jaký je tvůj příběh? Někdo ti ubližoval? Asi na tom nejsem tak zle. Nikdy jsem neměla okno ani nezvracím ani nedělám nic pohoršující. Jsem skrytý, tajný piják. Moje psychiatrička říká, že ještě nejsem závislá. Já mám takové ty stavy buď naprostého štěstí nebo naopak totální deprese. Beru antidepresiva, aby se mi ty stavy co nejvíc zůžily a přiblížily k průměru. Takže jsem buď s permanetně zataženou ruční brzdou nebo naopak mě to vytahuje nahoru. Teď jesm ve stavu, kdy si myslím, že všechno dokážu a dám si víno za odměnu, jak jsem skvělá. Ale vím, že zase příjde chvíle, kdy budu přemýšlet nad tím, že by bylo lepší kdybych nebyla.
Jak dlouho jsi "aktivně" pila? A kolik toho za den bylo? Promiň, že se tak vyptávám, jen mě zajímá kde je to překročení hranice závislosti. Jsi naprosto úžasná, že jsi se z toho dostala. Nedokážu si představit zkončit na záchytce...Obdivuji tě. Jak ti můžu říkat?

Romana napsal:
Ahoj,
co se ti vlastně stalo? Jaký je tvůj příběh? Někdo ti ubližoval? Asi na tom nejsem tak zle. Nikdy jsem neměla okno ani nezvracím ani nedělám nic pohoršující. Jsem skrytý, tajný piják. Moje psychiatrička říká, že ještě nejsem závislá. Já mám takové ty stavy buď naprostého štěstí nebo naopak totální deprese. Beru antidepresiva, aby se mi ty stavy co nejvíc zůžily a přiblížily k průměru. Takže jsem buď s permanetně zataženou ruční brzdou nebo naopak mě to vytahuje nahoru. Teď jesm ve stavu, kdy si myslím, že všechno dokážu a dám si víno za odměnu, jak jsem skvělá. Ale vím, že zase příjde chvíle, kdy budu přemýšlet nad tím, že by bylo lepší kdybych nebyla.
Jak dlouho jsi "aktivně" pila? A kolik toho za den bylo? Promiň, že se tak vyptávám, jen mě zajímá kde je to překročení hranice závislosti. Jsi naprosto úžasná, že jsi se z toho dostala. Nedokážu si představit zkončit na záchytce...Obdivuji tě. Jak ti můžu říkat?

Kohopak se to vlastně ptáš?

Myslim, ze Reminiscence

Promiňte, jsem tady nová a ještě jsem nějak nepochopila jak můžu odpovědět jen jedné osobě. Tento způsob komunikace neznám. Ano. odpovídala jsem Reminiscence.

Dej volbu citovat,jinak to nejde.

A nebo napis pro. X.