Alkoholik

Dobrý den, mám problém s alkoholikem v rodině.
Je to můj otec, pije už od mého dětství(mamka se s ním rozvedla v mých dvou letech,kvůli pití). Bude mi v lednu osmnáct, chtěla bych jít od něj pryč, doma se to s ním nedá vydržet. Dodnes jsem jeho pití nějak tolerovala s tím, že se za chvíli odejdu z domu. Ale žije s námi děda, otec mého otce, bude mu 70 a já jej nemůžu s alkoholikem nechat doma. Vždyť by mu mohl smrtelně ublížit.
Ve čtvrtek večer jsem přišla domů a byl zase opilý, jako každý den. Začal do mě slovně rýpat, vykázala jsem jej z pokoje, ale zanedlouho jsem slyšela řev otce a dědy. Kvůli neplacení inkasa, vody a tak dále. Tato hádka nebyla poprvé. Napadl dědu, kdybych tam nebyla tak nevím co by se stalo. Nedokážu jej vidět a natož s ním bydlet, nikdy nevím co mu proletí hlavou a co udělá. Pěstmi rozbil dveře od koupelny. Mám z něj vážně strach ale větší mám dědu. Otec si neuvědomuje, že je závislý a musí se léčit jinak to nevydrží jeho tělo a ani já s dědou. Jsem psychycky na dně, ze stresu a strachu mám problémy s dýcháním. Ve čtvrtek mi nechybělo málo a udusila bych se, ale mu jsou moje záchvaty jedno, říká, že si vymýšlím. Sám do léčebny nepůjde. Jde to nějak nařídit soudně? Nebo má povinnost mi přispívat na bydlení a školu, kdybych se odstěhovala? Prosím poraďte mi. Nemám sílu s ním žít dál.

Dobry den,
zit s alkoholikem se neda! Jsem dcera alkoholika, cela rodina trpi... Proto se ptam, kolik prumerne let zije muz alkoholik? To je jedinne reseni. Prosim o odpoved. Vim, ze moje otazka zni hodne necitlive, ale ja uz dal nemuzu.

Ahoj , mám velký problém s přítelem, já vdaná za velice solidního muže dobrého postavení, zabezpečená rodina se dvěmi dětmi, je mi 40 let a on přítel alkoholik ke, kterému chovám silné citové pouto - on 50 let v rozvodovém řízení , prodělal alkoholickou léčbu v ústavu, bohužel týden po propuštění opět údajně denně opilý a to se opakuje dodnes . Jeho rodina se od něj včetně synů takřka odvrátila, můj dotaz je. Je možné věřit alkoholikovi jeho sliby, nedělala bych životní hloupost věřit mu, že jsem to já s kým by mohl opět a znovu žít atd. atd.
Ráda bych mu pomohla, ale nevím zda on je vůbec pomoc schopen příjimat, dříve to byl muž vysokého postavení , nyní je v silném úpadku a nevím jak bych mu mohla pomoci . Děkuji za vaše rady, L.

