Alkoholik

Takže nevadí, když ho k psychiatroj nebo i do těchto organizací nedostaneme? Protože se bojím, že s ním opravdu není k hnutí. Chápu to tedy správně, že by nám poskytly nějaké informace a strategie?

Jinak děkuji za rady!

tak samozřejmě by bylo ideální, aby pomoc vyhledal sám, ovšem pokud se to nedaří, je velmi důležité, aby ji vyhledalo závislého blízké okolí, tedy vy. ta patologie nezasahuje jen jeho, ale nejméně celou rodinu, určitě do toho jděte, rady dostanete. snažte se získat co nejvíc informací a vybrat pro sebe to nejlepší, můžete zkusit různé možnosti a pak uvidíte, co vám nejlépe pomůže. držím palce!!

Jsem autorem prvniho prispevku.
Rad bych se podelil o dalsi vyvoj:

Potom co otec prisel o ridicak, byl prozatim zlomovym bodem, myslim, ze si poprve aspon nachvili pripustil, ze ma problem.

Donutili sme ho jako rodina si sednout a o vsem otevrene promluvit - zvolil sem taktiku, ze jsem o nem, kdyz je pod vlivem mluvil jako o jeho druhe osobnosti - protoze to tak i je, je uplne jiny clovek kdyz je napity, nic ho nezajima atd.Takze se mu to asi lepe poslouchalo, protoze sem i vyzdvyhl jeho kladne vlasnost, kdyz neni nalitej...

Vetsinu veci snad vzal, domluvil si setkani s lekarem - stejnym ktery mu napsal antidepresiva, ale pry je v jeho kompetenci i lecba alkoholismu. Lekari matka predem zavolala a informovala ho o stavu veci doma.

Aktualne je otec 3ti tyden na antabusu, ktery mu podava 2x tydne matka doma a jednou za 14 dni dochazi k lekari. Zatim nepije vse vypada lepe, pouze si stezuje, ze se po lekach neciti nejlepe.

Jedine z ceho mam strach je, ze posledni tyden dokola opakuje pri kazde vhodne prilezitosti, ze leky bere jenom kvuli nam a je mu znich spatne - zaludek, hlava, chce se mu spat, ze problem nema (opet se vratil k teto verzi) a ze na alkohol vubec chut nema. Ale jak rikam, zatim nepije.

Vim ze valka neni zdaleka vyhrana, ale alespon prozatimni vyvoj mohu hodnotit snad pozitivne.

Nyní je otec střízlivý, zajdi s ním na AA, aby slyšel, co vůbec ten alkoholismus je.Od Vás, jako rodiny to bere jinak.Určitě to za pokus stojí.

Jsem autorem prvního příspěvku.

Otec stále drží, nepije - začal opět fungovat, nezavírá se do pokoje, mluví a mám pocit, že je on sám spokojeny. Nechci to zakřiknout, po přečtení zkušeností jiných vím, že boj stále není vyhraný.

Každopádně bych se rád podělil o pozitivní zkušenost s paní psycholožkou Mirkou Pešlovou, hodně nám pomohla.

www.klinickypsycholog.net/o-mne.html