Alkoholik

Já vydržel max. 14 dní, když jsem chlastaval a poprvé abstinoval. U mě ten první měsíc byl hroznej craving, takže by to sedělo. Ale je to orientační. Ja tu závislost spíš posuzuju v kategorii jako mám/nemám, než intenzitu od 1 do 10. Řekl bych, že intenzita se asi mění a lítá od 1 do 10. Zatímco nemoc zůstává. Té se nezbavim nadosmrti. Ať si to přiznám či ji zlehčuju.

Krtek napsal:
Milan. Prvé týždne ideš na vlne eufórie, na niečom novom. Eufória časom opadne. A potom sa dozvieš, ako si na tom.

U mě první měsíc nebyla euforie, ale normální peklo. A věřím, že tak to má většina alkoholiků.

V souvislosti s abstinencé si nevzpomínám na žádnou euforii. Je jedno jak dlouho bez chlastu (týden, měsíc, půl roku, necelý rok) Žádné stavy euforie si nepamatuji).

Ne? Takovy ten lepsi pocit, ze s cistou hlavou jde vse snaze. Ze si muzu naplanovat xy veci a jak snadno se resi a jak to jde hladce? A ta radost z toho?

Jo, takový ty denní snění, jak nebudu chlastat a celej svět bude skvělej a všechno se povede a za ty ušetřený prachy udělám nevim co, to jsem taky měl, střídalo se to s úzkostí, smutnou náladou, síleným cravingem atd. Ale už nevím, jestli to bylo první měsíc. Nějak zkraje to občas bylo. Taky jsem neudržel téma, přeskakoval jsem z tématu na téma, myslím, že se tomu říká tangenciální myšlení. Pro posluchače to bylo hrozné..

Jo, tá euforia je skôr po liečení. A netvrdím, že je to u každého. Tam 3 mesiace nemáš čo robiť len plánuješ buducnosť, tak sa po návrate s elánom vrhneš do tej abstinencie. "Svojpomocne" je to asi trochu iné, pretože ja som prvé mesiace prežil v liečebni. Ja som to peklo prežil tam. Tam sa nejako stabilizoval a po návrate na to nabehol. Ty si Milan tie prvé 3 mesiace musíš prežiť doma, aj s absťakom a všetkými pokušeniami. Asi preto to vnímaš inak.
Petr N. tak tou euforiou som samozrejme namyslel, že niekto skáče od radosti po strope. Ale niečo ako písali chalani po tebe.

Ale jo. Byla tam, euforie. A stále je. Opravdu člověk vstává s čistou hlavou, odpadají každodenní starosti se sháněním chlastu, člověk lépe stíhá věci běžného života, doma to začne vypadat líp, i ty prachy jsou.
Jo, strida se to se splinama, ale i to je v živote normální, duše alkoholicka je však precitlivela, tak s tim člověk musí počítat. Pracovat, když je příliv energie a umět odpočívat, když jsou 'líné dny'. Blbe věci řešit a nezabředat, to je rychla cesta k flasce. Člověk se prostě musí naučit znovu žít život. ....

Allie: Mně někdy po roce a půl ta euforie zmizela. Zvykl jsem si, že jsem střízlivý a považuju to za samozřejmost, i když si uvědomuju, že bych za to měl být vděčný Bohu, sobě, doktorům, lidem, co se mnou chodí na skupiny.. To občas jsem jim vděčný. Ono je to asi přirozené. Tak je to jako se všema nemocema. Když jsem měl třeba blokaci krční páteře a nemohl jsem hnout hlavou a doktoři mně píchli injekci a narvali léky na uvolnění páteře a proti bolesti, byl jsem jim vděčný, že mi to už nebolí, po nějaké době, že můžu hýbat hlavou ze strany na stranu (ten tolik samozřejmý pohyb do té doby), pak jsem se uzdravil zcela, tak jsem byl šťastný jako blecha, jak je to skvělé a za tři měsíce jsem pomalu nevěděl, že jsem nějakou blokádu měl. Určitě jsem neměl nějaké nutkání nosit na chirurgii doktorům doživotně kytky a bonboniéry. Patří to nějak k růstu.

Jj, taky si pamatuju tu úlevu, když člověka něco boli, pak se odhodlá jít k doktorovi a problém se vyresi.
A s tím chlastem ja to beru tak, že si to chci neustále připomínat, jak je mi dobře, aby mi to nezevsednelo. Hlavně si člověk nesmí myslet, že je vyleceny. Furt ve střehu.

wave.rozhlas.cz/diagnoza-f-pribeh-alkoholika-jardy-5202918

Toto je zajimavy pribeh stoji za pusteni nevi nekdo tech 12 pravidel k strizlivemu zivotu? Diky