Alkoholik

Mohl by někdo doporučit knihu, která by alkoholikovi alespoň trochu pomohla s motivací držet se v rámci možností na uzdě a trávit čas s rodinou a prací? Díky.

Dobrý den, mám už svou rodinu a proto se mi zdá být tento problém ještě těžší. Moje matka je alkoholička, před deseti lety se zamilovala a opustila mě a tehdy i mojí 16ti letou sestru, několik let o nás nejevila téměř žádný zájem, byla prostě zamilovaná , a před dvěma lety mi její sestra zavolala, že mamka pije, právě prodělala delirium a je třeba se o ní postarat. Byla jsem tehdy v pátém měsíci těhotenství, přesto jsem za ní jela, celá rodina, včetně našeho otce, se o ní postarala. Odvezli jsme jí do léčebny, byli jí oporou, po návratu opět pila, tak přišlo z naší strany ultimátum, pokud bude pít, neuvidí nás, ani vnoučata.
Za měsíc přijela sama, že už nepije, že to zvládla, cca rok sekala dobrotu, našla si novou práci, pravidelně nás navštěvovala a až v létě 2012 se s námi opět přestala vídat, najednou jí obtěžovala být s námi, neexistovalo u nás přespat, myslela jsem, že opět piji, pak jsem nacházela upité lahve, zátky od piva apod. Na otázky vždy odpověděla, že problém nemá, že nepije, že chce žít, naposledy jsem jí viděla 1. září 2012 a pak až minulý týden. Vlastně na nový rok, volala mi její sestra, že ji odváží vrtulních na traumatologii, prodělala epileptický záchvat, zranila se a její život je v ohrožení, myslela jsem, že se mi zbořil svět, co jsem udělala špatně. Druhý den jsem jí navštívila, byla v delíriu, nic tak děsivého jsem snad nikdy neviděla. Přivázaná k lůžku, samá modřina, vykřikující, její diagnóza, nefunkční játra, nízké hodnoty minerálů, totálně narušené vnitřní prostředí, po pěti dnech se s delíria probrala. Nejdříve plakala, že si myslela, že je sama, že jí nikdo nemá rád, i přesto, že jsem se jí snažili kontaktovat. Řekla jsem jí, že musí do léčebny, ona opravdu málem umřela a řekla mi, že do léčebny nepůjde, nic si nepamatovala, teď je stále v nemocnici a nějakou dobu ještě bude, nevím, co mám dělat, nemyslím na nic jiného. Když se vrátí domů, nezvládne to, zase bude pít a tentokrát to nepřežije. Stále dostává krev a doplňují jí minerály. Už jsem i uvažovala o tom, že ji nechám zbavit svéprávnosti, že je to jediné řešení, jak ji dostat do léčebny a zachránit jí život, ale odpustí mi to někdy? Nevím, co mám dělat, jsem bezradná, nevím, co se stalo, proč pije, vše bylo v pořádku, nemyslím si, že měla důvod znovu pít. Poraďte mi prosím. Děkuji Lenka

Pane Dr. Prosím o změnu na Vašich stránkách info o AA v Ostravě.
Od roku 2013 už se neschází na Výstavní ulici, ale v budově tel. NOE na Kostelní 2, Ostrava 1.
Děkuji.

Zároveň Vám děkuji, že jste nechal vzniknout tyto stránky. Moc mi pomohly, stejně jako mnoha dalším alkoholikům. Zdraví, štěstí a optimismu do dalšího roku.

Dobry den pane doktore, je mi 37 let a mam zenu a dve deti. Lecim se na psychiatrii po neuspesnem pokusu o sebevrazdu.
Posledni dobou si uvedomuju, ze zacinam mit problemy s alkoholem. Navic beru Rivotril 0.5 mg 3x az 4x dennne a Cipralex rano a odpoledne.
Ja v podstate mesic alkohol nevezmu do pusy ale pak je prilezitost a nedokazu odolat a zborim se tak, ze me vedou domu. Svuj problem jsem konzultoval se svym psychiatrem jestli existuji nejake leky na potlaceni bazeni ci neco podobneho a bylo my receno, ze v mem pripade zrejme nejsem zavisli a stanovit nejake leky by zrejme bylo bez efektu. Prosim vas o radu jak dal a zda by bylo na miste naordinovat Antabus. Nechci prijit o rodinu a opravdu bych s tim rad neco udelal. Dekuji R