Jsem již 27 let vdaná a máme 2 dospělé bezvadné děti. Možná bych začala mým dojmem, že manžel je těžce paranoidní. Celá léta manželství mi přišlo v jeho chování něco divného. Když jsem chtěla mluvit s příbuznými, musel u toho být, v opačném případě nemluvil několik dnů, na mé dotazy reagoval agresí. Že prý mu mám vždycky říct, když s nimi budu mluvit, ale když jsem mu to řekla, zase to bylo špatně, snad ještě hůř.
Dvakrát se stalo, že jsme příbuzné navštívili a manžel si odskočil. Když se vrátil do místnosti, přestali jsme spontánně mluvit, neb prostě téma se vyčerpalo, zato však manžel mne vyslýchal 2 dny a 2 noci nepřetržitě, co jsme probírali, že zrovna jeho příchodem jsme ztichli. Následovaly roztrhané textily, aby věděl, co mám v kapse, prohledávání kabelek a s érou mobilů i těch. Ve vztahu k lidem má manžel tendence k trvalé zášti, většinou je velice problematické, když se velkou náhodou s někým z mála příbuzných vidíme. Manžel vydrží cca do 2.30 - 3.00 hodin ráno toto probírat, ovšem ve velmi negativním směru, rozebírá každé slovo a snaží se každou větu naprosto otočit. Běda když třeba řeknu něco já, to je pak velice nesnadná situace. Manžel se mne třeb ptá: "no řekni, proč jsi se s ní (máma) bavila". Stručně odpovím a on: špatná odpověď, já se tě ptám, proč jsi se s ní bavila. Prosím, takhle to následuje třeba i 30x za sebou. Nebo probíráme naprosto nedůležitá témata, ale kupříklad jedno u posledních: v TV byl film a tam běžely koně. Manžel, jelikož už měl lehce upito, vykřikl: takové hnusné herky, že jsou hnusné, co? Jelikož jsem nepřitakala dost horlivě, následovala výtka, že když někde jedeme, stejně se na ně koukám ..."Řekni, proč se teda na ně koukáš? jsem tě tuhle viděl, jsi se koukala..."Teda nevím, není to vůbec důležité, ale nechápu proč se musím skoro o půlnoci zpovídat z pohledu na zvíře někde v ohradě. Mám silný pocit, že to není o vztahu, o manželském vztahu, ale manžel je neustále ve střehu, aby mne na něčem nachytal a já jsem častokrát velmi vynervovaná, abych stačila být o krok vpředu a všechno zvládla. Nebo manžel po nocích křičí venku, že lidé jsou odpady a že je nenávidí,.....Každé z dětí od nás odešlo před maturitou k babičce, aby se mohly v klidu učit, manžel na to kupodivu kývl a děti se naštěstí srovnaly. Jsem velmi hlídaná, za 27 let manželství, jsem nikdy nebyla třeba jen s kamarádkou odpoledne na kávě, on musí být u toho, ještě lépe on to nikdy nedělal, tak já taky nesmím.
Dalším bodem je manželova afektovaná agresivita, mám již potvrzení od lékařky, kam jsem zašla s modřinami, když manžel zjistil, že jsem mluvila s kamarádkou.
