Alkoholik

Petruš,Marti
sice se vypovídáte,najdete tu zpřízněné duše,které Vás budou chápat,ale co dál?To je málo pro život,Vy musíte ŽÍT kvůli sobě,aby jste byly v pohodě a vaše děti si Vás mohli vážit.Libuš tys to vyřešila,to je i můj styl.Nenechat si na sebe kálet.Je o to samí jako když Vás ovládá pití,Vyse necháte a podléháte mu.To samé je s Vašima chlapama.Nenechte se ovládat.Není to tak těžké jak to vypadá.Odvahu a strach stranou.

Ivlík, máš pravdu ...
Na některejch věcech vidim, že ovládá ... nebo prostě musim říkat co zrovna jemu se líbí, když to tak není je zle ...
Teď mi zrovna praštil telefonem ... že kázání mu dělá spousta jiných, že to nepotřebuje poslouchat ještě ode mě...
Takhle to nepůjde do nekonečna...Už přestávám mít sílu na to, to pořád pak urovnávat a omlouvat se za něco, když ani nevim co...
A jak se říká spokojená máma = spokojené dítě ....
U mě je to opak ... musim s tim něco udělat a né si pořád jen stěžovat

s těma chlapama je někdy fakt kříž

S chlapama ne,to my se necháme,oni toho jen využívaj,takže svádět to na chlapy jednoznačně nelze.Je to jen na nás,pokud si jdeme cíleně za svým většinou se podvolí,nebot je to pro ně pohodlnější.Využijme svých zbraní pro štastný život.

jo jo, to byl jen takovej povzdech, mně ten život teď vlastně zkomplikovaly ženský - jeho dcera a matka, vůbec nechápu proč nás (mně a moje holky) vyhodily, jako kdybych mu snad nějak škodila, přitom jsem byla vlastně jediná, kdo se o něj staral, pořád se s tím nemůžu vyrovnat
ba ne nejvíc mi ho vlastně zkomplikoval můj přítel tím že prostě nepřestal chlastat a uchlastal se až do delíria, nevěřím tomu že by šel na léčení, jeho dcera ani máma ho nepřesvědčej, natož doktoři

Máte alespoň zprávy, jak mu je ??? Je to hrozný , ten chlast, když ani tak závažný stav jako je delírko člověka nedonutí se nad sebou zamyslet a něco se sebou dělat. Ten člověk ví, že je blízko smrti, ale ani to nepřebije tu závislost na chlastu.

Aneto, nevím nic, teď jsem tam volala a mám zákaz s ním mluvit (nebo on se mnou), takže nevím nic, je to smutný

Chápu, že je to hrozný nevědět nic, je to horší, než se dozvědět pravdu. I když je třeba krutá, tak ale člověk ji nakonec musí přijmout a má možnost na ni nějak reagovat, promýšlet co dál, jak se ke všemu postavit, zkusit vyhledat pomoc. Takhle je to jen beznaděj a nezbývá jen věřit...Držím palce, ať máte brzy alespoň nějaké zprávy a ať jsou v mezích možností alespoň trochu příznivé. Hodně síly, budete ji potřebovat kvůli dětem !

moc děkuju a přeji hezký den, celé odpoledne až do teď jsem byla na jedné pracovní schůzce, tak jsem aspoň na chvilku vypla