Alkoholik

Ahoj Petre,jsem tu nova a tvuj pribeh je mi tak nejak nejblizsi,nejspis proto,ze jsi s alkoholem nespadl az tak hluboko(stejne jako ja-zatim) a dokazal si se sam bez pomoci zastavit.Obdivuju te ,gratuluju a drzim pesti.Me sice nuz pod krkem nikdo nedrzi,ale alkoholo mi uz nejakou dobu komplikuje zivot a hlavne chci byt prikladem memu 14ti mesicnimu synovi.V tehotenstvi jsem nepila vubec,ale pak jsem si obcas neco dala a za ten rok a kousek se to jen zhorsilo.Zatim nikdo,krome manzela netusi,ze bych mohla mit problem.Zatim mi totiz povetsinou staci koupit si 1x tydne lahev vina a vypit si ji tajne sama v postelikdyz jdu driv spat,protoze jsem "jako" unavena a obcas si dam neco s manzelem,ale to se desne ovladam,abych se neopila,coz se mi vetsinou dari.
Horsi je,ze tim,ze si manzel a vlastne ani ja plne neuvedomujeme potencionalni nebezpeci,neudelali jsme zatim zadna opatreni.Manzel si 2-3x tydne da doma 1-2 piva(do hospody nechodi),nikdy v zivote se neopil a nema s tim vubec problem.Obdivuju te,ze jsi doma obklopeny alkoholem a nelaka te to a ze se tva zena neboji,ze do toho zpet spadnes.Me to manzelovo pivko v lednici take nelaka do te doby,nez si dam to sve tajne vinko.Jakmile dojde,uz slidim u lednice a vetsinou ho dam a 2.den koupim zpet,aby to manzel nepoznal.No to jsem se ale rozepsala..).Chtela jsem hlavne napsat,ze z tveho prispevku cisi sila,odhodlani a nadeje pro nas vsechny.Diky a drzim palce Marky

Ahojky Markét.
Tak trochu jsem pročetla co tu píšeš...
Jsi určitě dobrá v tom,že si uvědomuješ něco,co není normální.
Ale asi tě i zklamu,já si taky myslela,že na tom nejsem až tak špatně a má abstinence byla v pohodě.Ale pak se něco v mé makovičce zvrtlo....ááá byl tu opět průšvih.
Asi opravdu my alkoholici prostě nesmíme ani jednu jedinou sklenku,protože pak to nedodržíme a jsme v tom zas.
Je to tak Libuško???
A tak to nepodceňuj a snaž se dokud je čas.
Přeji ti silnou vůli,hodně štěstí a hlavně ať jsi v pohodě.

Bludicko,moc dekuju za prispevek.Me by hrozne pomohlo,kdyby nekdo z vas,kdo zasel mnohem dal nez ja,se s nama podelil o zivotnoi pribeh,kde by byl znat ten osudny zlomovy bod,o kterem Ty i Libuska pise.Ja totiz zatim vnimam jen svou situaci-obcas prusvih,ale jinak ok a pak lidi,co padli na opravdove dno a u kterych to jiz byla opravdu otazka preziti.Chybi mi tu ten stredni,rekla bych asi i rozhodujici dil.kdy je clovek jakz takz v pohode,pak mene a pak prijde ten rozhodujici okamzik....
Kazdopadne dekuju,jste uzasne,mohlky by jste pravem napsat-holka si tu hraje s ohnem ani o tom nevi-zaslouzila by pres pusu,ze stale pochybuje,neuvedomuje si naplno riziko apod..Diky....








....

Každý alkoholik je přesvědčen, že"zase tolik nepije, tutově má svůj chlast pod kontrolou"Nevědomky si lže, věří tomu.Strašně se plete.Pomalu, ale jistě dostává člověka, ovládá ho, až najednou člověk myslí, že má jen ten alkohol, přítele, lásku, dobrůtku, pak mu ani nechutná, jenže už je jeho otrok, musí ho mít, končí jako dement, nebo umírá.

Každý alkoholik je přesvědčen, že"zase tolik nepije, tutově má svůj chlast pod kontrolou"Nevědomky si lže, věří tomu.Strašně se plete.Pomalu, ale jistě dostává člověka, ovládá ho, až najednou člověk myslí, že má jen ten alkohol, přítele, lásku, dobrůtku, pak mu ani nechutná, jenže už je jeho otrok, musí ho mít, končí jako dement, nebo umírá.

Ahoj Markét.
Víš ono rozpoznat ten zlom je právě těžké a asi nemožné,když si to prostě neuvědomíš,že ten problém je...Přesně jak psala Libuška.
U mě to bylo asi tak,že jsem popíjela,pak více a více a stále jsem byla v pohodě...Potom jsem měla pocit,že jsem nervózní a nevěděla jsem proč????Pak jsem zjistila,že nervozita pominula když jsem se napila,bylo mi zas fajn.Řekla jsem si...mám deprese a nebylo by divu kdyby né,měla jsem v tu chvíli problémy.Pak jsem měla těch problémů více a více,ale až bez pití jsem zjistila,že nebyly až tak velké.To už mě můj kámoš chlast ovládal a já si vlastně hledala důvod proč se napít.A tak jsem řešila každý problém,slavila každou blbost,napila jsem se s každým kdo měl chuť pít a podobné příležitosti u kterých nechyběl alkohol.Pak už jsem si popíjela doma sama,jednou proto abych se odreagovala od stereotipu,po druhé protože jsme se s manželem chytli,pak zas mě děti zklamali a pak jsem najednou zjistila,že bez pití nemohu usnout.A pak už se to valilo,ráno jsem vstala,ruce se mi třásly,nohy se třásly,byla jsem nervózní.Ale poslední kapka byla ta,že jsem se nedokázala ani najíst jak jsem byla vyklepaná a bylo mi na umření a měla jsem strašný strach,že už to nikdy nebudu já.Najednou jsem vzpomínala na chvíle kdy jsem se smála,bláznila,vyváděla s dětma a vše bylo fajn....rána,večery a bez chlastu.A najednou jsem věděla,že to chci zpátky,svůj obyčejný život,život sice s problémy,ale bez chlastu.
Bylo a je to pro mě těžké,ale vím,že se zpátky vrátit nechci!!!!
I teď když o tom jen píšu je to děsivé a vracím se do situace prvního dne a dalších čtrnácti kdy jsem myslela,že to nepřežiji.
No tak jsem se pěkně rozepsala....,ale jestli ty nejsi až tak daleko,tak to utni dokud máš čas.
Přeji ti vše nej...,a ať tě ten hajzl nedostane.

