Alkoholik

Já bych toho chtěla!!Ale jistě netoužím být dement!

Jiří napsal:
Kromě umírání se bojím ještě blbců...
Tak prepi aj posledné zrkadlo a hlúposti vyhlás moratórium!

Jiří napsal:
S tím pruděním jsi vedle, Libo. Nechci prudit. Proč bych měl?
Já teda nevím, ale jestli cítíte potřebu už přes dvacet stránek vlákna vysvětlovat lidem, kterým alkohol způsobil třeba i těžké problémy, že jenom něco špatně pochopili, protože Vám osobně to přece žádné problémy nedělá, tak on to možná někdo trošilinku jako prudění i může vidět.

Jsi inteligentní, kultivovaná žena, Jano. Víš co chceš, a také velmi dobře víš, co nechceš. Klobouk dolů. Já pososávám, to je fakt. Chutná mi to. Nepřeháním to, nikdy se neopíjím. Přesto jsem natolik inteligentní, abych dobře věděl, s čím si zahrávám. Proč to tedy dělám? Protože mi to je víceméně jedno. Víš, ono strašně moc záleží na tom, v jakém věku člověk padne do závislosti. U člověka v produktivním věku, nedejbůh u ženy, která se má starat o děti je to hotová katastrofa. Ale důchodce? "Biologický odpad" dnešní tržní společnoti, kterou zajímá jen zisk a peníze? Důchodci to může být srdečně jedno. Na něco holt zemřít musí. Na cirhózu jater, nebo na Alzheimera? Nalejme si čistého vína. Co je lepší? Umřít včas, či být společnosti (která mi to bude dávat čím dál, tím víc najevo)na obtíž? Toť velké dilema, Jano.

Obtížného důchodce neznám.Ty obtěžuješ na diskuzi, která má pomáhat.O alkoholismu nic nevíš, přesto se pleteš do tak citlivého problému, taháš sem sex, smrt......

Jirko ono je na každém člověku jak stáří přijme.Taky bych už byla v důchodu,kdyby se neposouvala hranice.Je pravda,že své roky cítím,stejně jako následky těch prochlastaných let.Často se cítím unavená k smrti.Ale i přesto mne baví žít.Mám velikou radost,když můžu něco málo za sebe dát druhým.Útěchu,porozumnění,povzbuzení.Nebo jen tak druhé lidi pohladit svým úsměvem.Nemůžu se tím cítit jako ty,jako odpad.Stáří je cenné především svojí moudrostí,bohatými zkušenostmi,vnitřní vyrovnaností ale i láskou.Já z života odejdu-ale toto tu po mne zůstane.Kdyby to bylo jen jediné semínko-má nesmírnou cenu pro další život.A o tom je má víra.O tom je slovo Bůh.O klidu,vyrovnanosti,lásce,úctě a vděčnosti.

No jo no. Každý to vidíme diametrálně jinak. Tak ať ti tvůj idealistický pohled vydrží co nejdéle, Jano. Ať potkáš co nejméně lidí, kteří ti připomenou realitu.

Sex i smrt patří k životu, Libo. Jestli tě mé povídání obtěžuje, nečti jej.

Žiju v realitě.A to hodně tvrdé Jirko.Bydlím v chráněném bydlení komunity pro alkoholiky-jistota v podobě bydlení padla s mojí poslední recidivou-aspon´věřím,že poslední.Mám díky tomu tentokrát taky dluhy.Mojí prací se pohybuju hodně ve městě.Nemůžu nevidět bezdomovce,žebráky,spoustu invalidů,hladové seniory,kteří celý život pracovali,ted´nemají co do jíst.Jsem v Brně.Byla jsem vděčná za polévku s chlebem,které jsem dostávala v Armádě spásy,než mi vůbec naběhly aspon´nějaké dávky.Vím,že se na samostatné bydlení už asi nezmůžu.Přijala jsem to,a změnila docela svůj žebříček hodnot.No,a dávám to,co sama dostávám.Zadarmo dostávám,zadarmo dávám-mám z toho radost.

Hmm... do takové situace bych se nechtěl dostat. Jsem velmi hrdý člověk. Nikoli arogantní, jen hrdý. Určité situace si nedovedu představit. Třeba že bych se dostal do dluhů. Raději bych zemřel, než si půjčit peníze. Na co nemám, po tom netoužím. Raději žít bez dluhu v maringotce, než zadlužen v luxusní vile - toť mé krédo. Nežiju si špatně, nežiju v maringotce, ale makám celý život od patnácti let. Nikdo mi nikdy nic zadarmo nedal. I na ten chlast si musím vydělat.