Alkoholik

...asi nastal čas uklízení, u nás doma ta kůlna , ale vidím, že i Sochař se Včelařem mají uklízecí manévry)))
Když si zpětně vzpomenu na poslední Vánoce, jak se u nás malovalo a vůbec to nebylo špatné. Prostředí kde jsem pila (nejraději a nejvíce jsem pila sama doma) se změnilo, jiné barvy... sice maličkost, ale v určitém času, kdy postupně odeznívají výčitky z pití, bažení se ozývá po méně, tak i tato změna byla vítaná jako další krůček.
Uklizeno v duši, v těle a nakonec i prostor kolem a udržování.
I s tím delším nepitím je to jako se vztahem, Může to zevšednět a proto potřebuji a cítím pořád tak jak ve vztahu, tak s novým stylem života tomu dávat další smysl a dobíjet to novýma nápadama a baví mě to, oboje.
Alkosny jsou pořád, ale čím dál méně a už to není děs, když se po takovém snu vzbudím, je to pocit osvobození, něco jako, že i to patřilo k mému životu. I to jsem byla já.
Někde jsem četla , že srdce má být tiché, ale v překladu to má význam, vyrovnané, klidné.
V pití jsmem ho měla neklidné a tak vypadal i moje osobnost. Byla hektická, nevyrovnaná, nervní a naopak někdy zase extrémně melancholická, prostě jako na houpačce.
Tělo trpělo a i duše, neklidem a pak najednou zase velký klid, nevyrovnanost a potřeba chlastu. Mozek se zabýval hlavně jak si dát skleničku...jak navyšovat, jak zkracovat interval až chlastat denně a už to bylo to moje dno.
V součastnosti je moje srdce "tiché", klidné , něco jako vnitřní smíření.
I to se musí udržovat a opečovávat, tak jako vztah.
Zatím se držím , raději používám slovíčko zatím, je to nepovyšování se, ale i vyjádření mé tiché radosti nad novým spůsobem života.
..aby se to nezakřiklo, že)))

Uklízím teď taky často, vyklízení bytu, malování ... žil jsem v chaosu a teď je to lepší. Klidný srdce, to je ideál, cítím ten klid bez pití neskonale víc i přes vrozený zmatkářství.
Teď jsem skoukl film, co sem snad včera někam dal Pert - a teď ho nemůžu zas najít, vida zmatkář jsem - Pološero, výbornej film, dokument o alkoholismu, otřáslo to mnou hluboce a taky mě to rozradovalo, protože je tam naznačená cesta, jak z toho ven a po týhle cestě s důvěrou jdu.

Tak ty uklízecí manévry vám závidím. Já se teď pořád nemůžu k ničemu dokopat, zvládám jen to chození do práce. Celkově mám pocit, že jsem pitím ztratila strašně moc času, vlastně si z toho období skoro nic nepamatuju (kromě léčeben, absťáků a spánku), chtěla bych to teď nějak zlepšit, ale nejde to. Mám baráček, strašně mě bavilo pořád něco vylepšovat, myslím, že jsem tu udělala spoustu práce (malování, šití veškerých závěsů a doplňků, sama jsem pokládala koberce a natírala futra, renovovala starý nábytek...) a teď nic. Život utíká a připadá mi, že už mě nic hezkého nečeká. Už nemám ten "drajv" a fyzické síly taky ubývají. Dřív jsem rvala skříně z rohu do rohu, teď už ani náhodou. Vzhledem k tomu, že jsem sama, nechci obtěžovat ostatní, a tak mi to tu všechno tak nějak stagnuje... Ani tu horu prádla nejsem schopná vyžehlit, leží tu trvale. Jen přihazuji a odebírám potřebné. Ach jo. Snad bude líp. Sochaři, Včelaři, držím palce. Jo a ten krásný pocit střízlivého klidu znám, myslím, že to je to, čemu se říká okamžiky štěstí. Je to krásné. Už jsem to dlouho nezažila. Asi bych si měla svojí abstinence víc vážit, přece jen to po těch třech letech začínám brát bohužel jako trochu samozřejmost, přitom to je naprosto zrůdná a nebezpečná myšlenka.

Jojo, Reminiscence, to byl vyloženě okamžik štěstí. Nepamatoval jsem si, kdy mi bylo naposled tak dobře. Přelilo se mi to i do pondělí a ještě i dneska na tom frčím. Začínám si myslet, že až teď si to začínám vyloženě užívat. Řeším problémy tak jak se řešit maj, začínám porážet lenost, kterou jsem si vypěstoval, dělám věci hned a ne, když to vyjde, paměť se zlepšuje. A začínám mít pocit, že plány o kterých jsem léta jen mluvil jsou reálné a proveditelné.

