Alkoholik

Jarmilo,dostala mě ta tvoje věta se scvrklým žaludkem.Ó jak já to znám.Co zas bude? Každopádně z to ho vždy vyjdu blbě já.Dřív jsem brečela,nadávala,teď už jsem v klidu.No klid,jsem ve stavu,že mi to je líto,toť vše.Moje matka nepila,ale odešla s námi od otce poněkud brutálním způsobem,následovalo fyzické a hlavně psychické týrání.A i přesto všechno,i když jsem měla vlastní rodinu děti,pořád mi chyběla její pochvala uznání.Syndrom týraného.Když jsem se vrátila z léčebny ,tak se mě zeptala,proč jsem vlastně pila.Tak jsem jí konečně mohla říct,mami mám tě ráda,ale odchod od otce a to co se dělo potom mě ovlivnilo,ale hlavně poslalo do života nepřipravenou vydržet a hlavně řešit různé problémy,které život přináší a taky se z něj radovat.Nepochopila nic,ani jsem to nečekala (i když..)Necítím nenávist,to rozhodně ne,zlobu jen mi to je líto.Na co jsem hlavně v léčebně přišla,bylo to blbý,ale stalo se.Minulost neovlivním,ale přítomnost ano.Asi to máš v sobě taky,když se to projevuje když piješ.Můžeš chodit k terapeutovi léta,ale je to fakt o jednom,stalo se,a úctu si člověk musí zasloužit.Pokud ještě nepiješ denně,tak se to pokus zastavit nebo ti to přeroste za hlavu.Nevím detaily,ale proč se bojíš mámy,která prochlastala tvé dětství? Potřebuješ jí dokazovat jak jsi dobrá ?Máš malého chlapečka a pokud se z toho nedostaneš,tak budeš přesně jako tvá matka.Už jsem to tady psala ,mým úkolem je tento kruh přetnout.Dřív jsem se neuměla za nic pochválit,ale teď ano.Ano daří se mi s dětmi,vychovávám je jinak a i po tom mém 3 propitých letech máme vztah tisíckrát lepší než kdy dřív.

Střízlivost je dar, který jsme věnovali sami sobě, našim milým v rodině.A stojí za to vydržet, život se změní, rána jsou hezká hned po probuzení, žádné okna, výčitky, a hlavně ten klid na duši, pohodička, radost žít!Tohle je pocit k nezaplacení, nikdy bych se už nechtěla k alkoholu vrátit.A ta radost trvá, bála jsem se, že si zvyknu na ten klídek, ne, pořád se v něm rochním, raduji,x krát za den vidím pěknou věc a uvědomím si, že kdybych pila, přišla bych o tu malinkou radůstku, za den shrnu těch pár maličkostí a šup, je to jedna velká radost.A stačí tak málo, -nechlastat!!!!!

Ale,že nám to "málo" dalo práce.Moc hezky jsi to napsala. A jí k tomu dodám,že stříivá zvládám i tu neradost.I to nepříjemné,co mě dřív pokládalo.

Ahoj.Lítost,to je přesně to,co cítím.Nedokážu dát matce ani pusu,ale přesně vim,že když se bude někde válet ve sr.....,tak já pujdu a zvednu jí.Do AA jít nechce.Vysmála se mi.Pije,co si pamatuju.Taky nic nechápe.žijeme každá na jiný planetě.Táta taky chlastá,ale u něj to tak neřešim.U terapeuta jsem byla 2x.Jednou mi bylo řečeno,že musim matce odpustit,jinak sama nebudu dobrá matka.NESMYSL.Snažim se být super matka.Moje dítě nikdy nezažije to co já!!!!.A druhý chytrý pan "doktor" mluvil o minulých životech a splacení dluhu a to zrovna taky není můj šálek kávy Nějak se s tim poperu.Jako vždy.Mám kámošky ještě z gymplu/je mi 36 let/ a ty znají celou mojí rodinnou anabázi a s těma chodim na to pivko a vykecávám se.Jen prostě nikdy nedokážu jít jen na JEDNO
Navíc,teď tady kecám s váma,a to je další +

Jarmilo, máš ale příznaky alkoholika.Bacha, a nebuď si tak jistá, že nikdy nebudeš, jako Tvá matka.Tohle jsem už slyšela od pár alkoholiků, jak si to mysleli, dopadli ještě hůř, než rodič.Určitě jsi vyhledej Al-anon, pro příbuzné alkoholiků, trochu pochopíš nemoc rodičů, naučíš se k nim chovat!Pomůže Ti to.

Ahoj Líbo,díky.Asi máš pravdu.Zjistila jsem totiž,že se bez alkoholu normálně neumim bavit.Jen pak počítám druhý den modřiny a šrámy neznámého původu .Nepiju každý den,ani doma žádný alkohol nemáme.Dneska jdu zrovna na oslavu narozenin kámošky.Už teď vím,jak to dopadne!!!jenže to bych s ní nesměla kámošit,a to nejde.Ona je prostě moje rodina.
Já přece vím,že alkoholismus je nemoc,jen už jsem rezignovala na to,pomoct někomu,kdo o to nestojí!!!!Rozhodně nechci být jako moje matka.Jsem na ní fakt naštvaná!!!Tedy dřív jsem byla.Nepotřebuju matku jako z "Gilmorových děvčat" ,ale já jí vlastně nepotřebovala nikdy.Když mi bylo 17,odešla.A já se s tim životem prala.Ale nikdy jsem jí nic nevyčítala.Nejsem holka z cukru a díky této zkušenosti jsem dost silná a v krizových situacích dokážu fungovat jako nikdo .
Fakt nejsem fňukna,která by si stěžovala,ale život prostě není fér!!!Asi jsem v té správné kategorii"PROČ"?
Díky za vše.Něco ze sebou udělám.Mám super chlapa,syna a to je víc,než cokoliv na světě.Vím.
zatím ahoj a vy se ženský držte.Jste fakt neuvěřitelný!!!

Zdravím Jarmilo.
Vše si tu pěkně popsala.....přesně jako já když jsem si uvědomila,že moje pití není v pořádku.Též jsem najednou věděla,že mám super chlapa a kluky,protože jsem si nedokázala představit co bych si bez nich počala......
No.....nebudu ti kázat ani ti radit,myslím že víš,že tvé pití tě žene do hnoje .Nemám pravdu?
A tak mi nezbývá nic jiného než ti držet palce stejně jako je držím sobě,aby jsme nepily nebo nás to sežere.
Měj se.