Ahoj. Je mi 20 let. Mám problémy s depresema a do toho v poslední době nadměrně piji. Začal jsem o něco více pít než bych měl asi před 2 lety. Sice to bylo jen o víkendech ale bylo to moc. Za poslední rok si vlastně víkendy ani nepamatuji. Dostával jsem se z toho přes týden v práci asi do čtvrtka a potom se těšil zase na víkend, kdy jsem mohl jít pít za kamarády.
Za poslední půl rok jsem začal pít i přes týden. Každý den alespoň 3, 4 piva a to už je na mě dost. Nemám takovou výdrž jako dřív. Nejhorší je, ýe jsem začal pít už i na antidepresiva a nedokážu si říct ne. Mám na to strašnou chuť a cítím se díky tomu dobře. Přitom mě to strašně bolí. Dneska jsem se probudil ještě opilý a k tomu pomočen a není to poprvé, usoudil jsem, že asi alkoholikem budu.
Zavolal jsem do protialkoholní léčebny a pujdu to zkusit. Vím, že to musím chtít sám, léčebna mě neodnaučí pití, ale chci zkusit tu izolaci od okolního světa, a ve střízlivém stavu si trochu urovnat věci v hlavě.

Jsem vdaná 36 let. Máme dnes již dospělé děti, které mají svoje děti. Manžel pije téměř celou dobu, co jsme spolu. Zpočátku to sice nevypadalo tragicky, ale už tehdy mi některé věci byly divné. O alkoholu se nesmělo mluvit, bylo to tabu. Jakmile jsem o tom začala mluvit, když byl důvod, byla jsem psychicky trestána ignorancí mojí osoby z jeho strany, nemluvil se mnou. Postupně se pití zhoršovalo, pil častěji a prakticky podle mého názoru bezdůvodně. Když se napil s přáteli, dalo se to ještě relativně pochopit, ale pak začal pít sám. Ten, kdo žil někdy s alkoholikem, ví, o čem je řeč. Těžko se to vypráví.
Člověk vedle vás je nespolehlivý, protože kdykoliv je potřeba, aby pomohl s dětmi nebo s nějakým jiným problémem, byl opilý. Celou dobu se tvářil nepřístupně, že žádný problém nemá, nepřiznával, že problémy přibývají. Já jsem prošla obdobími hrůzy, strachu, hledáním láhví s alkoholem po domě, přesvědčováním, prošením, ječením, pak přišla rezignace. Mezitím se také naše děti snažily svého tátu přesvědčit, aby nepil, prosily ho, ale vysvětloval si to tak, že je navádím. Pil dál a víc. Doba přinesla společenské zvraty a můj manžel spadl profesně tak zvaně "na ústa".
Jeho pití se stále zhoršovalo, někdy to bylo k neunesení. Zničil všechno, co bylo mezi námi, děti nevěděly, jak se k němu chovat, odnesly si svůj problém do života a dodnes se s tím nevyrovnaly. Já jsem před deseti lety, kdy moje mladší dítě procházelo pubertou, rezignovala a začala žít vedle svého manžela, protože s ním už se žít nedalo. To ale není zdaleka konec.
Manžel se propil do stádia, kdy začal mít velké zdravotní problémy s játry, neuropatii. A já? Celý život vedle něj jsem za uklízečku veškerého "bordelu", který denně vytváří, v době, kdy byl bez práce jsem celou rodinu finančně "táhla", až to došlo tak daleko, že začíná být dokonce dementní.
Alkohol je strašná věc a alkoholici jsou prolhaní a bezohlední sobci. Život mi utíká a i když jsem se před deseti lety vzbouřila a žiju jakoby zvlášť, jsme pod jednou střechou. V poslední době už nezvládám fyzicky úklid jako dřív a psychicky mě to všechno ničí. V rodině přišly nemoci, dokonce smrt, nevím, kam dřív skočit a bojím se dne, kdy přijde další rána. Manžel se ukázal být jako bezohledný sobec - stále pije a stále tvrdí, že má všechno pod kontrolou, že nepije, že si vymýšlím. Občas se divím, že jsem to všechno vydržela a neshodila ho ze schodů... Léčit se nepůjde a ono je to teď už asi jedno, protože je z něj totální troska. Co všechno nás ještě čeká? Jak a kde najít psychickou pomoc, aby člověk mohl jít dál a nezbláznil se z toho?
Anna

Kristýna zřejmě alkoholička je, kvartální. Zajdi na nejbližší skupinu AA, tam se dozvíš víc. Neoddaluj to!

