Alkoholik

Dášo, Nechanicema 2x prošla moje kamarádka, bohužel bezúspěšně Věřím, že je víc kladných případů.

Květuš děkuju za vaše hezká slova prošla jsem si tím vším 2* a není to tak dlouho.1.března to bude přesně rok co jsem vyšla z léčebny v BohnicíchByla a stále jsem plná odhodlání,bohužel jsem na to sama né že by mě rodina nepodporovala,ale oni neví a nemužou ani vědět jak se alkoholik cítí.Myslí si,že v léčebně vše vyřešili a já je ani nechci zatěžovat už jsem se jich natrápila dost,takže vím jak je duležitý si aspon s někým kdo ví si psát a povzbudivá slova jsou velkou motivací.je mi líto těch kdo do toho spadli a nic s tím nedělaj.život je tak krásnej bez pití.

Ivliku,jsi dobrá, máš za sebou léčení a úspěšně. Píšeš, že rodina o tvém problému ví ale neumí ti pomoct, protože neví jak se cítíš? Je to lepší tak nebo, že moje rodina neví nic? Máš manžela a děti, co tě trápí?

myslím si,že je lepší když to ví,mám manžela 28let jednoho a 2 dospělý holky.ted už mě netrápí nic ale když jsem vyšla z léčebny nebylo to jednoduchý,musela jsem fungovat a nešlo to, do všeho jsem se musela nutit.chybělo mě sebevědomí,myšlenky mě táhly k alkoholu,ale věděla jsem že to nechci, velký depky a nucený chování mě už unavovaly.chodila jsem na doléčování to je moc duležitý a postupně se to upravovalo a ted jsem ve fazi kdy jak se říká na co sáhnu podaří se.proto vím že začátky jsou moc těžký a právě proto do toho spoustu alkoholiku spadne znovu nevydržej ten nápor na psychiku.kdo to překoná vyhraje.dnes mužu říct že se cítím jako vítěz.

ještě jsem chtěla dodat.Když jsem vyšla z léčebny a věděla jsem že nechci pít,musela jsem zákonitě změnit svuj životní styl no a když člověk nějak žije x let a jak se říká ohýbej strom dokud je mladý.v mým případě už praskali větve.proto to bylo asi těžší,a proto se mnohým asi nechce,muselo to ale být a bolelo to.kořeny se ne a ne chytit.jak se chytly šlo to snadněji.

Ivliku, jdi fakt vítěz, jsi dobrá. Většinu z nás tady hravě strčíš do kapsy. Já jsem 8 let vdaná podruhé a změnil se mě tím život o 360°. Do té doby jsem si života vážně užíval naplno, ani nevím jakým zázrakem jsem vychovala holky. Starší studovala vejšku, mladší to po roce vzdala. Teď jsem vzorná manželka, dcery jsou samostatné a zabezpečené a já toho na řešení vlastně ani moc nemám (když pominu to, že jsem se nemohla s odchodem holek smířit). Dělám si co mě baví, manžel by mě snesl modré z nebe. No a jak jsem dopadla.... Říjen a listopad jsem nepila vůbec, v prosinci jsem zkoušela to příležitostné pití na návštěvě 2 - 4 dcl a víc nic a šlo to. To byla jenom taková zvědavost. Od ledna nepiju, alkohol mě nechybí tak, že by mě to komplikovalo život. Nejsem úplně přesvědčená o tom, že chci být doživotní abstinent, ale kdo ví, třeba dojdu k jinému závěru.

Hani nikdy jsem nepředpokládala,že budu muset do smrti abstinovat,proto ta druhá lečba,myslela jsem si že to vožulim,ale mozek se nedal,pamatoval si mizera.Tak jsem do něj tak dlouho hustila že mi to nevadí,že alkohol k životu nepotřebuju až mi to uvěřil a mám od chutí pokoj.S chlastem jsem zápasila a přece ho nenechám vyhrát.

Ivliku, je to stejně hrozná představa, že se člověk musí zavázat k doživotní abstinenci, protože by pití jinak neukočíroval, že nemáš tu moc ovládat vlastní mozek. Nemám ráda, když jsem na někom nebo na něčem závislá, když někdo rozhoduje za mě. Tenhle pocit mě asi vyděsil nejvíc u pití. Hrozně nerada létám, protože v tu chvíli jsi odkázaná na pilota a nemůžeš tam zatáhnout za ruční brzdu
Tak mě napadá, že ty svoje zásady budu muset probrat s psychoterapeutkou.

Pro Jindru.Psal jste tu nedávno,že 2.2,jste objednán do AT.Byl jste a jak pokračujete?A vubec sleduju,že se chlapi odmlčeli.Jste tam nebo dáváte přednost skleničce?

Ivliku a ostatní milé dámy, všimly jste si, že nám odtud tak nějak vymyzeli pánové? Udělaly jsme snad něco špatně? Nebo už v českých luzích a hájích bojují s alkoholem jenom ženský? Aby nám to tady pan doktor nemusel změnit z alkohlika na alkoholičky