Co mne však v současnosti velmi trápí, je manželovo pití. Posledních cca 10 let pil každý večer 1-2 piva 12 a láhev vína. Jelikož je obchodní zástupce a navštěvuje i různé likérky a výrobny podobného druhu, kde dostane občas prezent - všechno vypije. Nebylo výjimkou za večer vypít láhev vína, 3 láhve griotky ...a těch řečí. V poslední, po měrně krátké době jsem si všimla, že to už není láhev vína, ale že jsou 2 i 3. Samozřejmě do toho nějaká krajová lihovina a to bývá nejhorší. To se manželovi naprosto zatmí a je agresivní. Na začátku letošního ledna, bylo to ještě v pražském bytě, uprostřed večeře zbledl, odložil příbor a šel bušit sousedce na zeď. Hrozně křičel, že jí zabije a zaškrtí. Otloukl holýma rukama omítku až na cihly, z kloubů mu tekla krev a on nebyl vůbec schopen přestat! Bohužel na moje připomínky vůbec nereagoval. Až když bouchali na dveře sousedi, kteří usoudili, že mi jde o život, tak hned přestal. V poslední době pije pouze víno a to tak 2 - 3 litry vína denně. Kupuje si takové pětilitrové láhve , spíš demižony a nalévá si to do velké sklenice. Bohužel je vždycky znát, cca po 1,5 litru, ta "nálada". Ovšem mám pocit, že se manžel dočista zbláznil. Za 2 měsíce budeme prarodiče, synovi se narodí syn ) Manžel již nějakou dobu velmi, ale velmi ošklivě mluví o snaše,asi měl představu dlouhonové atraktivní slečny, které bude okukovat pozadí. naše snacha je velmi hodná a milá a jsem ráda že syn je sní šťastný. Manžel si jí začlenil jako nového člena rodiny, který je pro něho konkurence naprosto ve všem, zejména názorově...Takže o ní nesmím mluvit, nikdo o ní nesmí mluvit a vždycky večer vymýšlí, že nám dokonce něco ukradla, neb nám jednou v době nepřítomnosti umyla nádobí. Slovo vděk ho v této souvislosti ani nenapadne. Má pro ni pojmenování jen " zkurvená zlodějská svině, tlustá svině, děvka co si to někde uhnala ".
když to slyším, je mi velmi smutno. Když už to přišlo, chci si užít po letech pěkný pocit těšení se na vnoučka, chybí mi ale naprosto příšerně pocit jen si sednou a v klidu bez emocí si popovídat. Manžel je tou nenávistí ke snaše jako posedlý, netuším proč. Asi že to je nový člen v rodině. Když se syn ohlásí, že třeba přijede, musím několik nocí (manžel je noční typ) synovi volat a zdůrazňovat, ať přijede sám, když přiveze snachu, musela by ovšem poprosit jestli smí dovnitř ale i tak by nesměla do domu, ten se před ní uzavře...manžel se ani jednou nezeptal na zdraví svého budoucího vnuka či snachy....Připadá mi, že manžel už díky alkoholu je v nějakém svém posunutém světě ......Kolikrát mi běhá mráz po zádech, z toho co říká apod., v podstatě jen hodiny a hodiny plánuje, jak se komu pomstí a co komu udělá.
Díky těmto přednáškám jsem nervově poměrně vysílená a na nějakou revoltu vůči němu nemám žádnou sílu. On se nikdy nestyděl takového chování zneužít ani vůči dětem, u kterých jsem se snažila dbát, aby too tolik neslyšely. NEdávno manžel vykřikoval vn oci: A ty se už nikdy nevyspíš, tady nebude klid, křičel mi to do ucha,že dokud neřeknu synovi a snaše, že je nenávidíme, tak mne nenechá spát. Vstávám již celá léta v 6 hodin ráno. Když usnu díky manželovi ráno ve 2, tak jsem vyčerpaná a již navštěvuji imunologii ve vinohradské nemocnici .Marta

