Alkoholik

Tak ted se asi rozpije.Po výměně názorů když přišel z hospody tak začal útočit slovně na syna/který nebyl doma/,že se mu včera za to pití omluvil a že ani nebyl schopný se na něj podívat.Těžko mu vysvětlit,že nikdo na něj nemá náladu.Myslí si ,že omluvou vše vyřeší.Nic se nestalo jen se napil,nikomu neublížil to jsou jeho argumenty.

Klasika, ON jen popíjí, dokonce se omluví, a syn nic, nepadne na prdel, a neděkuje!!!Sebelítost, špatná výživa, odcizení od rodiny......ztráta přátel, lhaní, úzkosti, depky, třesy, zkroušenost, velikášské chování,......je toho ještě moc, ale to je chování alkoholika.

Víte,dříve jsem tyto vlastnosti velikášství,sobeckost a i vztahy v jeho rodině,samotářství/pokud nepije/,litování a ne se něčemu postavit přičítala povaze.Ale asi je to opravdu daň za alkohol.Zdraví má ještě dobré,pak ma vždy půl roku nebo jak kdy .aby se dostal do kondice.Jí ovoce vitamínky apod.A velice mu asi vyhovuje tento život já vše zařídím,postarám se o domácnost a on nic.Co jen bylo následků těch jeho tahů /přišel o práci,nebyl problé utratit 10000 tisíc i více.Pak vždy to zůstalo vše na mě.Takový chlap pak není ani opora,spíše hledí asi na sebe.

Pekný deň,Dana!Je to fajn,že dávaš von zo seba tieto pocity,len sa neľutuj ako "oni",hoci život s nimi je poľutovaniahodný.Nájdi v sebe rezervu svojich síl a nedopusť,aby sa to v tvojom živote opakovalo.Načo si ubližovať?Mala si vo svojej rodine -otca alebo matku -citovo chladných,alebo niekto odišiel od rodiny, alebo alkoholika?Mal on doma niekoho z rodičov alkoholika,alebo takého podobného?Myslím si,že partneri z takýchto rodín sa veľmi priťahujú.Treba o tom hovoriť,ja som zažívala niečo tak podobné a nechápala som to.Teraz to chápem a nerada by som to opakovala,už to pre mňa nie je príťažlivé byť mu stále oporou,stále dúfať,že sa zmení,mať pocit dôležitosti,veriť jeho klamstvám,čistiť po jeho ťahoch celý byt a jeho,ten hnus je stále vo mne.A on si vybral alkohol-nuž?Nech je každému dopriate,o čo požiada vesmír...Drž sa,neboj sa,bude ti lepšie!

Tak již jsem to dotáhla a vyhodila ho z bytu,co bude dál nevím ještě budeme muset řešit finanční otázky.Jedno vím však jistě doma ho již nechci ani vidět.V naší rodině je to v pohodě,nikdo alkoholu neholduje.Samí abstinenti nebo vyjímečně skleničku,ale radši si dáme kávičku nebo limču.A máte pravdu jsem klidnější,spíše bude horší řešení těch finančních věcí.Ale říkám si hlavně když je člověk zdravý a nějak to s pomocí mojí báječné rodiny zvládnu.Nejsem s těch co naříkají a v životě mě toho potkalo dost a také jsem to zvládla.

čtu tady vaše příspěvky a jsem ráda,že je někdo tak silný a dokáže si to v hlavě srovnat a říct i udělat rázný konec..já mám tento problém tolik roků a nejsem schopná to takhle rázně vyřešit Nedokážu si představit,jak by to fungovalo a že by se mi domů manžel nevracel-je to přece i jeho byt..to je ten problém-kam ho mám "odejít"?celých asi 20let nad tím přemýšlím a nevím,jak se toto dá vyřešit..můžu ho vyhodit na ulici,když tu má trvalé bydliště?máme spousty závazků a ne jen finančních jako manželé a to by jsem řešila jak?proč je to tak složité..proč nemůžu najít tu odvahu to nějak vyřešit?Život s alkoholikem je jeden velký problém!!

Hanko, Vy jste už závislá na něm, na jeho nemoci!Zkuste si najít Al-anon!Najedte tam pomoc!

Paní Hanko,jsem zatím sama v mém případě se nejedná o manžela ,ale o přítele takže má kam jít.A i kdyby neměl existují pronájmy.Bohužel budu muset také řešit finanční otázku,máme napůl chatičku,není to nijak závratná cena.Ale jsem rozhodnuta i třeba mu ji nechat,hlavně že budu mít pokoj.Ted ten týden co jsem bez něho ,zjištuji ,že skoro nic neutratím / a to kouřím/ přes den jsem v práci a když si něco uvařím mám to na dva i tři dny.Nevím jak u Vás,ale že by se předal po finanční stránce to nehrozilo,takže ted jsem na tom o hodně lépe.

Milá Libo a Danko,jsem ráda,že se s vámi můžu podělit o svůj problém..já nevím,jestli je to zrovna nějaká spoluzávistlost co mě s manželem pojí a těch problémů je mnohem víc..nedávno zemřela moje švagrová také alkoholička v pouhých 55letech,takže ten problém je někde v té jejich rodině..tak zůstala sama moje tchýně v 82 letech skoro slepá a kdo se o ni postará-já..to jí snad ani nemůžu udělat,že by jsem teď ještě i vyhodila z bytu jejího syna..já teoreticky vím ,co asi udělat a vím,že by mi bylo mnohem líp kdyby jsem byla sama..ale opravdu si nedovedu představit,že by můj muž dobrovolně odešel z našeho bytu..a mám odejít já -a kam?máme už dospělé syny,jenže mladší ještě studuje vysokou školu a domů chce snad ještě jezdit..a opravdu je to i o penězích..jak by jsem to sama utáhla-půjčka,studia,nájem?nevím,nevím-jsem asi opravdu slaboch a bohužel i spoluzávislá!Asi budu muset nějaký radikální řez přeci jen udělat..

Zkuste aspoň jako! požádat o rozvod, nebo jen manželovi říct, že to uděláte.Trochu ho vylekat.Víte, pořád bude něco!! proč nemůžete odejít, tchýně zemře stářím, a zase něco bude dál, a až jednou budete Vy nemohoucí, nikdo Vám nepomůže, a dojde Vám, jak jste promarnila, obětovala život.Vím, že se bojíte nějakého radikálního kroku, budoucnosti, ale ničíte se dobrovolně, obětuje,jste hrdinka?