Všetko je iluzia.Sam sebe chcem dokazat..som v pohode.Chlast je velke trdlo..nezmysel.Som alkoholik...no ja sam seba študujem.Prečo niekto pije stale a nie je zavisly a ja si dam pivo a som v prdely.Prečo? .No alkohol nas drži pod krkom a fest.Chcem žalovat štat za propagaciu alkoholu- drogy..Vysledok?Don Quichote verzus veterne mlyny.Lampareň.Amen.p.s.som vytočeny... všade je chlast....civilizacia

Zdendo ahoj

Ty jsi si dnes zašel na pivo ?

Ladis nieee.Len filozofujem.Ja nemôžem pivo.Niečo budujem...svoj život.Nepokazim si to..blbym pivom.Len som dumal...mam povinnosti a dost.Takže nie.Musim do poistovne,do banky..po uradoch a tak...dik za zaujem...som v pohode

už jsem se lekl ))) Tak se drž chlape

To je fakt boj, jak je pak clovek nucenej vymyslet vselijaky aktivity, jen aby nepil.. Ale slusna pomoc je, ze kdyz si clovek chce koupit ten chlast, jak je z toho totalne vyhoukanej..pak uz je to samozrejme jedno. Mne ani pivo nechutna..vubec nechapu, kdyz nekdo rekne: mam chut na pivo. Mozna polosladky vino, to mi mozna i chutna. Nedivim se tem vsem recidivam, clovek je pak vpohode, vsechno ma vyreseno, dobra nalada, tak co se muze stat..a tak si to posereme zase..a zacarovany kruh opet vstupuje do hry. Mne treba alkohol pomaha premyslet, jdu pak do hloubky, jsem i veselej..ale to asi jen prvni den. Sere mne, jak ten alkohol to telo vysaje, vsechny mineraly a dulezity latky jdou do haje..a clovek to neciti, protoze je opilej. Pak to vsechno dohanet, to je tak na dva tejdny, plus ty psycho stavy..to je o nicem..draha sranda. Vzdycky nepiju tak dva tydny a pak mne to zacne nahlodavat, ale krute.

Škorpione, mluvíš mi z duše!! Mě už na tohle docházej síly. Po skoro týdnu jsem si ráno konečně připadala normálně, snad i vesele, ale opdoledne to na mě zase padlo, stres, stesk, únava, podrážděnost, nasranost. Dnes jsem se chtěla jít podívat k divadlu, je tam venkovní představení - ciskusácký. Ale dozvídám se, kolik se tam hrne lidí a začínám z nich mít strach. Asi se na to vyprdnu a půjdu domů. Na běhání se necejtím )to byl náhradní plán), jsem nějaká utahaná. K psycholožce jsem se nedovolala a ještě údajně nové pacoše nepřibírá. No. pak je tu ještě jeden psycholog, ale s tím se znám a nevím, zda by to mělo ten účeinek, jaký chci, bojím se, že by mi řekl, že je to v pohodě. Psala jsem to dceři (té jsem se svěřila), prý mi bude psychoušku dělat ona . Tenhle víkend asi jo. Na zítra žroutsko-kulturní plány, s muzikou atd, taky se bojím. V neděli jdem na oběd k taťkovi, je to frajer, od března nepije, má můj obdiv. Prý už nikdy... už má asi vypito. To bude po letech změna, že k narozkám nedostane flašku. K němu se těším, on se neuvěřitelně vyklidnil a změnil, z nerváka je kliďas, čumím jak puk. Zítřku se spíš obávám, jo a večer máme vodáckou chůzi, upřesnit lodě, trasu atd. Min. 12 lidí, většinou násosky.Ono se lehce řekne vyhejbej se krizovejm místům, když jsou to skoro všechna místa. Naštěstí je mi ale ještě furt tak blbě po těle i na duši, že z napití snad ani strach nemám, spíš z těch lidí. z těch keců atd. je to hrozný, ale já se na ty víkendy fakt netěším, čouhá z toho akorát průser. O dovolenejch ani nemluvím... tak jsem si zas ulevila, snad váís to mpc nezdrbne. Ale zase na druhou stranu se raduju ze střízlovosti, z normálních(snad)reakcí a zvládání všeho. ještě zvládat ty víkedny