Dobrý den,
prosím Vás o radu se svým problémem.
Manžel přešel asi před rokem a půl z příležitostného pití piva večer v hospodě s kamarády, což mi nikdy nevadilo (ani obden nebo často i 3 nebo 4 dny za sebou) na každovečerní pití piva doma. Do té doby to skutečně nebyl problém, chodil do hospody spíš kvůli těm známým popovídat si a co jiného si dát, než pivo, to souhlasím. Ale kamarádi se různě rozprchli, někteří už večer zůstávají doma a manžel najednou zjistil, že musí také víc večerů trávit doma.
Začal si zásoby piva doma sledovat a chodí si pro něj do obchodu tak, aby náhodou nezůstal doma bez piva. Je mu lehce přes 30 a zezačátku jsem si z toho dělala legraci, že je jak starý dědek, co si doma večer otevře lahváče, ale po čase mi to začalo vadit a netajím se tím, manžel o tom ví. Připomněla jsem mu, že mi nikdy nevadilo, když chodil do hospody a tam si jedno dvě piva dal, ale pak už mu samozřejmě dvě piva nestačila a to samé doma. Vypije tak tři lahve a to už v dnešní době i poté, co přijde z té hospody nebo třeba z bruslí s kamarády. Začne třeba v 10 večer a spát chodí pozdě, kolem půlnoci. Sedí u počítače nebo u televize a popíjí to pivo.
Je na něm vždycky poznat, že pil a i kolik toho vypil – stejně jako na jeho tátovi a jeho bráchovi. Na moje otázky, kolik měl piv, odpovídá často, že jedno a ptá se proč? Řeknu mu, že jedno určitě neměl a to proto, že to na něm vidím, jak se uculuje, má lesklé oči a je z něj to pivo cítit. To skutečně každodenní pití mi přijde jako závislost, jako alkoholismus. Sám přiznává, že už by bez piva neusnul. Je podnikatel a celkem dost pracuje a je často ve stresu. Ten tedy řeší jednak tímhle, druhak, a to mi také vadí, si s železnou pravidelností po odjezdu z práce zapálí v autě cigaretu a za 10 minut přijde domů, takže si umíte představit, jak je „příjemně“ cítit, když jde ke mně, aby mi dal pusu.
Máme rok a půl starou dcerku, ze které jsme oba nadšení, a za měsíc přibude další miminko. Obávám se, že budu naštvaná, když bude dál popíjet večer pivo, aby tvrdě spal. Ráno je pak na něm vidět, že se tak trochu z těch piv „probírá“. Manžel říká, že mu to pivo chutná. To je ale podle mě hloupá odpověď, alkoholikům asi taky alkohol chutná a přesto pro sebe nedělají pitím nic dobrého. Nezdá se mi šťastný. Mám se smířit s tím, že budu už do konce života slyšet to večerní zasyčení při otevření láhve (a že pokaždé, když pojedeme autem, ucítím ten cigaretový kouř a uvidím těch asi 5 prázdných krabiček od cigaret ve dveřích auta?). A chci včas pomoct hlavně jemu, jestli to nevidí a řítí se někam, kam nechce. Já myslím, že by mu pomohly nějaké koníčky. V současné době je myslím jeho skutečným potěšením naše dcerka, další v pořadí je pak chata (ale tu sdílíme s manželovými rodiči a sourozenci a je nás tam moc, já už tam kvůli tomu nechci moc jezdit, ale jezdím, protože vidím, jak se tam těší) a pak už opravdu snad jen to večerní pivo a cigareta… Jinak je moc hodný, i když občas mívá výbuchy vzteku kvůli prkotinám. (Ty výbuchy znají jeho máma, ségra, táta, prostě jeho rodina a já. Myslím, že ke kamarádům by si to nedovolil). S námi dvěma už to taky není takové, jaké to bylo dřív, už na mě umí být pěkně nepříjemný, což by se dřív nikdy nestalo, to jsme byli ukázkový pár bez hádek a plný radosti jeden z druhého.
Řeším s tím pitím zbytečný problém nebo ne?
Děkuji za radu.
Marta

