Alkoholik

Romana napsal:
Moje psychiatrička říká, že ještě nejsem závislá.

Romano ve svem prvnim prispevku jsi napsala toto:

Romana napsal: a ja potají v průběhu dne chodím tajně pocucávat. Neopíjím se, ale pořád mám něco v sobě. Bohužel teď už i v práci. Poslední dobou se to večer stupňuje a spat chodím opilá, abych usla

Tak jak jsi to napsala - vi o tom Tva lekarka? Protoze pokud ano a pokud Ti na to rekne "ze jeste nejsi zavisla" tak mas nejvyzsi cas lekarku vymenit! Protoze pokud je to tak jak jsi napsala - tj. ze si cely den vcetne prace drzis hladinku a pijes aby jsi usnula tak mas veliky problem se zavislosti! A ten problem se kazdy propity den zvetsuje!

Co se tyce starosti a trapeni ktera popisujes tak je to samozrejme hrozny ale neznamena to konec! Rozhledni se kolem sebe kolik zen nemuze mit deti - a znamena to ze jsou nejak menecenne? Pise se rok 2019 a ne 1919 nebo 1819! Je obrovska spousta moznosti jak se zena jako Ty muze realizovat jinak nez roli matky.

Nemuzu Ti radit jak resit Tva trapeni - k tomu jsem naprosto absolutne nekompetentni. Ale muzu Ti s jistotou rict jak dopadnes jestli budes dal rozhanet deprese chlastem. Skoncis jako odporna ozrala troska. Psychicky znicena, fyzicky znicena a na socialnim dne. A to by byla strasna skoda .

Zcela souhlasím, tohle by psycholožka neměla tvrdit, stejně jako u mě, že jedno pivko na odbourání abstáku je ok. Naprostá blbost.

Ahoj Romčo, já si taky nebyla jistá, koho se ptáš - já tu o záchytce nic nepsala I když i s tou mám samozřejmě zkušenost, sice jen jednou, ale to jen proto, že u nás ve městě není. Tak jsem končívala místo toho na JIP, jednou ARO, lůžková psychiatrie, často zamčená u našich, po pár dnech alko-bezvědomí probuzená doma někde na podlaze, různě... Jinak říkat mi můžeš Remi, nebo třeba kedlubno, to je fuk Co se týká mého příběhu, tak ano, bylo v tom týrání v dětství, z kterého jsem se nikdy nevzpamatovala, tím hůř, že to bylo od mámy. Já už to tu několikrát psala, když si klikneš na ikonu, můžeš si o každém přečíst všechny jeho příspěvky, ale já jich tu mám dost, tak nevím, jestli tě to bude bavit číst. Jinak tichý domácí piják jsem byla taky, roky, když to prasklo, byli všichni v šoku, ale to už jsem byla těžce fyzicky závislá a nebylo v mých silách to sama řešit. No a začal cca sedmiletý kolotoč léčeben, recidiv, vyhazovů z práce, znovu sbírání se ze dna, hrůza hrůz. Nejhorší je, že si okolí myslí, že se málo snažíš, že to snad děláš schválně, že ti je jedno, jak ostatní trápíš. Přitom mně už pak alkohol nic nedával, bylo mi zle bez něj i s ním, byla jsem troska.

Jo a "aktivní pití" - to se těžko určí. Tak do těch třiceti to bylo občasné opití, na akcích apod. Ale řádně, včetně oken, kocovin apod. Pak jsem začala pít doma sama, většinou flašku vína denně, taky pár let. Potom klasika - přechod na vodku, protože "ta přece není tolik cítit, že". Do toho léky, protože jsem měla záchvaty panické úzkosti a deprese. V posledních obdobích to byla lahev vodky denně, ale ne permanentně, to už nešlo. Bylo to proložené obdobími krutých absťáků, krátkých i delších abstinencí, léčebnami. Jinak psychiatrička ti správně diagnostikovala bipolární poruchu (mánie střídané s depresí), ale o alkoholismu toho asi moc neví. Chtělo by to přímo odborníka na závislosti nebo rovnou léčebnu, s ní je přestat mnohem snazší, ale samozřejmě se v tom každý raději nejdřív porochní sám, aby si (většinou) nakonec dokázal, že to sám nezvládne. A to, jestli jsi nebo nejsi závislá, nezáleží na množství vypitého alkoholu, to je složitější. Takže bych se neutěšovala, že např. já piju jenom víno, tak to ještě nejsem alkoholik, narozdíl od souseda, který vypije denně flašku vodky. Soused může být piják, ale ne závislý.

Clovek asi sam nezjisti kdy se to jeho popijeni zmeni v zavislost. Nevim jestli ty testiky co se daji stahnout na netu odpovidaji. Kazdy to ma asi jiny. Nekdo pije roky a je konzument a nekdo se do zavislosti propracuje za "par" mesicu

Erika napsal:
Clovek asi sam nezjisti kdy se to jeho popijeni zmeni v zavislost. Nevim jestli ty testiky co se daji stahnout na netu odpovidaji. Kazdy to ma asi jiny. "Někdo pije roky a je konzument a někdo se do závislosti propracuje za "pár" měsíců".
..."ani jedno nie je terno!!!"
"Vnútorné orgány oboch by vedeli "porozprávať" veľmi zaujímavé historky"...

Ja se nejvic omlouvam jatrum, snad maji regeneracni schopnosti

Maji, ja mel po cca roce vysledky v poradku.

Tak snad budou tak fungovat i moje

Romana napsal:
Ahoj, ne neni to jen kvuli potratum, tisicum hormonalnich injekci, ..... a nekoncicich negativnich testech........
Jeho rodina mi to vycita, ze jsem mu zkazila zivot. ......
.... to nemuzes pochopit, kdyz nejsi matka, chudak Tomasek, ten to kvuli tobe nezazije....piju, abych mela silu byt nad temito pichlavymi recmi, vycitavymi pohledy, soucitnymi radami a opovrhujicimi diskriminacnimi lidmi....

Ahoj,
tak jsem si představil to prostředí v kterém existuješ, "partnera" vedle kterého koexistuješ, tak mě
pomalu jímá hrůza, že by se do toho ještě mělo narodit dítě, vždyť za současného stavu by to byl(a) chudák. Dítě tady není kvůli rodičům, aby "tmelilo" jejich uvadající (a v tvém případě už mrtvý) vztah, nebo poskytovalo někomu pocit vlastní hodnoty, dítě je na světě kvůli samo sobě.
doporučuji ti přečíst si o tom tuto knihu:
www.kosmas.cz/knihy/123514/rodinna-terapie-psychosomatickych-poruch/
Je tam docela dobře popsáno, proč nedojde k otěhotnění, když je vlastně tělo v pořádku.
A měla bys teda hóóódně rychle něco začít dělat se sebou a se svým životem: nekompatibilní partner - alkohol - urputná snaha za KAŽDOU cenu otěhotnět ....
Nevím v jakém pořadí se do toho pustíš, ale pokud tohle nevyřešíš, tak se dál nehneš.
Možná by stálo za to se zamyslet a najít si nějakého terapeuta(tku), protože je toho docela dost na to, aby to člověk zvládnul sám. Jestli takto "pojedeš" dál, tak se tvůj život dostane akorát tak do fáze "čekání na smrt".
Pavel