Kristýno,
najdi si dobrého psychologa. Závislá asi nejsi. Myslím si, že by Ti to pomohlo. Petr

Dobrý den, jmenuji se Kristýna, je mi 26 let a už bohužel několik let mám problém s alkoholem. Piji asi jednou za dva týdny, takže ne až tak často, ale zato pořádně. Když začnu, nedokážu už přestat, jen piji a piji. Nic mě nezastaví a je mi jedno co piji, hlavně když to má nějaký alkohol. Důvod si pokaždé najdu, at už jsem štastná nebo smutná, je to jedno, stejně se pokaždé strašně opiji. Pak si samozřejmě nic nepamatuji, co jsem dělala. Chtěla bych s tím přestat, přítel, kterého moc miluji se se mnou kvůli mému pití rozešel, protože nedokázal snášet mé chování poté a pohled na mne. On je ten hlavní důvod, proč bych s tím chtěla přestat a samozřejmě i kvůli sobě. Jen nevím jak na to, už jsem to zkoušela několikrát, úplně nepít jsem vydržela jen dva měsíce a pak se to rozjelo nanovo. Ani omezení alkoholu mi nepomáhá, protože stejně vždy po určité době to zase překročím.
Jsem z toho neštastná a smutná, protože mi to ničí život a já nevím co s tím. Pokaždé si řeknu, že tentokrát to už nepřeženu, ale s každou skleničkou to ztrácí význam, vůbec pak u toho pití nepřemýšlím a následky jsou mi jedno. Šancí jsem od přítele dostala už víc než dost a pokaždé jsem to po určité době zvorala. Děkuji moc za radu.

Dobrý den, chci se zeptat. Občasně vypiji za den 0,7 kvalitního alkoholu (Jack Daniels, rum Zaccapa) a někdy piji i týden v kuse (každý den). Před 2 lety jsem měl mononukleózu. Většinou piji až večer. Muzu mít poškozená jatra nebo za jak dlouho se muzou poskodit? Když jsem jinde než doma např. dovolena atd., tak nepiji třeba 10dní vůbec. Jsem závislý? Prosím o odbornou radu. Děkuji.

Libo - dekuji za informaci.
Pane doktore - pritel pije denne, at uz doma nebo v hospode, sice pije "pouze" desitky, ale tak 8-10 kousku. Delala jsem mu orientacni test zavislosti, ktery je na vasich strankach a vyslo mu 19 bodu. Skodlive piti - riziko prechodu do zavislosti. O bod vic a uz je to zavislost. Mimochodem jeho maminka je alkoholicka, nekolikrat neuspesne lecena v lecebnach. Na to, ze je mu 31 a chteli bychom v blizke budoucnosti rodinu, je to celkem smutne a ja nevim, zda do toho jit. V momentalni situaci asi ne.

Marabo, v Ostravě fungují výborně AA, je tam několik skupin. Obraťte na MUDr. Turkovou.

Dobrý den,
neznáte někdo dobrého psychologa v Ostravě, popř. Frýdku - Místku. Chci pomoci příteli, který má problémy s alkoholem, bohužel si to stále nepřiznává a zkusit zachránit vztah.
Děkuji Vám moc.

Zdravím vás přátelé:-)
Jmeuju se Honza, je mi 26 let a rozhodl jsem se po několika marných pokusech, řešit můj problém jménem alkohol s profesionály. Příští týden jdu k psychiatričce, kde se uvidí, zda-li to bude pouze ambulantní léčba, nebo rovnou léčebna.
Nepiju každý den, ani ob den, někdy také měsíc ne, nicméňě když už se to zvrtne, což se děje už tak 3 roky, plus mínus kvartálně, stojí to potom za to. Mám obrovskou podporu ze strany rodiny a přítelkyně a jsem pevně odhodlán, jako nikdy v životě. Budu velice rád za každou radu, zkušenost, osvědčenou metodu atd. Děkuji také autorovi webu, našel jsem zde velmi mnoho informací a kontaktů. Teď už jen dotáhnout to do zdárného konce. Také držím palce všem, kteří se rozhodli stejně jako já, aby jim to vyšlo! Dřív jsem se tomu smál a nechápal to, teď už vím, že tenhle problém je skutečný a není radno to podceňovat.

Co chcete poradit? Léčebnu odmítáte už Vy, babička, natož asi děda! Na Foru je spousta rad. Antabus, AA, psychiatr.