Mám v sobě 2 piva a láhev vína a ted už i deci cinzana, protože vínko došlo a necítím se opilá, takže by mě zajímalo, jestli jsem už tak otrlá, nebo proč poslední dobou potřebuji více a více alkoholu denně a přitom nejsem, necítím se opilá? Piju asi 3-4 roky a víceméně z nudy. Je mi 33 let, většina říká, že jsem hezká holka, ale přítel ženatý, moc se nevídáme, práce je nenáročná, sekretářka, většinou se nudím a tak piju. Opravdu piji denně, což mě děsí, ale já nejsem opilá, nechápu proč. někdy začnu po obědě, někdy večer, spíš po tom obědě. Někdy vypiju stejné množství a mám okno, ale kamarád mi říká, že jsem se chovala ok a nenapadlo by ho, že mám okno. tenkrát jsem to řekla své MUDr., na testech zjistila zvýšenou hladinu něčeho co určuje pravidelné pití alkoholu, ale nikam mě neposlala a já piji pořád. Nechci pít, poraď te mi, prosím, co s tím, kam zajít, co udělat. Děkuji moc. L.

Dobry den chci se zeptat, jak poznam, ze ma nekdo krizi, kdyz nepije alkohol. Dekuji prdem za odpoved.

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o pomoc, která se týká mé matky - alkoholičky. Pije už zhruba 8 let, ale poslední dobou je to čím dál horší. Nevím, kam se máme obrátit, zda na nějakého psychologa, který by ji navštívil u nás doma, protože ji nikam nedostaneme, aby se šla léčit a zda by ji ten psycholog nějak vysvětlil, že léčení pro ní bude nejvhodnější řešení... Myslím se, že jí je už jedno, co pije, koupí si vodku, rum, víno ....
A pak nás psychycky tak deptá,že už z ní mám nervy v kýblu... Už se mezi sebou nedokážeme normálně bavit, návštěvy si už radši také moc nezveme, protože nevíme, zda zrovna máma bude opilá či nikoli. Prosím o radu s čím máme začít.

Dobrý večer, mám problém s mou matkou. Dnes snědla 60 tabletek a zapila je vodkou. Pak si zavolala záchranku, leží v nemocnici na interně. Nespolupracuje, chce podepsat reverz. Není to poprvé co to takhle udělala. Před pár měsíci utekla po detoxu dokonce z nemocnice domů, je alkoholička... to víme už dlouho (má 53let) je v důchodu (pro záda). Pije celý můj život. Vždy ohrožovala pouze sebe, ale nyní ohrozila 3-letého vnuka - měla ho hlídat a pila po celou dobu hlídání. Pila tajně že to ani bratr (20let) nepoznal. Pak mi synovce musel dovézt protože matka začala zvracet a bylo jí zle. To bylo v pondělí. Dnes ve čtvrtek ráno snědla ty léky. Nechce do léčebny - prý nemá žádný probléma nic neudělala. V léčebně byla již 2x. Vždy naslibuje, že je to naposledy a vydrží to třeba i 3 měsíce nepít tak moc. Ale pak to na ni zase příjde. Je nějaká šance ji poslat na léčení bez jejího svolení. Mučí nás tím. Ubližuje sobě, nám, všem. Děkuji za odpově%d.Z.F.

Dobry den potrebovala bych poradit. Jsem z manzelem 11 let celou tu dobu pil. Ale ted posledi dobou pije kazdy den, pije jen pivo ale dokaze pit i 2dny, pomalu nic neji. Sotva vstane a uz de zas do hospody. A kdyz je doma jeden den tak s nim neni rec je nervozni za kazdou prkotinu. Ale je zajimave, ze kdyz jede do prace a je na cestach 7 az 10 dni tak nepije, ale jak dorazi domu este ten den je v hospode. Chtela bych slyset vas nazor a radu dekuji predem ...

Dobrý den. Nevím už jak dál, proto se prosím na Vás obracím se žádostí o radu. Manžel je podle mého názoru už težkej alkoholik, nevydrží bez alkoholu víc než dva dny a pak naráz vypije půl litru rumu nebo vodky. Láhve si vždy někam schovává a pije doma sám. Už si jednou dokonce sedl pod vlivem za volant a před týdnem kvůli alkoholu přišel o práci. Když ho náhodou v tom stavu někdo vzbudí a něčím popudí chová se agresivně a ničí zařízení domácnosi a napadá i mne. Druhej den si ovšem zřejme nic nepamatuje a jěšte je uraženej, když mu neco vyčítam. Nepomohlo ani, když zasáhla Policie a ani fakt, že má dvě malé děti a na krku hypotéku a přišel o práci. Ani to mu nebrání v pití. Peníze i platební karty mu hlídám, ale zašel do banky vybral si peníze na pití přímo v bance. Nekoupí dětem jídlo, ale na alkohol má... Už jsem zoufalá a podala jsem Návrh na rozvod manželství, jenže to situaci nevyřeší, protože byt zatížený hypotékou nemůžu prodat.
Prosím poradte mi, co mám s ním dělat? Jak ho přimet k léčbě? Můžu ho nechat odvézt do léčebny nebo na záchytku sama Mockrát dekuji za rychlou odpoved.