Mila bludicko,strasne moc ti dekuju za to,ze jsi se podelila o svuj pribeh.Rozbrecelo me to,je mi tak lito,cim jsi si prosla a strasne moc ti drzim palce,aby jsi se do takoveho pekla uz nikdy nevratila.Snazim se rozpoznat,kam az jsem zasla ja.Kazdopadne se vidim v tom,jak jsem si hledala duvody ,ale u me to bylo trochu jinak,ja na tom paradoxne byla hur pred 10lety nez dnes.Tenkrat jsem take vyhledavala kazdou prilezitost a prevazne se opijela,ale myslela jsem si to je normalni,kazdy v tomhle veku pari.Pak to ale zacalo memu priteli-dnes uz manzelovi vadit a kdyz uz jsem se malem rozesli,konecne mi to doslo a alkohol jsem strasne omezila.A nevim jak,ale celych tech dalsich 10let jsem pila mnohem mene a hlavne mene casto a da se rict i kontrolovane,jen jednou za cas se to zvrtlo a ja se opila.Nikdy jsem nezazila tres nebo abstak a uz davno nevyhledavam kazdou prilezitost se napit.
Mymy hlavnimy duvody jsou zdravi,casto mi totiz po alkoholu bije rychle srdce a obcas boli slinivka a take image,rada sportuju a drzim si postavu a po alkoholu jsem vzdy byla rozezrana a nechtelo se mi cvicit.Nejvetsi duvod je pak samozrejme manzel a syn,kteremu chci ji prikladem.
Jake sebou alkohol nese silene riziko,zacinam pomalu chapat az ted,co si ctu vase pribehy...Dekuju ze tu jste,Marky

Zdravím všechny spolubojovnice.
Bludi, podle toho, co píšeš, tak démon zapracoval. To znám. Nevěs hlavu, musí se začít znovu. Takhle zdrclá jsem byla, když jsem na těchto stránkách popisovala svůj příběh. Uvidíš, zase bude líp.
Markéto, tvůj příběh mi připomíná ten můj. Já bojuji už 20 let.
Popsala jsem to v kategorii: Jsem alkoholik a nevím co dál - mám ročního syna.....
Tak holky, musíme bojovat a zase bojovat, i když je to fakt těžká šichta.

Mila Magdo,strasne moc ti dekuju za tvuj prispevek,moc mi to pomohlo zase o trochu vice prozrit.Precetla jsem si tvuj pribeh a vidim v nem sebe.Presne jak popisujes,nemusim pit dlouhou dobu,nikdy nepiju 2 dny po sobe,muzu klidne pit a dat si 2 sklenky vina nebo 2 piva a nepokracovat,ale vzdy jednou za nejaky cas ,cca 2-3 mesice se to zvrtne a ja se opiju tak,ze si z predesle noci pulku nepamatuju.Druhy den se nemuzu na alkohol ani podivat,nekolik dni me ani nenapadne se napit,strasne se stydim,protoze vetsinou pri takove akci provedu nejakou ostudu.Slibim si,se tohle uz se nesmi opakovat a takhle dokolecka.Kdyz jsem byla tehotna ani na sekundu jsem na alkohol nepomyslela,zadne chute,zadne premahani.Ala po skonceni kojeni,opet sem tam sklenicka...U me byl rozhodujici okamzik prestat pit ten,ze jsem byla s malaym(je mu 14 mesicu) sama na dovolene v Cechach a 2x jsem se tam opila tak,ze jsem se o nej v noci nedokazala postarat kdyz se vzbudil a musela mi pomoci mamka...
Na tvem pribehu vidim,ze asi nejsem tak v pohode,jako jsem si doposud myslela.To,ze dokazu dlouhodobe bez problemu nepit,ze jsem nikdy nepila rano ani nekolik dni po sobe a nemela abstinenci priznaky,me utvrzovalo v tom,ze nemuzu byt zavisla.No urcite nechci prozivat dalsich x let to,co ty a doufam,ze se mi to podarilo utnout vcas.Rozhodla jsem se definitivne prestat pit teprve ted v sobotu,zatim teda uplne v pohode,ale budu urcite ve strehu.Preju ti jen to nejlepsi a jeste jednou diky,Marky

Ahojky. Z vlastní zkušenosti vím, že svůj alkoholismus jsem si musela přiznat sama sobě. A svojí abstinenci vzít jako úplně jiný způsob života, mohla bych to napsat i jako přijetí nového myšlení. Je pro mě důležité, že jsem to dokázala natolik, že nepiju a mám z toho radost, prostě je to tak, ten chlast k životu nepotřebuju. Potom jde nejen o nepití, ale právě o tu abstinenci. Trvalo mi, než jsem na to přišla a sama bych to nezvládla, ale musím říct, že je to tvrdá práce na sobě, protože jediný člověk, kvůli kterému to dělám jsem já sama.