Ahojky všem, je mi 40. Pokud zpětně vzpomínám, jsem alkoholik od začátku, prostě nemusel jsem se dopít k závislosti, závislý jsem byl už před pětadvaceti lety, kdy jsem začal pít, s kamarády hospody, zábavy karnevaly vandry, vždyť pít se dá všude, první čůča někde v parku (do 18. bylo daleko) vždy podle hesla je mi jedno co piju, hlavně,že se motám, po dvacítce diskotéky, bujaré večírky, první bolení hlavy po ránu, vše je ještě v pohodě, mladé tělo hodně snese, později setkání s mou drahou ženou, narození syna, první skryté láhve ve skříni, pořád je to v poho, nemám rád pozvání na jedno dvě, proč? Piju přece, abych se opil né? Začínají mé občasné šňůůry 2-3dny nonstop, střízlivění bolí, musím dokrmovat, pak zase pár dnů klid. Dopracoval jsem to až k půl litříku tvrdého denně, fernetu, rumu. Drahé, levné je to jedno, daří se mi to tajit jen občas mi to ulítne na ty 2-3dny total, nemám se za to rád. Říkám si chlapče, skonči s tím zavčas nebo bude hůř, není to tak jednoduché, potkáváte přátele, známé i neznámé blábolíte, v puse žvýkačku s pocitem, vždyť to na mně není poznat....JE.....
Průsery první slibování, že to bylo naposled, návštěva psychiatra a abstinence po dvou měsících, je to dobrý 1-2pivka přece alkoholika nedělá. Kontrolované pití je přece možné....NENÍ...opravdu né. A jsem zase v ..., mým nejbližším se to nelíbí (lze se tomu divit), návrh na rozvod, soud o přidělení syna. Tak to už je důvod k opavdovému zamyšlení.
A má součastnost: jsem s rodinou 8. měsíc abstinuji, neberu léky nikam nedocházím, doma je alkoholu dost. Ale já se ho netknu Už nikdy ... vím, že nemůžu. Jedna sklenička a "už v tom zase líítááme, haťa paťa" Prostě ne. Mám rád svou ženu, syna a to mi za to nestojí abych je ztratil. Tenhle web je skvělý, chodím sem už pár let a panu doktorovi za jeho práci moc děkuji.
A těm s problémy vzkazuji: bojujte, stojí to za to.

Dobrý den, chci se zeptat, jak poznám, že je někdo alkoholik? Téměř 3 roky žiji s přítelem, máme spolu 14 měsíční holčičku. Dokud jsme byli bez dítěte, tak přitel požíval alkohol myslím v normě. Od mého těhotnství chodí do hospod sám se svými přáteli.
Pivo potřebuje denně, jen výjmečně se stane, že by si nedal žádné. Během posledních 6 měsíců se opíjí do takových stavů, že ani neví v kolik a jak se dostal domů a když usne, tak se uprostřed spánku probudí a vymočí se kdekoli, zejména v ložnici. Nepřijde mi to normální, ale stává se to pravidelností :-( Je to alkoholismus? Děkuji za odpověď, Petra

Dobrý den, žiju v osmiletém vztahu a můj přítel se hodně změnil. Začalo to tím, že o víkendech chodil do hospody, vracel se v noci. Teď tam chodí každý den,mám pocit, že problémy řeší alkoholem. Je zaměstnaný a nestává se, že by šel do práce opilý, ale na to pivo si zajde. Mě bere jako součást svého života, málo spolu komunikujeme a intimní život není žádný. Připadá mi, že to pití přestává zvládat. Na jeho prvním místě jsou kamarádi se kterými vysedává v hospodě. Je mu 29 let a myslím, že konzumuje pivo a lihoviny. Kolik toho vypije, nevím. V jeho rodině je otec alkoholik. Děkuji za odpověď.

Dobrý den. Začínám nezvládat chuť se napít. Piju každý den. Samozřejmně tím řeším nebo utíkám od nějakého problému. Jsem matkou dvou dětí. Jedno z dětí je postižené a dva roky jsem sama kdy nás opustil manžel. Vím, že bych potřebovala pomoc, že už je to pro mě neunosné jen se bojím, že přijdu o děti. Prosím jaký druh léčby bych mohla podstoupit aniž bych nemusela přiznávat svou identitu? Nechci přijít o děti. Jen potřebuji poradit. Děkuji